Pacienti s poruchou polykání se ambulantně léčí nově i v jihlavské nemocnici. Nemocnice tím navazuje na služby onkologického a iktového centra. S polykáním mívají lidé potíže po ozařování a chirurgické onkoléčbě v oblasti hlavy a krku.
Do specializované poradny na léčbu poruch polykání v Nemocnici Jihlava se lidé objednávají přes oddělení ORL nebo logopedickou ambulanci. Ordinace zatím funguje vždy ve středu odpoledne, jednou za dva týdny. Při větším zájmu se vedení nemocnice nebrání rozšíření ordinačních hodin.
„Je třeba si uvědomit, že v léčbě poruch polykání má největší úkol právě pacient a ve většině případů jeho vůle a aktivní přístup k rehabilitačním cvičením dle rady logopeda vedou k úspěchu,“ říká k otevření ambulance primář ORL jihlavské nemocnice Petr Dvořák.
Nicméně i podotýká, že výsledek léčby ne vždy odpovídá představám lékaře a často ani pacienta. I rehabilitační léčba poruch polykání totiž má dle jeho zkušeností své limity.
„Přesto věříme, že aspoň části pacientů můžeme takto pomoci,“ dodává primář.
Špatné polykání trápí pacienty i po mrtvici
V nově otevřené ambulanci lékaři z ORL ve spolupráci s klinickými logopedy napravují následky po léčbě zánětlivých a nádorových onemocnění v oblasti horních cest dýchacích. Dle Dvořáka mívají potíže s polykáním často i pacienti po cévních mozkových příhodách.
„Intenzifikace léčby onkologických onemocnění v oblasti hlavy a krku, ať chirurgické či nechirurgické [ozařování, pozn. red.], zvyšuje její úspěšnost, zároveň se však více či méně podílí na pooperačních či poradiačních změnách polykacích cest strukturálních nebo funkčních,“ vysvětluje primář.
Připouští, že dostatečný příjem stravy pacientovi zajistí třeba i zavedení sondy nebo gastrostomie s pomocí takzvaného PEGu. Lékaři se ale snaží všem pacientům umožnit to, aby dokázali přijímat potravu i tekutiny přirozenou cestou.
„Nemožnost poobědvat či se napít ve společnosti či v kruhu blízkých, pacienta omezuje a výrazně mu snižuje kvalitu života,“ říká a současně připouští, že tento pacientský pohled zdravotníci někdy podceňují.
S polykáním poradí logoped, ostatní je na pacientovi
Při prvním vyšetření v ambulanci pracuje s pacientem lékař se specializací ORL. Přítomný je i zkušený klinický logoped. Společně zhodnotí jednotlivé fáze polykání. Používají k tomu tenký videoendoskop s nahráváním. To proto, aby v čase srovnali výsledky léčby.
Samotné vyšetření provádí lékař, který s logopedem zprvu vyhodnotí základní strukturální a funkční změny dutiny ústní a hltanu. Sledují i překážky, jizevnaté procesy, pooperační změny, stagnaci sliny a zatékání do dýchacích cest. Zaměřují se i na poruchy hybnosti jazyka, patra, reflexy na podráždění a svalový tonus. Nakonec vyšetřují polykání soust potravy podle konzistence.
„Při vyšetření polykání užíváme vodu a pyré nebo piškot. Tekutina a pyré jsou barveny potravinářským barvivem,“ vysvětluje klinická logopedka Kateřina Trčková.
Podotýká, že pacientů s poruchami polykání v posledních letech přibývá. Což je zřejmě dáno rostoucími počty pacientů po onkologické léčbě s úspěšným výsledkem. A tím prodlužující se dobou přežití těchto pacientů.
Specialisté na léčbu potíží s polykáním se ale zabývají i takzvanou aspirací, neboli vdechnutím potravy do dýchacích cest. S čímž je spojeno nemalé riziko rozvoje takzvané aspirační pneumonie.
„Občas každému nějaké to sousto ´zaskočí, pokud je to však jev pravidelný a jsou poškozeny normální očistné mechanismy, hrozí zánětlivé komplikace v dýchacích cestách,“ upozorňuje Petr Dvořák.
I pacienti s takovými problémy mají dle něj vyhledat odborníka. Buď lékaře s odborností ORL nebo klinického logopeda. S doporučením se ale mohou obrátit i na praktického lékaře.
–VRN–
