Těžké deprese u některých pacientů dokáže namísto návykových a mnohdy neúčinných antidepresiv zmírnit elektrokonvulzivní terapie neboli léčba elektrošoky. Její účinnost dosahuje 85 procent, u farmak kolem 65 procent.
Léčba elektrokonvulzivní terapií [EKT] neboli krátkými elektrickými vlnami dnes trvá jen několik málo minut. Pacient se po krátkém vstupním vyšetření položí na lůžko, lékař – specialista ho napojí na monitory, jež nepřetržitě sledují jeho EEG a EKG a podá anestezii. Poté přichází samotná léčba. Při ní zkušený neurolog pacientovi podává elektrické stimuly, jež vyvolají krátký záchvat. Přibližně za deset minut pacient začíná komunikovat a odchází zpět na své oddělení k odpočinku.
„Lidé v akutní fázi podstupují terapii třikrát týdně. Jakmile dojde ke zlepšení, přecházíme na ambulantní udržovací EKT a postupně prodlužujeme interval mezi výkony. Díky ambulantním výkonům se nám povedlo pětinásobně snížit opakovanou hospitalizaci pacientů,“ popisuje léčbu elektrošoky vedoucí lékař neurostimulačního centra Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] a 1. LF UK Jozef Buday.
Podle něj před léčbou dnes navíc lékaři pacientovi nitrožilně podají speciální látku zvanou myorelaxanx, která uvolní svaly a zmírní riziko vedlejších dopadů terapie. Lékaři upozorňují i na vysokou účinnost léčby EKT. Ta dle nich dosahuje až 85 procent. U léků se pohybuje kolem 65 procent. A rozdíl spatřují také rychlosti nástupu účinku. U elektrošoků výsledky léčby přicházejí po třech aplikacích, což bývá zhruba po týdnu léčby. Oproti tomu při užívání antidepresiv se účinky dostaví po pěti týdnech jejich užívání.
Léčba elektrošoky už není, co bývala
Léčba přesně indikovaných poruch s pomocí krátkých elektrických impulsů není dnes podle lékařů žádnou vzácností. Ve světě ji ročně podstoupí kolem milionu pacientů, převážně s vážnými depresemi, na které neúčinkují ani dostupná antidepresiva. V pražské Všeobecné fakultní nemocnici s ní tamní psychiatři ročně léčí kolem stovky pacientů při zhruba 1 200 individuálních terapiích.
„Hlavní indikací k EKT jsou těžká depresivní onemocnění, především u pacientů, kterým nepomáhají léky. Dále jej používáme u rezistentních psychotických onemocnění, jako je schizofrenie a minimálně u pacientů se syndromem katatonie,“ uvedl přednosta Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK Martin Anders.
Upozorňuje, že především u pacientů s těžkými depresemi a zmiňovanou schizofrenií jde o velmi účinný způsob léčby s trvalejšími výsledky. A s elektrošoky podávanými ve 30. letech 20. století, kdy se metoda začala používat, nelze současnou terapii srovnávat. Oproti minulosti je dnes používaná metoda bezbolestná, probíhá v celkové anestezii a je účinnější. A dle lékařů navíc spojena s podstatně méně riziky než v minulosti.
„Lékaři dříve nepoužívali anestezii ani myorelaxans, což je látka uvolňující svaly. V průběhu záchvatu tedy často docházelo ke zraněním, natržení svalu nebo zlomení kosti. Elektrický proud nebyl navíc žádným způsobem modifikovaný. Šlo o střídavý proud, který poškozoval nervovou tkáň,“ říká Jozef Buday.
Pacientům dnes dle něj podávají modifikovaný elektrický proud. Ten přístroj k léčbě EKT rozkouskuje na ultra krátké pulzy, které nepoškozují nervovou tkáň. Nicméně ani současná metoda léčby elektrošoky není zcela bez rizika vedlejších dopadů na zdraví pacienta.
„Nejčastěji se jedná o mírnou bolest hlavy a svalů. Co se týče obávaného vlivu na paměť, moderní EKT může způsobit poruchy krátkodobé paměti. Ty jsou však plně vratné. Projevují se zejména tak, že si pacienti občas nepamatují, co se stalo bezprostředně před a po výkonu,“ vyjmenovává Buday s tím, že k poruchám dlouhodobé paměti dochází jen velmi výjimečně.
Pomáhají i jiné neurostimulační terapie
Léčba elektrošoky není jediná dostupná neurostimulační metoda. Lékaři na psychiatrické klinice VFN pacientům pomáhají i neinvazivní repetitivní transkraniální magnetickou stimulací [rTMS]. Ta na rozdíl od elektrošoků u pacienta nevyvolá léčebný záchvat. S pomocí magnetického pole při ní dochází k lokálním změnám v mozku, čímž si pacientů uleví od psychiatrického onemocnění. Nejčastěji tuto terapii specialisté předepisují k léčbě depresí a tinnitu [negativně vnímané zvuky, často pískání, zvonění, šumění, hučení, bručení, bzučení, syčení, tikání či cvaknutí, pozn. red.].
Další neurostimulační metodou je takzvaná transkraniální stimulace stejnosměrnými proudy [tDCS]. Lékaři využívají slabé stejnosměrné proudy mezi dvěma elektrodami, kterými u pacienta neinvazivně navozují dočasné chemické a fyzikální změny v nervových buňkách.
„V závislosti na tom, kam se elektrody na hlavě umístí, můžeme určitou oblast mozku nabudit nebo naopak utlumit. Tato forma terapie je prozatím ve výzkumné fázi. Trvá dva týdny a je vhodná pro pacienty, kteří se dlouhodobě potýkají s tinnitem,“ vysvětluje Tadeáš Mareš z neurostimulačního centra Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK.
Při terapii lékař povrchové elektrody přiloží pacientovi na konkrétní místa na hlavě, zajistí za pomocí speciální EEG čepice a zapne samotný tDCS přístroj. Neurostimulace dle Mareše trvá nejvýše 20 až 30 minut.
„Dosavadní data z našeho dlouholetého výzkumu ukázala, že stimulace pomocí elektrod sice pískání v uších a jiné sluchové obtíže úplně nevyléčí, ale dokáže je do jisté míry eliminovat, a zlepšit tak kvalitu života pacientů,“ říká.
Ve Spojených státech tuto metodu lékaři používají u pacientů, kteří se chtějí zbavit závislosti na kouření. V tamní armádě pak dle něj pomáhá zvyšovat výkon a učenlivost vojáků. A používá se dokonce i v NASA při výuce astronautů.
„Do budoucna bychom touto metodou rádi léčili bolest a pracujeme také na výzkumu domácích stimulací. V budoucnu by se totiž pacienti mohli léčit s přístrojem doma v rámci telemedicíny,“ nastiňuje budoucí plány Tadeáš Mareš s tím, že lékař by na dálku přes videohovor pouze dohlížel na správné umístění elektrod.
–VRN–
