Je-li ponaučení, které si vzaly z pandemie covidu-19 chudé africké země, pak zní – na pomoc bohatých spoléhat nemůžeme. Vakcín proti covidu je v Africe stále nedostatek a ventilační přístroje či kyslík jsou jen zbožná přání.
Pandemie covidu-19 ukázala, že z hlediska farmaceutických firem nejsou takzvanými mrtvými zónami jen ty nejchudší země, ale že mrtvými zónami jsou celé kontinenty, jak uvádí v článku „The globe’s new public health strategy: Every country for itself“ list Politico.eu.
Jako příklad zmiňuje Jižní Ameriku a zejména pak situaci v Africe. Upřesňuje, že právě Afrika bez schopnosti vyrobit vlastní očkovací látku proti covidu-19 zůstala závislá na dodávkách a dobré vůli ostatních. A nevyplatilo se jí to. A to ani přesto, že na tento problém marně upozorňují zástupci Organizace spojených národů [OSN] Světové zdravotnické organizace [WHO] i afričtí politici a odborníci.
„Pandemie covidu ukázala západní země v jejich pravém světle,“ říká ugandský specialista na veřejnou zdravotní péči a člen národní poradní skupiny pro imunizaci Peter Waiswa.
Odkazuje pak na předchozí měsíce, kdy západní země hromadily vakcíny nebo odmítaly uznat indickou verzi očkovací látky Oxford/AstraZeneca [Vaxzevria].
„To není ten Západ, kterému jsme věřili. Totiž, že je demokratický a spravedlivý,“ dodává.
Kritici západních zemích odmítají argument, že už je vše v pořádku, když bohaté země nyní posílají v rámci programu COVAX [Covid-19 Vaccines Global Acces] miliony vakcín proti covidu-19 do afrických zemí. Upozorňují na to, že důvod je hlavně pokles zájmu o očkování v bohatých zemích. A dále pak snaha využít v Africe své vakcíny, jimž končí expirace.
Proč vlastně pomáhat v Africe
Podle zástupců WHO a OSN bohaté státy musejí být více solidární s chudými zeměmi. Důvod je, že pandemické hrozby jsou společné všem. Právě v chudých zemích mohou navíc kvůli nedostatečné vakcinaci vznikat nové těžko zvladatelné mutace koronaviru.
Jenže na rozdíl od chorob, jako jsou hookworm [infekce měchovci psů, koček, skotu, ovcí, koz, lam a prasat, patří mezi nematodózy, pozn. red.] nebo malárie, kterými nejčastěji trpí chudí odříznutí od lékařské pomoci, celosvětový koronavirus ukázal, že solidarita bohatých zemí končí v momentě, kdy se jim přestává vyplácet.
„Africké a další méně rozvinuté země se cítí opuštěny globálním zdravotním systémem i bohatými zeměmi,“ říká John Nkengasong, kamerunský virolog a ředitel Africa Centrest for Disease Control and Prevention.
Problém afrických zemí spočívá v tom, že když už se rozhodly spoléhat samy na sebe, tak těžce shánějí zdroje. Tamní malá ekonomická síla oslabuje schopnosti kontinentu ovlivnit dění v globálním měřítku.
„Regionální solidarita je dobrá věc. Důležité je ale i to, aby Západ porozuměl, že spolupráce s rozvojovými zeměmi je pro zastavení pandemie klíčová,“ tvrdí Aliyu.
Jako příklad dobré spolupráce uvedl situaci, kdy bohaté státy při výskytu nemocí, jako byla ebola a zika, dodávaly léky do Afriky a Latinské Ameriky. Zde však měly jasný zájem. Chtěly tyto nemoci udržet v místech původního výskytu. Což, ale nebyl, jak tvrdí poradce guinejského prezidenta Ranu Dhillon, případ covidu-19.
„Když v roce 2014 vypukla nemoc ebola, pomohlo to k založení Coalition for Epidemic Preparedness Innovation [CEPI], nadace, která pomáhala vývoji vakcíny Moderna. Dobré bylo, když vznikl i Globální fond na podporu boje proti AIDS,“ vysvětluje s tím, že covid-19 jako celosvětový problém ukázal, že západní země pomoc chudým zemím myslí vážně pouze tehdy, když může pomoci jim samým. Jinak nikoli.
Některé africké země již převzaly iniciativu
„Na druhé straně ani africký kontinent nesedí při pandemii covidu-19 se založenýma rukama a nečeká na to, až přijde COVAX a zachrání ho,“ říká John Nkengasong.
Zdůrazňuje, že ve chvíli, kdy si Africká unie uvědomila, že se na COVAX nemůže spoléhat, vytvořila vlastní tým na obstarávání vakcín. Ten podepsal smlouvu na dodání 400 milionů jednodávkové vakcíny Johnson & Johnson. To v době, kdy se v rámci COVAX snažila WHO dostat do Afriky vakcínu AstraZeneca.
