Telemedicína je v české praxi zatím neznámý pojem. Připraveni na ni nejsou zdravotníci, pojišťovny a chybí i legislativa. To jsou závěry Strategie distanční péče perspektivou pacientských organizací.
Strategie distanční péče perspektivou pacientských organizací vychází z výsledků průzkumu 1. Lékařské fakulty UK mezi pacienty. Zahrnuje i závěry kulatých stolů expertů z řad lékařů, farmaceutů, zástupců státní správy, zdravotních pojišťoven, poskytovatelů zdravotních služeb, farmaceutických společností a pacientských organizací. Součástí dokumentu je takzvané Pacientské desatero, které definuje hlavní zábrany v rozvoji telemedicíny v Česku.
„Aktuální situace v Česku je taková, že za telemedicínu se u nás vydává i telefonní kontakt s lékařem, což ale není telemedicína v tom pravém slova smyslu,“ uvedla na konferenci Digitální medicína [nejen] pro pacienty, kterou uspořádala 30. listopadu 1. LF UK a Asociace inovativního farmaceutického průmyslu [AIFP], ředitelka Klubu nemocných cystickou fibrózou Simona Zábranská.
Svou zkušenost s využíváním moderních technologií přidala i ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv [SÚKL] Irena Storová. Ta se odvolala na průzkum Ústavu o využívání elektronického lékového záznamu.
„Tři pětiny lékařů nepoužívá lékový záznam. A lékárnici uvedli, že ho požívají jen v omezené míře či výjimečně,“ řekla.
Co stojí v pacientském desateru
Aktuální česká praxe ve využívání distanční zdravotní péče je ale již silně konfrontována s tlakem na využívání telemedicíny kvůli pandemii covidu-19. V Pacientském desateru tak například stojí: „Pacienti požadují funkční rezervační systémy a nechápou, proč jim lékař nebere telefon nebo proč musejí na vyšetření čekat.“
Z toho důvodu by měl dle dokumentu existovat seznam poskytovatelů telemedicínských služeb. A měl by být k dispozici také transparentní a úplný popis rozsahu jejich služeb.
„Je žádoucí, aby existoval standardní proces digitální medicíny, aby se pacienti nemuseli u každého lékaře učit jiný systém,“ upřesňuje desatero, podle kterého by dále mělo platit, že lékař na dálku léčí stejně dobře, jako by pacient byl přímo u něj v ordinaci.
Průzkum 1. LF UK dále potvrdil, že většinu pacientů zajímá, kam odcházejí data například z jejich glukometru a kdo všechno se k nim dostane. Proto desatero požaduje zavedení závazného standardu technické vybavenosti poskytovatele distanční digitální služby a systému certifikace ICT technologií, komunikačních systémů a aplikací.
To je důležité pro ověření totožnosti pacienta, ale i samotného lékaře. Na již zmíněné konferenci se v této souvislosti například hovořilo o využití bankovní identity. Telemedicína tak jde ruku v ruce i se zajištěním bezpečnosti dat.
Roli hrají i peníze zdravotních pojišťoven
Telemedicínské desatero dále upozorňuje na důležitost úhrad telemedicínských výkonů. Podle něj by mělo být jasně stanoveno, co hradí zdravotní pojišťovna, a za co si naopak připlatí sám pacient.
„Zdravotní systém by měl navíc poskytovatele zdravotní péče motivovat k telemedicínským službám,“ uvádí desatero.
Což potvrzuje i ředitel společnosti Meddi hub, která je zakládající člen Aliance pro telemedicínu, Jiří Pecina. Využívání telemedicíny je podle jeho názoru ve vlastním zájmu poskytovatelů zdravotní péče. Uvádí to na příkladu aplikace, kterou vyvinula právě jeho firma. Ta spojuje lékaře s pacientem prostřednictvím šifrovaného videohovoru nebo chatu.
„Naše řešení dává lékařům možnost automatizovat procesy a odlehčit si od administrativy, která jim může zabírat čas na úkor pacientů,“ vysvětluje s upozorněním, že přínos je již sdílení potřebných informací mezi pacientem a lékařem.
„Lékař má prostřednictvím aplikace přístup k zdravotním informacím pacienta, jeho lékovým a očkovacím záznamům a může si snadno zakládat nové pacienty do e-kartotéky. Aplikace mu i umožňuje rychle a efektivně s pacienty komunikovat. Nahlížet do jejich záznamů, vyřizovat jejich požadavky a uzavírat případy se zasláním lékařské zprávy emailem,“ vyjmenovává s tím, že technologie slouží i pro objednání se k lékaři, vystavení potřebných potvrzení, žádanky či receptu.
Jeden z bodů desatera se dotýká výdeje léků. V něm doslova stojí: „Pacientům vadí obíhat lékárny, chtějí svůj lék na předpis dostat domů zásilkovou službou. Zde ale potřebují vědět, na koho se mohou obrátit s dotazy ohledně užívání. Zavedení distančního výdeje léků na předpis je žádoucí, ovšem při zachování bezpečnosti, kvality a dostupnosti.“
Telemedicína je trend. Stát nesmí zaspat, tvrdí odborníci
Autoři desatera ve svém dokumentu dále uvádějí, že od Ministerstva zdravotnictví ČR [MZ ČR] očekávají přípravu dlouhodobé strategie digitálního zdravotnictví. A to i v návaznosti na nedávno schválený zákon o elektronizaci zdravotnictví.
Podle nich by měl stát finančně podporovat jak vědu a výzkum v oblasti telemedicíny, tak vzdělávání a rozvoj digitální gramotnosti. Což platí pro pacienty i zdravotníky.
„Rozvoj telemedicíny vyžaduje zavedení školicích a motivačních programů. Pacientské organizace jsou připraveny významně se do zvyšování digitální gramotnosti zapojit,“ stojí v Pacientském desateru, jež definuje úkoly pro úspěšné zavedení telemedicíny v Česku.
–DNA–
