Syntetické produkty bývají často víc eko než ty přírodní

Sally Gouldstoneová ze skotského Edinburghu na své zahradě pěstuje divoké rostliny – kopřivy, řebříček a divokou mrkev. Z nich vyrábí produkty pro osobní péči pod značkou Seilich. Zbytky pak zpracuje za studena na rostlinné oleje.

Gouldstoneová má vysokoškolské vzdělání v oboru ochrany přírody. Dobře ví, že musí rostliny ponechat péči včel a ostatnímu opylujícímu hmyzu. Přitom se ale neuspokojuje tvrzním, že vše, co dělá, je přírodní a udržitelné. Naopak upozorňuje na inflaci těchto pojmů. Mluví o jejich zneužívání.

„Nálepka ´přírodní produkt´ se často užívá jen proto, aby obchodníci prodali prostředky pro péči o pleť a pro salony krásy,“ říká Gouldstoneová v článku BBC “Are ‚natural‘ products better than synthetic ones?“ s dovětkem, že to rozhodně není její případ.

Její firma je první britskou společností, která vlastní certifikát Wildlife Friendly Enterprise Network [WFEN]. Ten potvrzuje, že firma dodržuje i specifické požadavky na konzervaci.

„Cíle každé certifikované společnosti se mohou mírně lišit v závislosti na druzích rostlin pěstovaných v dané oblasti. V případě mé značky Seilich certifikát stvrzuje péči o druhy divokých rostlin vhodných pro čmeláky, včely samotářky, včely, mouchy, motýly, můry a brouky,“ vysvětluje pěstitelka.

Upřesňuje, že její postup při pěstování rostlin zaručuje pozitivní ekosystémové služby a podporu biodiverzity. Její produkce absorbuje uhlík, filtruje a čistí vodu. Oproti tomu při průmyslové sklizni dle jejích slov veškeré tyto benefity zanikají.

„Zachycený uhlík se uvolní dříve než živočichové, kteří jsou na rostlinách závislí, dokončí svůj životní cyklus,“ říká.

Jak to vidí Wildlife Friendly Enterprise Network

„WFEN pomáhá na celém světě zachovávat více než 13 milionů hektarů [130 000 km čtverečních] původních luk,“ říká výkonná ředitelka WFEN Christine Lippaiová.

Podle ní je certifikace WFEN tím nejlepším způsobem podpory původní přírody a její ochrany. Stejně jako Sally Gouldstoneová upozorňuje, že v supermarketech a on-line prodejnách se objevuje alarmující množství informací, které jen matou zákazníky.

„Chemikálie, které jsou nebezpečné pro lidské zdraví nebo pro životní prostředí, se například nacházejí ve všech produktech pro domácnost. Jde o čistící spreje, obaly potravin, nábytek nebo nádobí,“ tvrdí.

Některé toxiny dle jejích slov skončí v lidském těle, jiné se dostávají do půdy, vody a ovzduší a jsou tu s námi po desítky let. A možná i déle. Lippaiová zároveň varuje před čistě přírodními produkty. To, když nejsou správně užívány.

„Některé přírodní ingredience mohou naše těla silně ovlivnit. Ty botanické, jako je tea tree oil, eukalyptus a šalvěj rozmarýna, mohou vyvolat alergické reakce nebo podráždění pokožky. Přírodní produkty tak nemusí být nutně neškodné chemikálie a syntetické nemusí být vždy škodlivé,“ vysvětluje.

Jak poznat, které produkty jsou zdraví a Zemi prospěšné

Mnozí se dnes domnívají, že přírodní ingredience jsou vždy lepší pro životní prostředí a lidské zdraví než ty uměle vyrobené v laboratořích. Avšak BBC si klade nejen ve věci přírodní kosmetiky provokativní otázku.

„Ale je tomu tak doopravdy?“

Odpověď se dle odborníků nachází již v nejasném označení toho, co je skutečně přírodní, a co už ne. Jeden produkt může obsahovat směs přírodních a syntetických komponentů, zatímco některé chemikálie se vyrábějí tak, aby přírodní produkty jenom napodobovaly. Ingredience pocházejí třeba z rostlin, minerálů, mořských plodů a zvířat, nebo se vyrábějí synteticky z fosilních paliv. A také existuje široké spektrum modifikovaných zpracování.

