O onkologické pacienty je dle odborníků v Česku dobře postaráno, tvrdí odborníci. Přesto je co zlepšovat. Upozorňují na systém včasného záchytu nádorů, zlepšení práce s daty, online komunikaci i rozšíření odborností v některých onkocentrech.
„Česká onkologie je v dobré kondici,“ zhodnotila obecně dostupnost a kvalitu zdravotní péče pro onkologické pacienty v Česku předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP a přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol Jana Prausová.
Včasnost a kvalitu zdravotní péče v oblasti onkologie, která se pacientům v Česku dostává, pak přisuzuje především dobře fungující síti komplexních onkologických center [KOC]. Do nich se soustřeďuje specializovaná péče o onkopacienty.
Určitou mezeru Jana Prausová ale spatřuje v onkochirurgii. Její centralizace, třeba jen do některých KOC, by dle ní zlepšila jak dostupnost, tak i kvalitu péče o pacienty s onkologickým onemocněním, jež vyžadují chirurgický zákrok. Situaci by dle ní vyřešila specializovaná centra s týmy chirurgů, kteří by se v nich zabývali velmi závažnými diagnózami a složitými chirurgickými přístupy.
„A nikde není psáno, že to musí být ve všech KOC,“ upřesnila na kulatém stolu o nerovném přístupu k onkologické péči Asociace inovativního farmaceutického průmyslu [AIFP].
Zmiňované týmy by se dle ní akreditovaly podle odbornosti v nich zastoupených chirurgů. Šlo by o specialisty, kteří dokáží navázat následnou postchirurgickou péčí, především v oblasti anesteziologicko-resuscitačních a rehabilitačních týmů. Podle Prausové se zaváděním takového přístupu odborníci již začali.
„Děje se tak například u pneumoonkochirurgických center nebo u onkogynekologických center,“ uvedla.
I onkologii by prospěla svižnější digitalizace
Nevyužitý potenciál, který by vedl ke zefektivnění i zlepšení onkologické péče v Česku docentka Prausová spatřuje v digitalizaci. Právě díky ní se dá propojit komunikace mezi jednotlivými pracovišti. A to při velké úspoře času.
„Chceme-li zdokonalit, aby se lidé dostali do center a nezůstávali na periferii s neadekvátní léčbou, musíme použít datovou schránku, datové prostředí, digitalizaci a propojení pracovišť. Není to nic složitého. Je to jen ochota jít tomu naproti,“ řekla s dodatkem, že však musí jít o data stručná, přehledná a zpracovaná.
I v onkologické praxi pak lékaři narážejí na problémy vyvěrající z absence propojení sociálního a zdravotního systému. Kdy, jak podotkla Prausová, zdravotní stav pacienta dokáží mezi sebou lékaři sice zhodnotit i vykomunikovat virtuálně, samotné ošetření a zákrok už ale podmiňuje jeho fyzická přítomnost ve zdravotnickém zařízení.
I v takovém případě je dle ní třeba řešit sociální aspekty dané situace. Typickým nedostatkem je pak častá diskuze o tom, jestli je sanitka opravdu léčebný přístup. Anebo už jde o sociální potřebu. Otázka pak je, jak by se na úhradě a zajištění této služby měly podílet ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí. A kdo by takové služby platil.
„To vidím jako velmi, velmi závažnou skutečnost. A další, jak hradit ubytování pacienta v místě, kde probíhá ta speciální diagnostika a léčba,“ upozorňuje na další nedostatek s tím, že pacient nemusí trávit čas za každou cenu v nemocnici.
„To je velmi, velmi drahé lůžko,“ upozorňuje s tím, že pobývat může pacient v nějakém přidruženém zařízení, třeba i s podporou sociální dávky.
V této souvislosti není od věci připomenou slova ministra zdravotnictví Vlastimila Válka [TOP 09] v podcastu ZdraveZpravy.cz: „Česká republika je specifická. V evropských zemích totiž bývá zdravotní a sociální politika pod jedním ministerstvem. My to máme hodně rozlišené, a jinak se tyto služby hradí. A tak je vše komplikované, když sociální a zdravotní pomezí financujeme z různých stran.“
Upřesnil, že i v této oblasti se pod jeho vedením a ve spolupráci s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou [KDU-ČSL] „rodí“ plán na změnu: „Možná překvapíme a v dohledné době přijdeme s opravdovou revolucí.“
Národní onkologický program a evropské peníze
V organizaci i zavádění změn k lepšímu by dle Jany Prausové v onkologii pomohlo, pokud by dostaly odborné společnosti širší pravomoci. Především od Ministerstva zdravotnictví ČR. Důkazem toho, že se dokáží odborníci v nich nejen z onkologie, ale i dalších specializací mezi sebou domluvit je dle ní Národní onkologický program [NOP]. Tedy koncepční dokument, ze kterého by měli vycházet tvůrci zdravotní politiky v oblasti prevence a léčby nádorových nemocí.
Právě ten na požadavek vlády vypracovaly především odborné společnosti. Loni v dubnu je předaly ministerstvu zdravotnictví.
„Byli jsme schopni to posunout někam, kam já jsem ani nedoufala,“ připomíná Prausová.
Za největší úspěch pak považuje, že u nás nedošlo dle jejích slov „k rozbití toho zlata, co máme“. Čímž myslí komplexní onkologická centra [KOC]. V původním NOP se totiž pracovalo s verzí postavit v prostorách Fakultní nemocnice Vinohrady jedno velké národní onkologické centrum. To by bylo centrem veškeré onkologické péče v Česku. Od toho se v důsledku personálních změn po sněmovních volbách na podzim 2021 nakonec upustilo. Pro úplnost dodejme, že k zavádění cílů NOP do praxe na MZ ČR funguje Národní rada pro implementaci NOP, kterou ustanovil bývalý ministr zdravotnictví.
Veronika Táchová
