Rovnější přístup k pacientům po onkologické léčbě by mohlo v budoucnu přinést takzvané „právo být zapomenut“. Podle něj by se nemoc ze zdravotní dokumentace po deseti letech vymazala, u pacientů mladších 18 let po pěti letech.
I několik let po úplném vyléčení z onkologického onemocnění se pacienti ve srovnání s lidmi bez nemoci často setkávají s odlišným přístupem, převážně pak ze strany finančních institucí, jako jsou banky a pojišťovny. Jejich zástupci například při žádosti o sjednání životního pojištění nepovažují vyléčení z onkoonemocnění za dlouhodobý zdravotní stav. Onkopacienty hodnotí jako rizikové klienty. To v praxi značí dražší pojistku, výluku prodělaného onemocnění z pojištění nebo úplné odmítnutí uzavření pojistky.
„Chtěla jsem si vzít hypoteční úvěr na výstavbu rodinného domu. Nebyl vůbec problém s výší mých příjmů, měla jsem i další nemovitost do zajištění a vlastní zdroje. Vzhledem k trvalým následkům onkologické léčby pobírám trvale invalidní důchod 2. stupně. Ač příjem z invalidního důchodu nebylo nutné vůbec započítat, vyžadovala banka ještě spoludlužníka,” popisuje svoji zkušenost mladé ženy s rakovinou prsu Nikol Pazderová, která má léčbu karcinomu prsu za sebou již déle než deset let.
Situaci možná změní evropská legislativa
Určitou změnu v přístupu k pacientům s prodělaným onkologickým onemocněním, a nejen jím, by mohla přinést evropská legislativní změna. Letos v únoru Evropský parlament schválil usnesení o komplexním přístupu EU v boji proti rakovině. Podle něj by mimo jiného pacienti žijící v unijních zemích měli po ukončení léčby právo na zapomenutí nemoci. Přesněji řečeno, nejpozději do deseti let po prodělání nádorového onemocnění by se záznam o nemoci ze zdravotní dokumentace zkrátka vymazal. Pacientům s karcinomem diagnostikovaným před dosažením 18 let, by se lhůta zkrátila na polovinu. Data by se tak vymazala již po pěti letech od nemoci.
Povědomí veřejnosti o praktickém životě pacientů po uzdravení se z rakoviny zjišťovala pacientská organizace Hlas onkologických pacientů. Podle výsledků průzkumu, který pro ni realizovala společnost Nielsen Admosphere, čtyři z deseti Čechů předpokládají, že lidé, kteří prodělali onkologické onemocnění, stále čelí zvláštním překážkám. A dále: třetina z těchto respondentů má ve svém okolí někoho po onkologickém onemocnění, kdo má zkušenost s nějakým typem diskriminace založené na onkologické historii. A o pojmu „právo být zapomenut“ vůbec neslyšelo na 91 % Čechů.
Z těch, kteří se s termínem setkali, si jej 88 procent spojuje pouze s GDPR na internetu. V tomto kontextu označuje právo „na zapomenutí“ za nárok každého občana na výmaz konkrétních výsledků v internetových vyhledávačích spojených s jeho jménem.
Za vůbec nejproblematičtější oblast u pacientů po onkologické léčbě považují respondenti uzavření životního pojištění a komplikace při shánění zaměstnání. Nemalé procento dotázaných se ale i domnívá, že tito lidé mohou čelit komplikacím při vyřizování žádosti o hypotéku. A také při navazování nových vztahů. Méně už pak respondenti zmiňují jiné zacházení od okolí. Anebo překážky při vyřizování žádosti o půjčku.
Onkologicky nemocní rádi pracují
Zástupci Hlasu onkologických pacientů dále provedli dotazníkové šetření mezi pacientkami a pacienty se zhoubným nádorovým onemocněním. S pojmem právo být zapomenut se někdy setkalo 22,6 procent z nich. Přičemž 21,4 procent dotázaných si jej spojuje právě s onkologickými pacienty. 68,6 procent respondentů uvedlo, že se oni sami nebo někdo v jejich okolí setkali s překážkami v ekonomické a společenské oblasti.
Většina z pacientů, převážně těch v mladších věku, se hledá i přes náročnou léčbu uplatnění na trhu práce. Což jim umožňují zkrácené pracovní úvazky. Skloubit nejednoduchou léčbu s pracovním tempem a často i rodinou, ale není pro onkopacienty vůbec snadné. Jak ostatně dokládá Nikola Musilová. Té karcinom v prsu lékaři diagnostikovali před pěti lety, slavila 25 let věku. Nikola pracovala i v době náročné léčby. Na chemoterapie si brala osobní volno nebo dovolenou.
„Nemohla jsem jít na nemocenskou. Najít poloviční úvazek v práci, která by mě naplňovala, bylo náročné. Největší oporu mi poskytli samotní zaměstnavatelé, které jsem si vybrala, nejen na základě pracovních podmínek, ale i lidskosti,“ vzpomíná Nikola.
Dodává, že zaměstnavateli od začátku nic netajila. Otevřeně mu řekla, že musí častěji na zdravotní kontroly a v práci se o něco rychleji unaví.
„Kdybych hledala ještě nižší, například 30% úvazek, bylo by to na českém pracovním trhu, myslím, nemožné,“ dodává závěrem mladá žena.
–VRN–
