Sestry františkánky misionářky Nejsvětějšího srdce Emanuela Antonella a Anna Rosa jsou na Hlavním nádraží Praha každý den ráno v sedm hodin. Potřebným rozdávají jídlo a oblečení. V podcastu ZdraveZpravy.cz říkají proč a jak to dělají.
Obě sestry, které pocházejí z Itálie, v Česku žijí 25 let. A pomáhat nechodí jen na pražské hlavní nádraží, ale přímo podporují i rodiny, které nevycházejí se svými financemi. Chodí do věznice na Pankráci nebo do domovů seniorů. Podle nich je aktuální situace, kdy vše rychle zdražuje, podstatně horší než byla, pro mnoho lidí.
„Jsme františkánky. My máme srdce veliký. To je láska. Vidíme, že lidé mají problémy, je nám to líto. A chceme pomáhat. Nemůžeme myslet jenom na nás. Vidíme, máme oči, a tak pomáháme,“ říkají v podcastu ZdraveZpravy.cz a dodávají: „Pan kardinál Vlk nám řekl, když jsme sem přišli, dělejte, co můžete…“
Na hlavním nádraží v Praze, vždy když přijdou a rozdávají potraviny, je kolem nich chumel lidí. Sestry říkají, že denně obdarují dvacet, třicet až čtyřicet lidí. Každý den je jiný. Čím více lidí si potraviny vezme, tím jsou sestry spokojenější. Jídlo si od nich neberou jen lidé bez domova, ale i lidé, kteří obtížně vycházejí s penězi.
„Dnes měl můj spoj zpoždění 15 minut, tak jsem přišla pozdě,“ říká například žena ve věku kolem 50ti let, která spěchá do práce, ale i přesto si potraviny od sester ráda vezme. Respektive podělí se o ně s těmi, kteří už potraviny od sester dostali, protože ty už vyprázdnily všechny své tašky.
Potraviny, oblečení i peníze dávají hlavně Italové v Praze
„My jsme se rozhodli jezdit na Hlavní nádraží Praha každé ráno už dlouho let. Nemáme peníze, pracujeme bez peněz, proto jsme našli dvě restaurace, od kterých dostáváme jídlo, které jim zbyde. Jedna je blízko Náměstí Míru. Je to spíše takový bar, ale mají dorty a podobně,“ vypráví v podcastu ZdraveZpravy.cz řádová sestra Emanuela Antonella.
Potravinové balíčky sestry připravují ráno. Ne vždy jim ale jídlo stačí. A tak, když mají peníze, dokoupí třeba chleba nebo léky. Peníze nikomu nedávají.
„Hlavní nádraží je dobré místo. Těch potřebných lidí je tu hodně. Začínali jsme uvnitř v hale, ale vyhnala nás policie, že můžeme být jenom venku. A tak jsme venku před nádražím. Když prší, tak jdeme nad nádraží k parkovišti, tam je kryté místo,“ říkají.
Potraviny, ale i oblečení a někdy i finance sestry dostávají hlavně od Italů usazených v Praze. Od těch, kteří dobře vědí, co dělají.
„A tak nám dávají nějaké peníze. Tisíc korun nebo 50 euro, abychom mohli koupit, co potřebujeme. Nejenom jídlo, dáváme i oblečení. Dneska jsme měli boty, dobré boty, tak jeden pán byl spokojený. Nebo ti lidé potřebují deku, šaty. Tak dostáváme dobré oblečení od Italů, a tak můžeme rozdávat,“ vysvětluje sestra Emanuela Antonella.
Sestra Anna Rosa ji doplňuje: „Ještě je tady jeden Ital, který má veliký obchod. On nám každý týden dává to, co neprodá. A dostáváme dost. A to není jenom pro ty lidi tady na hlavním nádraží, ale i pro rodiny u nás v Radotíně. Tam jsou také chudé rodiny, nebo mají tři, čtyři, šest dětí, tak jim každý týden rozdáváme. My jim připravíme balík, zavoláme jim, jestli přijdou, a ony přijdou a rádi.“
Inflace požírá mzdy, dělníci hladovějí, píše bruselský Politico
Z českých občanů řádové sestry podporuje i jedna žena z Radotína, kde sídlí jejich řehole františkánek misionářek. Je jí 80 let a je penzistka. Každý měsíc jim dá sto korun. Úřady jim na činnost nedávají nic. A velmi skromná je i pomoc tuzemských potravinových bank. Od nich prostřednictvím svého známého dvakrát do měsíce sestry dostávají chleba.
Nejen jídlo a oblečení, dávají sestry
Sestry nepomáhají pouze rozdáváním potravin a oblečení. Říkají, že znají mnoho lidí, kteří potřebují pomoc. Zejména pak u nich v Radotíně, občas ale zajdou i na Karlův most.
„Také jsme lidem třeba zaplatili telefon nebo složenky na plyn a elektřinu nebo léky. Jedna paní potřebovala zdravotní postel, také jsme jí pomohli. My se zeptáme těch, kteří mají, jestli nám něco nedají, a oni nám občas něco dají. Peníze my nedáváme. Nemáme jich hodně. Když něco dostaneme, tak koupíme třeba léky a ty lidem dáme,“ popisuje svou práci sestra Emanuela Antonella.
Podle její kolegyně od nich lidé přijímají pomoc s vděkem. V případě hlavního nádraží je někdy problém, že potřební přicházejí pozdě, protože spí. A to už je všechno rozdané.
„Akorát jsem teď bezdomovci, který zaspal rozdávání potravin, kupovala rohlíky, salám a sýr,“ říká sestra Anna Rosa s tím, že na takovou extra péči sestry ale nemají příliš čas.
Vždy spěchají, protože, jak říkají, práce mají stále hodně. Shánějí pomoc, připravují balíky s potravinami a oblečením, rozdávají je a navštěvují domovy pro seniory nebo vězně.
„Každý týden chodíme do vězení na Pankráci. Ale tam nemůžeme přinést nic, vůbec nic, protože je to zakázáno. Takže se tam s nimi modlíme, zpíváme, a hlavně je posloucháme, ptáme se na jejich rodiny, oni rádi o nich vypraví. A když tam nemůžeme někdy pro jinou práci jít, jsou smutní,“ vypráví sestra Emanuela Antonella s tím, že vyslechnout potřebují i čeští senioři v domovech důchodců, na které jejich děti nemají čas.
A nejen to. Sestry, které vstávají v pět hodin ráno, aby svojí každodenní misi stihly a úspěšně zvládly, si musí najít čas i na modlitbu. Přičemž, jak dokazují v podcastu ZdraveZpravy.cz, cizí jim není modlitba Páně v češtině.
Daniel Tácha
