Oddělení epidemiologie infekčních nemocí Centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu [SZÚ] informovalo o výskytu a šíření smrtelné encefalitidy. Tu způsobují bornaviry, jež se šíří na evropském kontinentu.
Bornaviry, které vyvolávají u lidí těžkou a často smrtelnou encefalitidu, se do evropských zemí dostaly dovozem exotických veverek z Indonésie. Dosud se bornavirem lidé nakazili od rejsků a veverek převážně v Německu. Na území Německa se dle tamních úřadů vyskytnou každoročně dva až šest případů akutních onemocnění bornavirem. Aktuálně se v zemi šetří jeden případ onemocnění bornavirem v oblasti Mühldorf am Inn.
Přitom již v roce 2021 na severu a východě Německa laboratorní analýzy potvrdily tři případy encefalitidy způsobené bornaviry [BoDV-1]. Pacienti pocházeli ze spolkových zemí Durynsko, Sasko-Anhaltsko a Dolní Sasko.
„Všichni byli rezidenti endemických oblastí pro bornaviry u zvířat, avšak v těchto oblastech nebyla do té doby diagnostikována onemocnění u lidí,“ přibližují zástupci SZÚ.
Dva případy odborníci klasifikovali jako potvrzená encefalitida BoDV-1 a jeden z případů pak jako pravděpodobný. Ostatní evropské země dosud onemocnění bornavirem nehlásily.
Bornaviry zabíjejí zejména v Německu
Vůbec prvně nákazu bornavirem u člověka popsaly zdravotní úřady v Německu zhruba před sedmi lety, v roce 2015. Byť šlo o nákazy z let 2011 až 2013. Infekce se potvrdila u tří chovatelů exotických veverek pestrých [Sciurus variegatoides] ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Pacienti prodělali progresivní encefalitidu s podobnými příznaky, zemřeli dva až čtyři měsíce po nástupu příznaků onemocnění.
O tři roky později se virus bornaviru [BoDV-1] potvrdil u několika pacientů s encefalitidou, jejichž zdravotní stav vyžadoval transplantaci. Laboratoře v Německu dnes potvrdí dva až šest akutních onemocnění vyvolaných bornaviry.
„Bornaviry jsou RNA viry z čeledi Bornaviridae, řádu Mononegavirales, s vysokou afinitou k limbickému systému způsobující chronické progresivní meningoencefalitidy projevující se abnormálním chováním až úmrtím postižených jedinců,“ popisují odborníci SZÚ.
Bornaviry typu BoDV-1 a BoDV-2 dle SZÚ laboratorní analýzy sporadicky prokázaly u teplokrevných živočichů, hlavně koní a ovcí. Jejich výskyt nevylučují ani u dalších savců.
„Rezervoárem viru BoDV-1 jsou velmi pravděpodobně rejsci. V Německu se jedná o dvoubarevnou bělozubku bělobřichou [Crocidura leucodon],“ přibližují zástupci SZU.
Bornaviry vylučují rejsci a veverky
Tento rejsek se ve volné přírodě pohybuje i na českém území. Převážně v níže položených oblastech jižní Moravy, na Českobudějovicku, Plzeňsku a Domažlicku. Dále v Podkrušnohoří a na jižním okraji Českomoravské vrchoviny. Bornaviry dle odborníků rejsci pravděpodobně vylučují se slinami, močí a stolicí.
„Bornavirus schopný způsobovat onemocnění u lidí je extrémně vzácný, mezilidský přenos nebyl popsán. Přenos od jiných zvířat než rejsků a veverek rovněž nebyl dosud zaznamenán,“ upozorňují pracovníci SZÚ s tím, že NRL pro arboviry v Česku bornaviry nevyšetřuje.
Sledování epidemiologické situace je tak plně v kompetenci Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí [ECDC].
Na území Německa se virus u zvířat endemicky potvrdil na jihu země, konkrétně v některých oblastech Bavorska, Bádenska-Württemberska, Saska-Anhaltska, Saska a Durynska. Dále jej zachytily laboratoře ve Švýcarsku [oblast Alpenrhein], v Lichtenštejnsku a Rakousku. Nedávno bornavirus, jež vyvolává těžkou a často smrtelnou encefalitidu u lidí, laboratoře izolovaly i od veverky pestré [VSBV-1]. Člověk se jím nakazil po kontaktu s exotickými veverkami v soukromých chovech a zoologických zahradách. Virus se do evropských chovů dle SZÚ dostal dovozem veverek Prevostových z Indonésie.
Léčba na infekci bornaviry zatím neexistuje
Bornaviry se na člověka přenáší kontaktem s výměšky rejsků. Virus zůstává v prostředí infekční delší dobu, takže přímý kontakt se zvířaty nemusí být pro infekci nezbytný. Virem se člověk nakazí pravděpodobně i konzumací kontaminované potravy nebo vody. Dále vdechnutím kontaminovaného prachu nebo přímým kontaktem, třeba škrábancem či kousnutím od zvířat. Přenos z člověka na člověka je dle SZÚ velmi nepravděpodobný.
„Většina dosud popsaných pacientů trpěla zpočátku bolestmi hlavy, horečkou a necítili se celkově dobře. Ve všech případech se dále rozvinuly neurologické symptomy,“ popisují příznaky onemocnění zdravotníci ze SZÚ.
K dalším symptomům dle nich patří problémy s chováním, poruchy řeči a chůze následované kómatem během dnů nebo týdnů. Všichni nakažení na onemocnění zemřeli, s jednou výjimkou.
Na infekci vyvolanou bornaviry zatím neexistuje žádná specifická terapie. Léčba tak spočívá v podpůrných opatřeních a intenzivní lékařské péči. Vzorky pacientů s akutní encefalitidou při podezření, že ji vyvolal některý z bornavirů, vyšetřují jen laboratoře v Bernhard Nocht Institute for Tropical Medicine v Hamburku.
„Provádí se PCR v reálném čase z cerebrospinálního moku a post mortem z mozkové tkáně. Detekci protilátek lze provádět ze séra a likvoru [IIFT, imunoblot],“ přibližují odborníci SZÚ.
K retrospektivnímu vyšetření lze dle nich odeslat sérum, likvor nebo post mortem mozkovou tkáň od osob s encefalitidou s nejasnou diagnózou. Existuje také možnost vyšetření formalínem fixovaných archivních vzorků zalitých v parafínu.
–VRN–