„Smlouvy Africké unie na dodávky vakcín byly mnohem lepší a rychlejší než aktivita COVAX,“ tvrdí koordinátor nigerijského týmu a bývalý ředitel nigerijské National Agency for the control of AIDS Sani Aliyu.
Nedostatek vakcín pro Afriku dle jeho slov začal být akutní, když Indie zastavila pro COVAX dodávky vakcíny Oxford/AstraZeneca. Na druhé straně to byla právě Indie, kterou pandemie velmi silně postihla.
Proti Africe však měla jednu výhodu. Tou byla licenční výroba britsko-švédské covidové vakcíny AstraZeneca na jejím území. Indie to zpočátku viděla jako příležitost předvést světu své dovednosti ve výrobě očkovacích látek. Ještě koncem března tak dodávala do zahraničí více vakcín než na domácí trh.
Ale když se o několik týdnů později objevila delta mutace viru, vláda provedla prudký obrat a vývoz zakázala.
„Indie si už bude pamatovat, že péče o vlastní populaci je na prvním místě. A teprve pak mohou přijít na řadu ostatní země,“ řekl tehdy prezident indické Nadace veřejného zdraví K. Srinath Reddy.
Což země, která je dnes největším výrobcem vakcín na světě, také dodržela. Indický ministr zdravotnictví dnes potvrdil, že v posledním čtvrtletí letošního roku obnoví vývoz vakcín proti covidu.
Současné aktivity v Africe
Pandemie přesto přinutila některé africké země k vlastní iniciativě. Snaží se vyrábět nejen vakcínu proti covidu-19, ale dokonce snad i mRNA vakcínu proti tuberkulóze a HIV.
„Nový koronavirus zřejmě nebude poslední globální hrozba. Afrika tak potřebuje mít kontrolu nad výrobou vakcín proti němu, ale i dalším nemocem,“ říká ředitelka jihoafrické společnosti Afrigen Petro Terblanche.
Její společnost má učit ostatní africké společnosti vyrábět mRNA vakcíny jako součást nového programu WHO.
„Hlavní motivací je vytvořit protiváhu západního ´vakcínového nacionalismu´ a nové vakcínové bezpečnosti pro Afriku,“ dodává.
Upozorňuje i na to, že americká firma Johnson & Johnson bude spolupracovat s jihoafrickým výrobcem Aspen na produkci covidových vakcín alespoň již ve fázi „naplň a zabal“. I na tom, že Senegal již buduje novou továrnu na výrobu vakcín proti covidu-19. V ní chce do konce příštího roku vyrábět až 25 milionů dávek. O vlastní produkci dle jejích slov usiluje také Rwanda. Ta chce přes výrobu vakcíny do země přilákat i nové investory.
Obě země prozatím spolupracují s německou firmou BioNTech v rámci dohody podporované Evropskou komisí [EK] na výrobu zkušebních vakcín proti tuberkulóze a malárii. Avšak otázka, proč ne i na covidové vakcíně, zůstává stále nezodpovězena.
Tak jako tak cíl Africké unie a afrického Centra pro kontrolu nemocí a prevence je, aby se do roku 2040 na kontinentu vyrábělo 60 procent potřebných vakcín. Úsilí komplikuje fakt, že velké farmaceutické firmy odolávají výzvám Global South [souhrnné označení pro země Latinské Ameriky, Asie, Afriky a Oceánie, pozn. red.] na spolupráci. Žádná společnost zatím nepodepsala smlouvu o sdílení výrobních postupů. Což platí jak pro jihoafrického výrobce mRNA vakcín, tak senegalskou továrnou na výrobu vakcín proti covidu-19.
Pokrytecký západ?
Fakt je, že problémy v Africe, která zůstala covidu-19 napospas, začaly vnímat i mnohé evropské země. Někteří politici Francie a Německa proto začali prosazovat posilování role WHO. Hovoří o vytvoření nové pandemické smlouvy.
„Německo je znepokojeno vzrůstající nerovností mezi očekáváním ve světě,“ řekla třeba mluvčí německého ministerstva zdravotnictví s odkazem na finanční a logistickou sílu WHO.
Prozatím však zůstává pouze u slov. A covid-19 stvrdil známé přísloví, že „bližší je přece jen košile než kabát“. Úsloví tak potvrzují zrušená jednání o spolupráci mezi Africkou unií a Bruselem o spolupráci v boji s covidem-19.
„Neexistuje politické vedení, které by mělo vliv na globální úrovni,“ tvrdí například architekt humanitární pomoci Evropské unie na hrozbu epidemie AIDS a zakladatel Globálního fondu pro boj s AIDS, tuberkulózou a malárií Lieve Fransen.
Dodává, že to byly právě Německo a Francie, které opakovaně ignorovaly výzvy WHO pomoci Africe. A dodnes ignorují požadavek na moratorium na třetí dávku ve svých vlastních zemích. To, dokud nebude alespoň deset procent obyvatelstva všech zemí světa proti covidu-19 plně oočkováno.
Michal Achremenko
