Co se týče přístupu českých pacientů k nejnovějším lékům, je na tom Česko hůře než Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Británie nebo Francie, ale lépe než Slovensko, Maďarsko, Polsko či Rusko. Vyplývá to z aktuální analýzy na téma moderní léky a jejich dostupnost v Evropě.
Farmaceutické firmy každoročně uvádějí na evropský trh desítky nejmodernějších léčivých přípravků. Nejvíce jich Evropská agentura pro léčivé přípravky [EMA] schvaluje pro pacienty, kteří trpí takzvanými civilizačními chorobami. Sem patří hlavně onkologické, kardiovaskulární, neurologické, respirační, ale i další nemoci. Potíž však je, že v mnoha evropských zemích, Česka nevyjímaje, se tyto léky k pacientům nedostanou. A když přeci jen dostanou, tak se značným zpožděním.
Dostupnost nově schválených léků v evropských zemích v období 2016 až 2020
[Zdroj: EFPIA Patients W.A.I.T. Indicator 2020]
Z výše uvedeného grafu EFPIA Patients W.A.I.T. Indicator 2020 vyplývá, že jen mezi roky 2016 až 2019 bylo v České republice dostupných 57 procent ze 152 registrovaných léčiv EMA. Což je sice více, než činí evropský průměr, ne však o více než deset procent. Přepočítáme-li uvedenou statistiku na počet léků, dostaneme se k 87 v Česku schválených léčivých přípravků ze 152 léků schválených EMA.
Na druhé straně je třeba uvést, že některé země jsou na tom v přepočtu ke 152 schváleným lékům ještě hůř. Například Rusko [28 dostupných léků], Bosna a Hercegovina [18 dostupných léků], Srbsko [8 dostupných léků] nebo Makedonie [6 dostupných léků.]
Moderní léky a přístup pacientů k nim v ČR
Vůbec hlavním důvodem, proč se moderní léky nedostávají ke všem pacientům včas, jsou byrokratické překážky a finance. I samotná dostupnost těchto léků na trhu dané země přitom neznačí, že se dostanou ke všem, kteří je potřebují. Většina pacientů v Česku absolvuje zprvu konvenční léčbu [zjednodušeně řečeno „starými léky“], než jim lékař smí předepsat moderní terapii, respektive její úhradu. Mnohým z nich se mezitím zásadně zhorší zdravotní stav, v některých případech nenávratně na kritickou mez. Až špatný zdravotní stav je v systému tuzemského zdravotního pojištění opravňuje k využití moderní léčby. Pokud je tedy dostupná. Níže pro příklad uvádíme postup léčby lupénky [psoriázy]. Obdobně se v Česku předepisují moderní léky u většiny nemocí.
Podle výkonného ředitele Asociace inovativního farmaceutického průmyslu [AIFP] Jakuba Dvořáčka je více důvodů, proč čeští pacienti nemají rovný přístup k moderním lékům, jako třeba pacienti v Německu nebo Rakousku.
„Rozdíly mezi evropskými zeměmi jsou způsobeny zejména rozdílným systémem stanovování cen a úhrad léčivých přípravků. Také ale celkovou délkou procesu vstupu léčiv do systému, případnou přetížeností lokálních regulatorních autorit i komplikovaností vyjednávání s plátci zdravotní péče,“ vysvětluje.
Dodává, že pro postupné zvyšování dostupnosti nové léčby, jako jsou například moderní genové terapie, CAR-T terapie, NASH léčba, je zapotřebí vyřešit nejednu překážku. Například posílit kapacity Státního ústavu pro kontrolu léčiv [SÚKL], schválit novelu klíčového zákona o veřejném zdravotním pojištění, který aktuálně prochází legislativním procesem. Ne bez významu je i revize současných indikačních omezení, kdy například praktičtí lékaři nesmí předepisovat některé z léků svým pacientům, protože toto právo mají vyhrazeno specialisté. Důležité je dle jeho slov i překlenout ekonomické a další dopady pandemie covidu-19 na české zdravotnictví.
Riziko zcizení copyrightu
K negativním dopadům krize covid-19 přitom Jakub Dvořáček řadí také současné snahy o zrušení ochrany patentů u vakcín proti covidu-19. Podle něj jde o nebezpečné zahrávání si s vlastnickými právy, které se ve finále obrátí proti samotným pacientům.
„Systém ochrany duševního vlastnictví je významným motorem inovačního úsilí. Umožňuje totiž efektivní spolupráci inovátorů z privátních i státních výzkumných center. A to za podpory širokého spektra investorů,“ vysvětluje.
Pokud by došlo k nabourání autorských práv u vakcín proti covidu-19, mohla by se podle zástupců farmaceutického průmyslu opakovat situace v Česku dobře známá ze socialismu. Totiž, že všechno patří všem, ale už není nikdo, kdo by usiloval o zlepšení a inovace.
Daniel Tácha
