Protipotratová politika v Polsku přidělává starosti ukrajinským běženkyním, především těm těhotným. A problém pro ně značí i nedostupnost antikoncepce v zemi. Do Polska přitom již dorazilo přes dva miliony uprchlíků z Ukrajiny.
Dopady zákazu potratů na území Polska na ukrajinské běženkyně, které v zemi našly zázemí, potvrzují zkušenosti mladé gynekoložky Myroslavy Marčenkové z Kyjeva. Jedna z jejích pacientek se k ní na kliniku objednala na interrupci kvůli vysokému riziku Downova syndromu u plodu. K zákroku však kvůli bombardování Kyjeva nedošlo a obě ženy odjely do sousedního Polska. Tam jsou ale potraty kvůli vývojovým vadám plodu, nebo „z eugenických důvodů“ – jak to nazývá polský ústavní soud – zakázány.
„Volala mi a říkala: Proboha, nevím, co mám dělat, protože čas běží, těhotenství postupuje a já nechci vychovávat toto dítě, protože je válka a nezvládnu to,“ uvedla pro britský deník The Guardian gynekoložka Marčenková.
Tehdy si prý poprvé plně uvědomila, jaké dopady mají polské protipotratové předpisy. A jaké následky mohou mít překážky, jimž čelí ženy, které chtějí získat nouzovou antikoncepci. Lékařka tak své pacientce doporučila, aby odjela do Polska a následně se vydala do Česka, kde může interrupci bezpečně podstoupit.
Na Ukrajině platí podobné zákony jako v Česku
Umělé přerušení těhotenství mohou ženy na Ukrajině podstoupit na vlastní žádost kdykoli v prvních dvanácti týdnech těhotenství, i bez udání důvodu. Antikoncepce se v zemi prodává bez lékařského předpisu a nouzová antikoncepce je široce dostupná. Oproti tomu v Polsku jsou interrupce prakticky zakázané. Tamní přístup k antikoncepci Evropské parlamentní fórum pro sexuální a reprodukční práva hodnotí jako nejhorší v Evropě. Mnoho polských gynekologů odmítá předepisovat z etických důvodů nouzovou antikoncepci a dokonce i nitroděložní tělíska.
Aktivistka za reprodukční práva Oksana Lytvyněnková, která 16 let žije v Polsku, a pomáhá uprchlíkům v přijímacích centrech, říká, že ženy netuší, že v okamžiku přechodu ukrajinsko-polské hranice přicházejí o práva, která jinak berou jako samozřejmá.
„Jsou naprosto nepřipravené na situaci tady. O zákonech nic nevědí. I když četly nějaký článek o potratech v Polsku, mnoho z nich si pořád myslí, že když pro to existuje pádný důvod, lékaři interrupci na požádání provedou,“ vysvětluje.
Na hranici se dle svých slov setkala s ženami, které ji prosily o pomoc při shánění léků na ukončení těhotenství.
„Pokud žena, která potřebuje potratovou pilulku, přejde hranici, opravdu záleží na tom, na koho narazí,“ říká.
Pokud jde o progresivní osobu, feministku, pak jí zřejmě sežene kontakt na ty správné lidi. V opačném případě to bude dané osobě buď jedno, nebo odpoví, že to embryo je boží anděl. A je třeba si ho ponechat, říká aktivistka.
Na hranici dle jejích zkušeností působí i stoupenci polského protipotratového hnutí. V prvních týdnech války členové nadace Život a rodiny rozdávali v přijímacích centrech letáčky s fotografiemi rozervaných plodů a texty označujícími potraty za hrozbu pro mír. Na letácích radili, aby těhotné ženy udávaly na policii kohokoliv, kdo by jim nabízel potrat.
Marčenková pomáhá těhotným Ukrajinkám v Polsku
Marčenková nyní čeká, až v Polsku dostane licenci pro výkon profese gynekoložky. Ve spolupráci s polskou organizací na podporu ženských práv Federou zřídila telefonní linku pomoci v ukrajinštině pro ženy, které hledají rady o přístupu k antikoncepci a potratům.
Podle ní denně přijmou kolem deseti telefonátů. Minimálně jeden se týká otázky kolem interrupce. Na linku volají ženy, které těhotenství plánovaly, ale nedokáží si představit, že mají přivést děti na svět jako uprchlice. Obracejí se na ni i ženy, které otěhotněly až poté, kdy se vydaly za svými manžely, kteří v Polsku pracovali ještě před začátkem války.
Polsko je neoblomné, potraty neumožní ani Ukrajinkám
S tím, jak se objevují další zprávy o znásilňování a sexuálním násilí vůči ženám na Ukrajině, si aktivisté a politici v Polsku lámou hlavu nad tím, jak pomohou oběti znásilnění prchající do Polska. Zkušenost s tím v Polsku již mají. V letech 2010 až 2020 v Polsku úřady povolily a zdravotníci provedli méně než pět potratů ročně. Obvykle kvůli znásilnění, k čemuž ženy potřebovaly souhlas prokurátora.
Levicoví politici nedávno navrhli, aby zákon o pomoci ukrajinským uprchlíkům obsahoval ustanovení, podle kterého by prokurátoři museli vystavit potřebnou dokumentaci nejpozději do sedmi dnů. Návrh ovšem Sejm, tedy dolní komora parlamentu, odmítl.
„Mojí jedinou nadějí je, že žádná z těch Ukrajinek, které potřebují na potrat, se ho nebudou snažit zařídit v Polsku,“ říká aktivistka Lytvyněnková s tím, že doufá v pokračování těchto žen dále na západ.
„Protože jakmile těhotenství oznámí lékaři tady, vše pro ně končí,“ uzavírá.
–ČTK/VRN–