A pak tu jsou dopady na životní prostředí. Takzvané regenerativní nebo organické farmaření, které k pěstování využívá přírodní ingredience, podporuje biodiverzitu a zlepšuje kvalitu půdy. Avšak, jak upozornila skotská pěstitelka, velmi záleží na tom, kdy a kde se rostliny sklízejí. I při něm totiž může docházet ke zvyšování produkce skleníkových plynů.

Jsou tu i další souvislosti. V některých případech je využívání přírodních ingrediencí nemožné nebo dokonce neetické. Například využití kraba podkovovitého jako zdroje pro získávání limulus amebocyte lysate [extrakt z krevních buněk kraba podkovovitého je důležitá součást krevních testů, pozn. red.] aktivisté kritizují. Farmaceutické firmy proto vyvinuly chemicky identickou syntetickou variantu této látky. A krabi jsou zachráněni.

Anebo jiný příklad: Skvalan, přírodní olej ze žraločích jater, využívají laboratoře k výrobě kosmetických prostředků, deodorantů, při péči o pokožku a oleje na opalování. Další žraločí olej, známý jako skvalen, se používá ke zvýšení účinnosti některých vakcín. Potřeba těchto olejů tak nebezpečně ohrožuje žraločí populaci. Firmy proto vyvinuly jejich alternativy z olivového oleje. Jejich dosažitelnost a cena ale závisí na přízni počasí při pěstování oliv.

Pokrok nezastavíš a hlavní slovo má spotřebitel

Zpracovatelé laboratorně vyráběných syntetických ingrediencí tak argumentují, že jejich metody neznečišťují planetu. Jsou totiž, jak tvrdí, schopni vyrábět substance ve větším a komerčně využitelném měřítku. Navíc bez nutnosti spotřebovávání přírodních ingrediencí.

Například vědci z kalifornské biotechnologické společnosti Amyris vyvinuli farmaceutický syntetický ekvivalent skvalenu. Produkují ho z cukrové třtiny a certifikovali jej pod názvem BonSucro. Skvalen je podle Mika Rytokoskiho, prezidenta technologického oddělení firmy, „nejlepší přírodní zvlhčovač“. Nyní firma pokrývá více než polovinu celosvětové poptávky kosmetických firem po „náhražce“ žraločího skvalenu.

Jeho výroba na bázi fermentačního procesu navíc zaručuje jeho vyšší čistotu, delší životnost a stabilnější cenu ve srovnání při jeho získávání ze žraločích jater nebo oliv.

„Nejnovější výhodou je, že nám biotechnologie umožňuje pokrýt stoupající poptávku po čistých a udržitelných ingrediencích nikoliv využíváním cenných přírodních zdrojů, ale výrobou bio-identických ingrediencí pomocí čisté chemie,“ říká Rytokoski, který očekává, že zelená biotechnologie změní v příštím desetiletí celý kosmetický průmysl.

Dalším příkladem je indické santalové dřevo, fragrance užívaná v kosmetice, tedy při výrobě parfémů s vůní santalového dřeva. Santalový strom ale roste dlouhých 30 let a teprve poté začne vylučovat santalový olej. A právě nadměrná těžba oleje santalový strom vážně ohrožuje. V laboratoři Amyris proto vyvinuli levnější a bio-identickou santalovou molekulu z dostatkové, ba dokonce přebytečné cukrové třtiny. To s pomocí fermentační technologie.

„Nejdůležitějším činitelem přechodu na přívětivější chemická řešení je spotřebitel. Dnešní spotřebitelé vyžadují produkty vyrobené z bezpečnějších ingrediencí, přívětivější k přírodě, eticky přijatelnější, aniž by ale zároveň slevili ze svých požadavků,“ popisuje Rytokoski.

