Zemřelé, umírající a pracovníky hospiců dnes [9.10.] v pravé poledne připomenou kostelní zvony po celé České republice. Každou druhou říjnovou sobotu si totiž společnost připomíná Světový den hospiců a paliativní péče.
Světový den hospiců a paliativní péče má upozornit na nutnost péče o umírající, jejich nejbližší rodiny a také práci hospicových pracovníků.
Jak funguje hospicová a paliativní péče
Paliativní a hospicová péče zajišťuje nevyléčitelně nemocným lidem důstojné a pokud možno bezbolestné umírání. Snaží se zachovat jejich důstojnost, zajistit jim kontakt s nejbližšími a to, aby umírající neodcházel osamocen.
„Ideálem je, aby člověk umíral bez bolesti fyzické, psychické, sociální i spirituální a s vděčností za život, který mu byl dán,“ popisuje Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče [APHPP], která u nás sdružuje zařízení s lůžkovou a mobilní hospicovou péčí.
Součástí paliativy je ale i péče o blízké osoby pacienta v době zármutku z jeho odchodu. Světová zdravotnická organizace [WHO] paliativní a hospicovou péči definuje následovně.
„Jde o aktivní komplexní péči o pacienty, jejichž onemocnění již nereaguje na kurativní léčbu. Stěžejní je kontrola bolesti a dalších symptomů, psychologických, sociálních a duchovních potíží. Cílem paliativní péče je dosažení nejlepší možné kvality života pacientů a jejich rodin.“
Obecněji řečeno, paliativa je systém podpory, který pomáhá pacientům žít co nejaktivněji až do smrti. A současně pomáhá i jejich rodinám zvládat období nemoci a odcházení blízké osoby. Paliativa se tak nezaměřuje na léčbu a vyléčení, ale na kvalitu posledních dní a měsíců života.
Lidé nechtějí umírat v nemocnicích
Již po léta odborníci upozorňují na to, že u nás stále příliš pacientů umírá v nemocnicích, byť si to nepřejí. Ročně v Česku zemře zhruba 108 tisíc lidí. Na lůžku v nemocnici jich přitom ze světa odejde až 65 procent z nich. Zarážející pak je, že větší část pacientů je do nemocnice převezena na poslední dny a někdy i hodiny života.
Průzkumy přitom ukazují, že minimálně 80 procent Čechů si přeje umírat doma. Určitou alternativou pro zajištění péče o nevyléčitelné pacienty jsou právě hospicová zařízení. V nich pacient umírá pod přirozeným dohledem zdravotníků a rodiny v podstatně přirozenějším prostředí, než je nemocnice.
Paliativní týmy v nemocnicích
A proto i v českých nemocnicích vznikají týmy zaměřené na paliativní medicínu. Ve velké nemocnici jejich péči potřebují až stovky lidí za rok, jak potvrzují například zástupci Fakultní nemocnice Královské Vinohrady [FNKV].
„V průměru leží ve FN Královské Vinohrady 30 pacientů, kteří během hospitalizace zemřou. Denně jsou přijatí tři,“ popsal situaci v nemocnici s 1 100 lůžky primář 1. interní kliniky FN Královské Vinohrady a 3. LF Univerzity Karlovy v Praze Martin Havrda.
Ročně péči tamního paliativního týmu podle něj využije asi 400 lidí. Dvě třetiny z nich mají rakovinu. Přibývá ale ostatních nemocí, zejména selhání některých orgánů. Třetina z těchto pacientů přímo v nemocnici zemře, ostatní jsou propuštěni domů či do péče hospiců.
Součástí paliativního týmu je podle něj kromě lékaře zdravotní sestra, sociální pracovník a psychoterapeut či psycholog. Ti všichni se kromě mírnění příznaků nemocného starají i o jeho rodinu.
Duchovní péči o umírající nelze přehlížet
Některé nemocnice pro umírající zajišťují i duchovní útěchu, kdy k pacientům dochází kaplan. I ti mají v českých nemocnicích své místo. To potvrzuje i nemocniční kaplan pražské Thomayerovy nemocnice [TN] Řehoř Jiří Žáček.
„Duchovních potřeb v nemocnici je mnoho, ale ta nejvíce v ohrožení je lidská důstojnost. Nemocnice je taková továrna. Kdo do ní přijde, zapadne do systému různých vyšetření. Léčí svou nemoc podle daných pravidel,“ říká.
„Přitom se pacient potýká s věcmi, jako je třeba nedostatek zdravotnického personálu, který na něj má jen omezený čas,“ dodává s tím, že duchovní za umírajícími přicházejí i proto, že na ně mají čas, vyslechnou je a doprovodí při jejich odcházení.
–RED–
