Zatímco od narození do 18 let se mozek běžného člověka zvětší až pětkrát, od 20 roku života se naopak zmenšuje rychlostí o 0,2 procenta ročně. Demence je tak kvůli stárnutí a zmenšování mozku u mnoha starších lidí nevyhnutelná.
Alespoň to tvrdí lékaři, kteří argumentují tím, že mentální výkonnost ovlivňuje i velikost mozku. A ten, jak stárne, se zmenšuje. Což ve své přednášce „Stárnutí mozku a vlivy působící na pokles jeho výkonosti“ potvrdil i profesor Pavel Kalvach z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
„Skutečnost je taková, že všichni stárneme směrem ke snížení mentální výkonosti. To znamená, že demenci zažijeme všichni, kteří se dožijeme dostatečně vysokého věku, aniž by náš život skončil v důsledku jiné letální nemoci,“ uvedl ve své přednášce na letošním akci Akademie věd ČR Týden mozku.
Zmenšování mozku, jeho částí nebo ztenčování mozkové kůry s přibývajícím věkem dle něj dokládají desítky studií konaných po celém světě. Při nich vědečtí pracovníci sledovali na různých místech světa po dobu několika let osoby různého věku a vzdělání. Ty každoročně vyšetřovali magnetickou rezonancí, jejíž pomocí sledovali zmenšování či naopak zvětšování mozku účastníků studie.
„Výsledek je, že mozek se od věku 20 let zmenšuje rychlostí 0,2 procenta za rok. Ve věku kolem 65 let se proces začíná navíc zrychlovat a mozek se zmenšuje rychlostí 0,5 procenta za rok,“ popisuje profesor Kalvach.
Dodává, že věkem se mozek prostě nejen opotřebovává, ale i zmenšuje. Což platí i pro objem hypokampu. Ten je umístěn ve spánkovém laloku a je zodpovědný za shromažďování paměťových stop. Výsledek? S věkem klesá mentální výkonnost člověka.
Alzheimerova choroba: Nemoc nebo jen stárnutí
Profesor Kalvach dále upozorňuje, že zmenšování objemu mozku je nevyhnutelný a věkem podmíněný proces. Přičemž jedním z projevů stárnutí, nikoli však jediným, jsou i různé demence. Z nichž nejznámější je Alzheimerova nemoc, jejíž nástup zčásti ovlivňují takzvané amyloidy.
„V mladém věku se v organismu amyloidní hrudky, které jsou v podstatě znehodnocený protein, vyskytují jen v malém množství. Ve středním věku jich přibývá a ve stáří už je jejich zastoupení v těle obvykle velmi husté,“ vysvětluje profesor.
Připomíná, že přítomnost těchto amyloidních plaků pozoroval již na počátku minulého století Alois Alzheimer. Ve spolupráci s profesorem Oskarem Fischerem pak došel k závěru, že přítomnost amyloidů je průvodní jev stárnutí mozku.
„Přičemž si ale ještě nedovolili tvrdit, že by byly příčinou snížené duševní kapacity,“ upozorňuje profesor Kalvach.
Mozek totiž, jak je dnes dle něj dobře známo, stárne i jinými způsoby. A i ty se následně ve vzájemném působení projeví. Přítomnost amyloidu je tak jen jednou z okolností stárnutí.
„Nyní už víme, že korelace mezi duševní výkonností a hustotou amyloidů není příliš úzká,“ upřesňuje profesor Kalvach.
Rychlost stárnutí mozku ovlivní nemoci a úrazy
Stárnutí mozku a demenci ovlivňuje dle studií až sto různých chorob a událostí v životě každého člověka. K jeho „destrukci“ pak přispívají i mnohé životní zkušenosti a zážitky. To může být celková narkóza při operaci nebo třeba i neblaze odražená hlavička ve fotbale.
„Čtyřistagramový míč může přiletět rychlostí 80 km/hodinu a hlavička s vítězným gólem nás může připravit o 100 tisíc neuronů, na to jsou studie,“ dává příklad profesor Kalvach.
Mozek dle něj poškozují také diabetické krize, kolapsy, synkopy [krátkodobá ztráta vědomí] či distres. Mozkovou tkáň si poškodí dle něj každý, kdo i jen upadne a praští se do hlavy.
„A to se všechno za celý život sčítá,“ dodává profesor s tím, že mozek se navíc i bez nemocí, nebezpečí a traumat přirozeně stává věkem stále chatrnějším.
Alzheimerovu chorobu i proto připodobňuje ke koronární chorobě, tedy narůstající ateroskleróze věnčitých tepen. Anebo k cerebrovaskulární chorobě, tedy narůstající ateroskleróze mozkových tepen a příhodných tepen na krku. Kdy jde taktéž často o věkem podmíněné choroby.
„Pokud věk doženeme dostatečně daleko, pak nelze demenci uniknout,“ shrnuje.
Závěrem připomíná i výrok francouzského fyziologa Claude Bernarda. Ten uvedl, že od okamžiku vzniku tělesné buňky pro ni není jiné cesty než pochod směrem ke smrti.
