Za zubní ošetření s výjimkou amalgámové výplně dnes u stomatologa běžně platí i registrovaní pojištěnci. A nejinak to chodí u ortodontisty. Byť u něj jde o podstatně vyšší částky. Rodiče malých dětí tak často zachraňuje stavební spoření.
S dostupností odborníků na léčbu nepravidelností chrupu, tedy ortodontistů, to v praxi bývá podobně jako s hledáním volných praktických zubních lékařů. Čeští pojištěnci obvolávají měsíce ordinace v okolí svého bydliště, později po celém okrese. A nakonec jsou ochotni za ošetřením dojíždět tam i zpátky stovky kilometrů.
A následně řeší další potíž, nemalé peníze za léčbu. Jak nákladné je dnes pořízení fixních rovnátek a to, kde na ně najednou vzít desítky tisíc korun dokládá příběh paní Jany z malé obce na Jičínsku.
„Obě moje děti mají na první pohled viditelný předkus. A v důsledku úzkého patra má starší syn i křivé přední zuby. Praktická zubařka nám proto doporučila léčbu u specialisty, tedy ortodontisty,“ přibližuje paní Jana důvody k léčbě chrupu.
Z hlediska úhrady z veřejného zdravotního pojištění jde, jak paní Janě řekl lékař, pouze o estetickou vadu, nikoli zdravotní hendikep. Veškerý léčebný materiál a práci specialisty tak lidé hradí z vlastních finančních prostředků.
„Přitom obě děti podle vyšetření jak u praktické zubní lékařky, tak na ortodoncii mají na první pohled špatný skus,“ říká Jana s tím, že pojišťovny dnes léčbu uhradí maximálně pojištěncům s velmi vážnou vadou, jako je třeba rozštěp. A to navíc do jejich věku 22 let.
Levnější rovnátka? Velká iluze…
Na třetí schůzce u ortodontisty došlo na lámání chleba. Tedy schvalování rozpočtu léčby a termínu faktického nasazení fixních rovnátek. I přesto, že paní Jana věděla, že za léčbu zaplatí nemalé peníze, překvapení nebo spíše šoku, jak sama říká, se přeci jen dočkala.
„Zprvu nám specialistka představila veškeré druhy aparátů, jejich výhody a nevýhody. Za kovová fixní rovnátka na obě čelisti, která všichni známe z dětství, činila cena v součtu 68 tisíc korun,“ vypráví s tím, že její představa tehdy byla se vejít do 32 tisíc za obě patra.
Dodává, že na výběr měli ještě z keramických rovnátek, která jsou o několik tisíc korun dražší. Anebo takzvaných neviditelných fólií, které se připravují na míru podle otisku čelisti.
„Neviditelná rovnátka mají prý spousty výhod i kratší dobu léčby. Jejich cena se ale pohybuje kolem 140 tisíc korun,“ vzpomíná Jana.
Paní Janu zachránilo stavební spoření
Vzápětí nastalo řešení, kde vzít tolik peněz. Byť nebudou celou částku platit naráz, ale v několika platbách. Na běžném účtu tehdy paní Jana neměla více než 40 tisíc korun a vydat se úplně z peněz bála. Po domácí poradě s manželem a později i finanční poradkyní se shodli, že tou nejlepší cestou, jak léčbu synovi zaplatit, bude vybrat peníze ze stavebního spoření.
„Synovi jsme ho zakládali, než šel do první třídy, tedy v jeho pěti letech. Po poradě s finanční poradkyní jsme zjistili, že přibližně za šest měsíců nám končí vázací období. Tedy nám naše stavební spořitelna vyplatí společně s úložkou i připsanou státní podporu,“ vzpomíná paní Jana.
Za šest let spoření při pravidelném měsíčním vkladu jeden tisíc korun synovi ve stavebním spoření rodiče uložili 72 tisíc korun. K tomu jim spořitelna připsala státní podporu ve výši 7 200 korun, připsané úroky po zdanění činily za šestileté období zhruba 1 100 korun.
„Naopak k nákladům spojených se stavebním spoření patří cena za uzavření smlouvy. Obvykle se pohybuje kolem jednoho procenta z cílové částky. Takže při ideálním nastavení smlouvy na 6 let, kdy klient využije maximální státní příspěvek, je cca 1500 korun. Stavební spořitelny i několikrát v roce vyhlašují akce, kdy nabízí nejen uzavření smlouvy bez poplatku, ale i bonus ve výši několika stovek korun, na které vždy čekáme, abychom klientům ušetřili co nejvíce na poplatcích“ popisuje ředitelka pobočky Partners marketu v Hořicích na Jičínsku Miroslava Hlaváčková.
K dalším nákladům pak dle ní patří poplatek za vedení účtu, který si spořitelny odečítají ve výročí uzavření smlouvy. Částka se pohybuje od 300 do 500 korun ročně.
„Při výběru uložených peněz je třeba počítat i s tříměsíční výpovědní lhůtou, která počíná běžet první den následujícího měsíce po doručení výpovědi spořitelně,“ říká poradkyně.
Stavební spoření Janě dobře posloužilo
Kvůli tříměsíční výpovědní době u výběru peněz ze stavebního spoření vyrovnala paní Jana účet za první nasazení rovnátek u syna ze své provozní rezervy na běžném účtu. Tu si později dorovnala z peněz získaných ze spoření. V součtu jí od spořitelny přišlo necelých 80 300 korun. Zbylých 12 tisíc korun si pak uložila k rezervě s tím, že si z nich za pár let syn zaplatí třeba řidičský průkaz.
„V příštím roce končí stavební spoření, které jsme založili mladšímu synovi. Tedy i jemu naspořené peníze nakonec investujeme do estetické úpravy jeho chrupu, považuji to za dobrou investici do budoucna,“ říká již s nadhledem paní Jana s tím, že dobrá volba bylo i založení stavebního spoření.
V tomto ohledu Miroslava Hlaváčková upozorňuje, že není zcela od věci si již při uzavírání smlouvy rozmyslet, na koho spoření uzavřít. I když rodiče spoří pro své dítě, mohou smlouvu uzavřít na své jméno. A předejít tak případným soudním obstrukcím, které by při změně zákona mohly zase přijít, nebo nerozvážnému nakládání s penězi u již zletilých potomků.
A dále – smlouvu o stavebním spoření uzavřenou na nezletilé dítě vypovídají zákonní zástupci, tedy většinou rodiče, případně jiní soudem určení zástupci. Pouze jeden z rodičů smí smlouvu vypovědět jen pokud doloží takzvané Prohlášení druhého zástupce, čímž vyjádří souhlas s podáním výpovědi na účet nezletilého klienta.
„Problém nastává v situaci, kdy s výpovědí smlouvy nesouhlasí druhý z rodičů dítěte, pak je třeba spořitelně doložit pravomocný souhlas soudu s výpovědí,“ uzavírá finanční poradkyně s tím, že i na tyto podmínky své klienty pro jistotu upozorňuje.
–VRN–
