Opičí neštovice v zemi před několika dny potvrdily zdravotní úřady ve Velké Británii. Nakažený si onemocnění dovezl z Nigérie. Příznaky opičích neštovic se podobají nám známým neštovicím. Účinná léčba zatím neexistuje.
O potvrzeném případu nákazy opičími neštovicemi u britského občana informovala Světová zdravotnická organizace [WHO]. Nakažený pobýval na území Nigérie od konce letošního dubna. Pohyboval se v nigerijských státech Lagos a Delta. Prvních vyrážek na těle si všiml 29. dubna. Do Spojeného království se vrátil 4. května.
„Vzhledem k tomu, že pacient byl okamžitě izolován a bylo provedeno vysledování kontaktu, je riziko dalšího přenosu související s tímto případem ve Spojeném království minimální,“ ubezpečili veřejnost zástupci WHO.
Minimálním rizikem šíření opičích neštovic si lidé z WHO už ale nejsou jistí v samotné Nigérii. Vzhledem k tomu, že tamní zdravotníci dosud nepřišli na možný zdroj nákazy, uznávají, že riziko pokračujícího přenosu, především v regionech Lagos a Delta, přetrvává.
K šíření opičích neštovic přispívá cestování i převoz zvířat
Opičí neštovice patří k vzácným onemocněním způsobeným infekcí virem opičích neštovic.
„Virus opičích neštovic patří do rodu Orthopoxvirus z čeledi Poxviridae. Rod Orthopoxvirus zahrnuje virus variola [způsobuje pravé neštovice], virus vakcínie [používaný ve vakcíně proti pravým neštovicím] a virus kravských neštovic,“ přibližuje na svých webových stránkách původce onemocnění americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí [CDC].
Opičí neštovice vědci vůbec poprvé objevili v koloniích opic chovaných pro výzkum v roce 1958. Tehdy šlo hned o dvě ohniska nemoci, která se na první pohled velmi podobala neštovicím. Odtud pochází i název opičí neštovice.
První případ opičích neštovic u člověka lékaři potvrdili v roce 1970 v Demokratické republice Kongo. Od té doby se opičí neštovice u lidí projevily v několika dalších zemích střední a západní Afriky. Především v Kamerunu, Středoafrické republice, Pobřeží slonoviny, Demokratické republice Kongo, Gabonu, Libérii, Nigérii, Republice Kongo a Sierre Leoně. Většina nakažených připadá na Demokratickou republiku Kongo.
V důsledku stále intenzivnějšího mezinárodního cestování a převozem zvířat se opičí neštovice vyskytly následně i mimo africký region. Konkrétně ve Spojených státech, v Izraeli, Singapuru a zmiňovaném Spojeném Království.
Opičí neštovice vypadají jako neštovice
Odborníci ze CDC uvádějí, že přirozený rezervoár opičích neštovic stále neznají. Vědí, že virus přenáší afričtí hlodavci a subhumánní primáti. Tedy opice, od kterých se právě nejčastěji nakazí člověk. Nejčastěji kontaktem, respirační cestou, sliznicí [okem, nosem, ústy] či kousnutím a bodnutím.
Opičí neštovice se dle CDC velmi podobají nám známým neštovicím. V prvních dnech infekce se projevují horečkou, bolestí hlavy, svalů, zimnicí a celkovým vyčerpáním.
„Hlavní rozdíl mezi příznaky neštovic a opičích neštovic spočívá v tom, že opičí neštovice způsobují zduření lymfatických uzlin [lymfadenopatie], zatímco neštovice ne,“ uvádí CDC.
Inkubační doba u opičích neštovic se obvykle pohybuje v rozmezí 7 až 14 dní. Nejdéle pak do 21 dní. Zhruba do tří dnů od horečky se u pacienta objeví vyrážka, která často začíná na obličeji, odkud se přesouvá do dalších částí těla. Onemocnění trvá dva až čtyři týdny. V současné době neexistuje žádná účinná a bezpečná léčba opičích neštovic. Podle informací CDC v Africe opičí neštovice způsobí smrt jednoho z deseti nakažených lidí.
Veronika Táchová