I syntetické produkty mohou být navýsost ekologické

Vyznavači ekologických postupů přesto nemají klid. Upozorňují, že většina syntetických chemikálií se vyrábí v továrnách ve velkém objemu. A vyrábí se z fosilních paliv za využití energeticky náročných procesů, které spotřebovávají většinu vyrobené energie. Což vede k emisím skleníkových plynů a klimatické krizi.

„Petrochemikálie se využívají k výrobě prakticky všeho – od obalů a oblečení až po prací prášky a hnojiva. Plasty se rovněž vyrábějí z petrochemikálií. A 98 procent z nich je možné použít jen jednou,“ říká zelený chemik Richard Blackburn.

Snaží se současný trend změnit. Proto vyrábí kosmetiku pod vlastní značkou Dr Craft z nevyčerpatelného zdroje a tím je jídelní odpad. Využívá při tom energeticky účinný a netoxický extrakční proces. V jeho laboratoři na University of Leeds tak vzniká kosmetika ze suchých slupek mandarinek, z extraktu grepových slupek. Dokáže vyrobit i barvu na vlasy ze zbytků černého rybízu, které mu dodává britský výrobce nápojů Ribena.

I dle jeho názoru nemusí vždy automaticky znamenat přírodní produkt, ten lepší produkt: „Uvolňovat velkou rozlohu půdy pro pěstování bylin na výrobu kosmetiky je bláznivý nápad. Měli bychom napřed nakrmit svět. Už při výrobě jídla vznikají vhodné suroviny. Proto se musíme rozhlédnout po udržitelných zdrojích, zainteresovat chemiky, aby se tím zabývali.“

Válka na Ukrajině obnažila otázku, jak nakrmit svět

Blackburn podotýká, že mnoho lidí může být dnes zmateno chemickým názvoslovím. Obávat se ale dle něj nemusí. Příroda spoléhá na chemii odjakživa. Místo toho, aby se lidé chemie báli, měli by se dle jeho názoru zajímat o problematiku ukončení životního cyklu.

Blackburnovy mandarinky a nejen ony

A Blackburn uvádí i několik příkladů. V případě mandarinek jde o deset milionů tun slupek ročně, které většinou skončí v odpadu. Podle něj je ale lze v pohodě využít. Přitom se společnost nemusí stresovat odpadem, který z nich vzniká. Přičemž kontrola kvality je pro bezpečnost zcela zásadní. Team firmy Dr Craft zkoumá výrobky v každém stádiu výroby.

„Když extrahujeme ingredienci z mandarinkové slupky, víme, kolik jí máme v extraktu. Současně dbáme na to, abychom neextrahovali jinou ingredienci, která by se tam mohla objevit a způsobit problém. Proto vše pečlivě testujeme,“ říká chemik.

Dodává, že nakonec každý produkt je kompromisem mezi cenou, efektivitou, estetikou, výkonem a etikou. I on ale připouští, že je to boj, který životní prostředí často prohrává.

Ale zpátky do Skotska. Sally Gouldstoneová do debaty o syntetických a přírodních ingrediencích přidává názor o nutnosti nacházet rovnováhu mezi lidským zdravím a zdravím životním prostředím.

„To není to samé. To, co je nejlepší pro nás, nemusí být vždy nejlepší pro planetu. Musíme začít myslet na environmentální stopu každé ingredience,“ říká.

Podle BBC využíváním odpadů, nalézáním regenerativních řešení a vyvíjením udržitelných alternativ průkopníci, jako jsou Gouldstoneová, Rytokoski a Blackburn, vytyčují cestu k bezodpadové ekonomice. A to ekonomice, která neodmítá chemické ingredience, jež neškodí lidem, ale ani planetě Zemi.

Co naopak škodí jsou dle nich bezobsažná slova jako eko-přátelské, udržitelné a přírodní, jež nejsou ukotvena a nemají žádný význam, i když jsou uvedena na štítcích produktů.

„Dejte si pozor na výroky, že je něco ´chemicky-free´. To navozuje dojem, že chemikálie jsou něco špatného, ale dokonce i voda je chemikálie,“ uzavírá BBC.

Michal Achremenko