60 procent lidí žijících v domovech pro seniory trpí stařeckou demencí. Čtvrtina má Alzheimerovu chorobu. Vyplývá to z dat investičního fondu PFFL, jenž investuje do domovů pro seniory a domovů pro lidi se stařeckou demencí.
Další zjištění průzkumu mezi více něž půl tisícem klientů několika domovů pro seniory, který inicioval fond Property fund for living [PFFL] zní: Demence se u Čechů projevuje ve stále nižším věku. Zatímco průměrný věk osob se stařeckou demencí v roce 2015 činil 88 let, loni už to bylo 83 let. A stejný trend se dá sledovat u Alzheimerovy choroby. Před sedmi lety šlo o 88leté seniory, v roce 2021 se věkový průměr pacientů snížil na 85 let. Navíc zdravotní stav nemocných se často rychle zhoršuje.
„Samotné rodiny nemají šanci se dlouhodobě postarat o své babičky a dědečky, pokud se potýkají s Alzheimerovou chorobou. Přitom v exponovaných zařízeních čekají v pořadníku i stovky lidí a odhad na přijetí může trvat měsíce až roky. Jde opravdu o časovanou bombu,“ říká pověřený poradce fondu PFFL Martin Fojtík.
PFFL: Jak se mění průměrný věk klientů se stařeckou demencí
- 2015: 88 let
- 2016: 88 let
- 2017: 86 let
- 2018: 85 let
- 2019: 84 let
- 2020: 84 let
- 2021: 83 let
Stařeckou demencí podle něj v domovech ve správě PFFL trpí přibližně 60 procent klientů, 25 procent pak Alzheimerovu chorobu.
„Zvyšují se nároky na péči a v budoucnu bude potřeba více domovů se zvláštním režimem,“ popisuje důsledky současného trendu Martin Fojtík.
Upřesnil, že PFFL opakovaně upozorňuje na trvale se snižující průměrný věk stařecké demence. A dále, že stát tuto situaci dlouhodobě „dramaticky podceňuje“.
PFFL: Jak se mění průměrný věk klientů s Alzheimerovou chorobou
- 2015: 88 let
- 2016: 88 let
- 2017: 87 let
- 2018: 87 let
- 2019: 86 let
- 2020: 86 let
- 2021: 85 let
Připomíná, že lidé trpící demencí potřebují takřka 24hodinovou péči a k dispozici jednoho až dva specialisty. V příštích 30 letech lze pak podle něj očekávat, že se zvýší počet osob závislých na péči minimálně o 300 tisíc.
Náklady pojišťoven strmě rostou
Od roku 1990 se počet pacientů s demencí podle propočtů České alzheimerovské společnosti [ČAS] a Českého statistického úřadu [ČSÚ] až zdvojnásobil. Aktuálně jich v Česku žije kolem 150 tisíc. Úmrtnost se pak za posledních deset let zvedla více než sedmkrát. Důvodem je podle odborníků stárnutí společnosti. Problém ale je, že rozvoj služeb a specializovaných zařízení pro nemocné s tímto trendem nedrží krok. Sociální statistické ročenky ukázaly, že neúspěšných žádostí o péči je víc než těch uspokojených.
A k tomu se přidávají náklady zdravotních pojišťoven. Jejich roční výdaje na léčbu pacientů s Alzheimerovou chorobou se pohybují v řádech miliard korun a stále rostou. Zároveň s tím je nedostatek míst v domovech se zvláštním režimem.
„Péče o lidi s Alzheimerovou chorobou a demencí obecně je na pomezí zdravotnictví a sociální péče. Na nemoc dosud není lék, lze pouze zpomalovat průběh a lidé s tímto onemocněním potřebují velkou míru asistence,“ uvedl nedávno prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR [SZP ČR] Ladislav Friedrich.
A navíc před deseti lety Alzheimerova choroba či jiná forma demence nepatřily ani do první desítky hlavních příčin úmrtí v Česku. Nyní už se do první desítky tyto nemoci zařadily.
Onemocnění demencí navíc patří dle odborníků k nejvíce poddiagnostikovaným nemocem. Lidé se totiž mylně domnívají, že poruchy paměti a zmatenost k vyššímu věku zkrátka patří a nepovažují je za příznak nějakého onemocnění. Opak je však pravdou.
