Napojení pacientů se srdeční zástavou na mimotělní oběh ECMO zvyšuje šanci na přežití a uzdravení. ECMO tak patří do emergentní péče. Uvádí to studie lékařů z Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK a pražské záchranné služby.
V odborné studii se lékaři z II. interní kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] a 1. LF UK ve spolupráci se záchranáři z pražské záchranné služby zaměřili na posouzení léčby pacientů se srdeční zástavou s pomocí systému ECMO. Jde o jednu z prvních rozsáhlejších studií, která se touto léčbou u pacientů se srdeční zástavou podrobněji zabývala. Počet randomizovaných pacientů ve studii dosáhl 256. Dosud jediná podobná studie z Minneapolisu zahrnovala 30 pacientů.
Význam studie dokládá skutečnost, že ji na konci letošního února publikoval světově uznávaný medicínský časopis The Journal of the American Medical Association, známý pod zkratkou JAMA.
Sledování účinků systému ECMO v terénu
Standardní postup první pomoci dle lékařů spočívá v okamžité resuscitaci pacienta přímo na místě. Pokud se záchranářům nepodaří bezprostředně obnovit krevní oběh, pacient umírá. Podle hlavního autora studie prof. Jana Bělohlávka z II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie VFN a 1. LF UK pacienti v takových situacích přežívají výjimečně.
„Pacienti, kteří splňují definované podmínky, jsou za probíhající resuscitace záchrankou převezeni do kardiocentra, kde jim nahrazujeme v tu chvíli nefungující oběh přístrojem ECMO,“ popisuje průběh studie její hlavní autor.
Dodává, že ani tehdy ale nepřežijí všichni. Především v případě, že mají zranění neslučitelná se životem.
„Kardiální příčiny zástavy, například infarkt myokardu, už ale dnes lékaři dokáží úspěšně řešit. Než se jim to podaří, je zásadní udržet pacienta při životě. ECMO v tom může pomoct,“ vysvětluje, čím se ve studii lékaři zabývali, prof. Bělohlávek.
Ze studie dle něj vyplývá, že systém ECMO ve všech sledovaných kritériích a časových úsecích zvyšuje šanci na přežití i srdeční a neurologické uzdravení pacientů. Za průkazný výsledek svých zjištění považují autoři studie především neurologické zotavení po 30 dnech od zástavy srdce, kde byla úspěšnost terapie s využitím ECMO více než 30procentní. To je o 12 procent vyšší než bez využití ECMO, jak uvádějí. Úspěšnost léčby bez systému ECMO byla zhruba 18procentní.
„Dobrý neurologický výsledek v tomto časovém úseku ukazuje bezprostřední efekt invazivního léčebného postupu. Znamená to, že metoda ECMO fungovala,“ říká profesor.
Nicméně zmiňuje i známé riziko související s napojením pacienta na mimotělní oběh. A tím je krvácení do mozku. Tato komplikace se ukázala i ve sledovaném souboru pacientů. Podle lékařů je takové riziko nevyhnutelné. Naprostá priorita je proto dle nich snaha o maximální bezpečnost a snížení rizik této negativní vlastnosti technologie ECMO.
Záchranáři pacienty vybírali při resuscitaci
Pacienty se srdeční zástavou do studie lékaři vybírali ve spolupráci s pražskými záchranáři přímo v terénu. Zdravotníci tak přímo na místě zhodnocovali, jestli je daný pacient vhodný k intenzivnímu přístupu. Pokud ano, pak ho převezli na II. interní kliniku a předali do péče tamních specialistů.
„Hlavně s ohledem na emergentnost stavu se jedná o jinou úroveň péče než například při použití ECMO u pacientů s respiračním selháním. V tomto případě rozhodují minuty, ne desítky minut či hodiny,“ popisuje prof. Bělohlávek.
Pacienti, kteří se na Kliniku dostanou pozdě, například po hodině resuscitace, mají dle něj šanci na přežití jen mizivou. Dodává ale, že 20 až 30 procent zachráněných pacientů sledovaných ve studii potvrdilo, že využití mimotělního oběhu je perspektivní a má své místo v systému emergentní péče.
„Ve vybraných případech by bylo vhodné počítat s touto variantou. Protože jinak pacientova šance na přežití může být malá. S použitím mimotělního oběhu zůstává relativně přijatelná, ale vždy jde o čas,“ shrnuje prof. Bělohlávek.
Organizace výzkumu nebyla dle jeho autorů vůbec jednoduchá. Na jeho spuštění se vybraní lékaři připravovali přibližně dva roky. Samotná studie, tedy vyhodnocování a sledování pacientů se srdeční zástavou na ECMO, pak probíhala v letech 2013 až 2021.
„Převratná byla i v tom, že jsme pacienty k napojení na ECMO vybírali v průběhu probíhající resuscitace už na místě zástavy. Což je něco, co dosud nikdo neudělal,“ dodává Bělohlávek.
–VRN–
