Lidová léčitelka Květoslava Patočková ze Semilska, která žila v letech 1912 až 1991, léčila stovky lidí. Za Patočkovou chodili prominenti minulého režimu, známí herci a umělci, ale i lékaři. Za své léčení si nebrala peníze.
Život léčitelky a jasnovidky teď připomíná výstava muzea v Semilech. K pacientům lidové léčitelky patřil například dlouholetý komunistický ministr zahraničí ČSSR Bohuslav Chňoupek, kosmonaut Vladimír Remek, zpěvačka Hana Zagorová, herci Josef Kemr, Josef Vinklář i Ljuba Skořepová nebo malíři Vladimír Komárek či Adolf Born.
Květoslava Patočková ale předpovídala i budoucnost. Třeba pád komunismu nebo příchod epidemie covidu. Muzeum má i vzpomínku lékaře, u něhož se léčila z oboustranného zápalu plic. Tomu měla v roce 1991 mimoděk říci, že dalších 30 let budou lidé žít v blahobytu.
„A že pak přijde taková choroba, se kterou si lékaři nebudou vědět rady a že to bude plicní mor. Takže člověku po covidu nastoupí lecjaké asociace,“ uvádí historik semilského muzea Tomáš Chvátal.
Zajímavé dle něj je, že o předpovědi Patočkové o plicním moru jim řekl nezávisle na lékaři ještě jeden člověk. Podle svědků Patočková ale předpověděla i pád komunismu či rozpad Sovětského svazu. Nebo to, že budeme mít dle jejích slov „filozofa na trůně, toho nám všichni budou závidět.“
„Případně, že naše země bude taková menší a kulatější,“ říká Chvátal.
Tvrdí, že výstava vzbuzuje spoustu otázek. Existuje duchovní svět? Existuje ten pánbůh, na kterého se odvolávala a kterého vnímala jako dárce toho svého daru.
Za Patočkovou prý chodili i lékaři
Patočková se narodila 17. ledna 1912 v Pasekách nad Jizerou. Do Semil se přestěhovala v roce 1946 a bydlela naproti muzeu v Husově ulici. Za léčení peníze nežádala, podle svědků říkala, že pokud by to tak bylo, tak by o ten dar přišla. Byla věřící.
„Ten dar nebyl žádný med. Ono to spočívalo v tom, že v pět hodin paní Patočková vstala, začala vyřizovat poštu a v sedm hodin už začali klepat lidi. A bylo to až do večera,“ popisuje její běžný den Chvátal.
K tomu všemu měla ještě civilní zaměstnání. Vedena byla jako domácí dělnice. Zřejmě pro nějaký státní podnik navlékala korále na nitě. Přitom působila i jako ošetřovatelka červeného kříže.
Dům Patočkových sloužil jako jakési komunitní centrum. Bylo tam několik starých lidí, kteří tam byli na dožití, ať už příbuzní, nebo nepříbuzní. Do toho plná chodba deseti nebo i více lidí, a do toho se i vařilo.
„Pro mě jako člověka, který to zpracovával, je velmi nápadné, že velmi mnoho svědků nezávisle na sobě mluví o něčem, co bychom nazvali jasnovidné schopnosti. Ať to, že třeba poznala diagnózu u lidí, kteří přicházeli a ona je neznala,“ říká Chvátal.
Co věděla Květoslava Patočková
Schopnosti Patočkové oceňovali i někteří lékaři, jeden prý k ní chodil se štosem chorobopisů pro diagnózu a další měl o ní prohlásit: „O léčení paní Patočkové pochybuji, ale ta bába je nejlepší diagnostik, kterého jsem kdy poznal.“
Údajně dokázala říci nejen, co je to za nemoc, ale i co ji způsobuje. Mnoho lidí z celé země také léčitelce psala o svých problémech a žádala o pomoc na dálku.
„Co paní Patočková chtěla, byla vždycky fotografie. A zase podle svědectví lidí, se kterými jsme mluvili, tak se trefila. Neříkám, že vždycky, ale velmi často,“ uvedl historik muzea.
Třeba v případu letce, jemuž po havárii letadla chtěli lékaři amputovat nohu a jeho příbuzní za ní přišli pro radu. A ona řekla, ne, ne, já ho vidím běhat. A ti lidé podpoření tímto šli do nějaké léčby a ten člověk podle Chvátala opravdu běhá. Výstava obsahuje například vzpomínku ženy, která za Patočkovou přišla oblečená v hubertusu a Patočková jí v temné chodbě řekla, že má ekzém.
O věhlasu Květoslavy Patočkové svědčí i to, kolik lidí se muzeu přihlásilo na výzvu, aby jim předali svoji osobní zkušenost s Patočkovou. Zatím jich bylo asi 70. V expozici přitom jsou nejen osobní vzpomínky lidí na Patočkovou, ale i mnoho jejich receptů. Třeba na zázračnou čokoládu z cukru, medu, vajec, másla a kakaa.
Nechybí ani její rady a doporučení, třeba, že lidé by neměli zbytečně zatěžovat mozek prázdným hovorem, radiem a televizí.
–ČTK/RED–