„My jsme překvapeni, v jak pozdním stadiu demencí jsou pacienti odesíláni k nám do specializovaných poraden,“ říká přednosta Neurologické kliniky 3. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze Robert Rusina.
Blýskání se na lepší časy
Poddiagnostikovanost není jediný problém v péči o pacienty s demencí, byť velmi souvisí i s dalším nedostatkem. V Česku totiž neexistují jednotné doporučené postupy pro diagnostiku a léčbu onemocnění.
„Do terapie v určitých bodech vstupují neurologové, psychiatři, geriatři, praktičtí lékaři a další odbornosti. A každý má své doporučené postupy. A ty se různě překrývají,“ vysvětluje Robert Rusina.
Tato doporučení nejsou vždy jednotná. V některých věcech se dle něj sice i doplňují, ale jindy zase vylučují. Následkem toho se pak někteří pacienti dostávají k léčbě pozdě. Nejednotnost v péči o pacienty s demencí pak dopadá také na jejich rodiny. Ty nevědí, ke kterému lékaři, kdy zajít, na co mají nárok a neorientují se ani v systému sociálních podpor.
Situaci by snad mohla zlepšit iniciativa odborných společností. Po loňském schválení Národního akčního plánu pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění 2020–2030 [NAPAN], tak od letošního ledna lékaři napříč několika obory pracují na doporučených postupech právě pro diagnostiku a léčbu Alzheimerovy nemoci a dalších kognitivních poruch. Projekt zčásti podpořily Fondy EHP.
Své zástupce do pracovní skupiny delegovala Společnost všeobecného lékařství, Společnost geriatrická, psychiatrická a také neurologická.
„Cílem je mít společný mezioborový konsensus,“ uvedla k projektu garantka geriatrie 3. LF UK a Interní kliniky FN Královské Vinohrady Hana Vaňková.
Dodala, že v postupech se jasně definují kompetence lékařů, systém diagnostiky, léčby, úhrady úkonů a možnosti předepisovat léčbu.
„V doporučených postupech se chceme soustředit hodně na věkovou skupinu lidí s vykázanou Alzheimerovou nemocí, protože podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR naprostá většina těchto pacientů je ve věku nad 75 let. A současně vidíme, že v populaci lidí s Alzheimerovou nemocí jsou časté další komorbidity,“ tvrdí Vaňková.
Demence je zřejmě nevyhnutelná
Podle vědců se demenci stárnoucí populace nejspíše nedokáže vyhnout. Zatímco od narození do 18 let se mozek běžného člověka zvětší až pětkrát, od 20 let života se naopak zmenšuje rychlostí o 0,2 procenta ročně.
Alespoň to tvrdí neurologové, kteří argumentují tím, že mentální výkonnost ovlivňuje i velikost mozku. A ten, jak stárne, se zmenšuje. Což ve své přednášce „Stárnutí mozku a vlivy působící na pokles jeho výkonosti“ potvrdil profesor Pavel Kalvach z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
„Skutečnost je taková, že všichni stárneme směrem ke snížení mentální výkonosti. To znamená, že demenci zažijeme všichni, kteří se dožijeme dostatečně vysokého věku, aniž by náš život skončil v důsledku jiné letální nemoci,“ uvedl ve své přednášce na letošním akci Akademie věd ČR Týden mozku.
Zmenšování mozku, jeho částí nebo ztenčování mozkové kůry s přibývajícím věkem dle něj dokládají desítky studií konaných po celém světě. Při nich vědečtí pracovníci sledovali na různých místech světa po dobu několika let osoby různého věku a vzdělání. Ty každoročně vyšetřovali magnetickou rezonancí, s jejíž pomocí sledovali zmenšování či naopak zvětšování mozku účastníků studie.
„Výsledek je, že mozek se od věku 20 let zmenšuje rychlostí 0,2 procenta za rok. Ve věku kolem 65 let se proces začíná navíc zrychlovat a mozek se zmenšuje rychlostí 0,5 procenta za rok,“ popisuje profesor Kalvach.
Dodává, že věkem se mozek prostě nejen opotřebovává, ale i zmenšuje. Což platí také pro objem hypokampu. Ten je umístěn ve spánkovém laloku a je odpovědný za shromažďování paměťových stop. Výsledek? S věkem klesá mentální výkonnost člověka.
–DNA–
