Pandemie covidu-19 ukázala na důležitost očkování, které brání v šíření infekčních nemocí a tím snižuje jejich cirkulaci ve společnosti. Dokládají to data z minulého století, kdy se podařilo dostat pod kontrolu šíření smrtelných nemocí, jako byly pravé neštovice, dětská obrna, spalničky či hemofilové infekce.
První pokusy s očkováním provedl anglický lékař Edward Jenner v roce 1796. V době, kdy na pravé neštovice umíraly miliony lidí si povšiml, že dojičky krav, které prodělaly kravské neštovice, pravými neštovicemi neonemocní. Jeho zaujetí ho přivedlo k tehdy odvážnému pokusu. Doktor Jenner záměrně infikoval zdravého chlapce virem kravských neštovic tak, že mu do rozedřené kůže vetřel drť krust z kravských neštovic. Po úzdravě jej vystavil infekci pravých neštovic a potvrdila se jeho hypotéza. Chlapec si v těle vytvořil protilátky i proti pravým neštovicím. Právě tento příběh dal očkování jeho původní název. Termín vakcinace je odvozený z latinského slova „vacca“, tedy kráva.
Co z toho plyne? Prevencí nákazy infekčních chorob je beze sporu očkování. A právě i očkování dokáže chránit osoby, které se ze zdravotních důvodů očkovat nemohou. Při dosažení určitého počtu naočkovaných ve společnosti totiž dochází k takzvané kolektivní imunitě, čímž se významně sníží pravděpodobnost šíření viru i mezi nenaočkované osoby.
Pravé neštovice [variola] a miliony zemřelých
Pravé neštovice, někdy známé jako černé neštovice jsou rychle se šířící akutní onemocnění způsobené virem z čeledi Poxviridae, který vyvolává nemoc pouze u člověka. A jediný zdroj nákazy pravými neštovicemi je zase jen člověk.
„Naštěstí dnes známe tuto nemoc jen z literatury. Pravé neštovice patřily mezi nejzávažnější infekce kvůli své vysoké smrtnosti [10 až 30 %], ale i trvalým postižením, třeba slepotou,“ říká předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost [SPLDD] Ilona Hülleová.
Dodává, že onemocnění se projevovalo horečkami a postižením kůže, s možností krvácení do kůže. Následkem čehož zůstávaly na kůži nemocného hluboké jizvy.
Virus pravých neštovice se přenáší respirační cestou stejně jako přímým kontaktem s infikovanou osobou. Inkubační doba trvá přibližně 12 dní, pak dojde ke stádiu podobnému chřipce [2 dny] a mezi 12.—15. dnem od nákazy se začnou objevovat kožní projevy.
O vysoké infekčnosti pravých neštovic jasně svědčí data z minulého století, kdy na ně zemřelo po celém světě 300 až 500 milionů lidí. Ještě v 60. letech 20. století se jimi nakazilo 15 milionů lidí, 2 miliony z nich na infekci zemřelo.
Na území Česka se začalo proti pravým neštovicím očkovat v roce 1821 na základě vydání císařského dokumentu Marií Terezií. V roce 1919 se zavedlo povinné očkování i přeočkování proti pravým neštovicím.
Světová zdravotnická organizace [WHO] 8. května 1980 vyhlásila celosvětovou eradikaci [úplné vymýcení, pozn. red.] pravých lidských neštovic. Vakcinace proti variole se po celém světě ukončila k 31. prosinci 1980.
Dětská obrna [poliomyelitis]
Virus dětské obrny se začal na území bývalého Československa rychle šířit v roce 1939 po příchodu německého okupačního vojska. Epidemie vrcholila v roce 1948, v té době jí u nás onemocnělo více než 2 tisíce lidí. Vysokou incidenci potvrzují i data z roku 1953. Narůstající počty nakažených i zemřelých v 50. letech 20. století proto vedly k tomu, že zjara roku 1957 došlo na masové očkování dětí v zemi třemi dávkami inaktivované vakcíny. Plošná vakcinace tehdy zabránila hrozícímu šíření infekce.
Na jaře 1960 proběhla celostátní kampaň, při které zdravotníci proočkovali 94 % dětí do věku 15 let. A výsledek se dostavil téměř okamžitě. Od druhé poloviny roku 1960 se v Československu nevyskytl jediný případ nezavlečené poliomyelitidy.
Bývalé Československo se tak v roce 1961 stalo díky plošnému očkování první zemí na světě, kde byla poliomyelitida vymýcena úplně.
Spalničky [morbilli]
Před zavedením povinného očkování proti spalničkám roku 1969 se v tehdejším Československu ročně nakazilo tisíce až desetitisíce osob. Spalničky jsou vysoce nakažlivé virové infekční onemocnění. Nakazí se jimi hlavně děti předškolního věku, v posledních letech se nákaza potvrzuje také u nepřeočkovaných dospělých. Spalničky celosvětově patří mezi hlavní příčiny úmrtí v dětském věku.
Nyní se u nás očkuje vakcínou s oslabeným virem spalniček v kombinaci s dalšími dvěma nebo třemi viry [zarděnek, příušnic, případně planých neštovic] v období od 13. do 18. měsíce věku dítěte. K přeočkování dochází v 5. nebo 6. roce věku dítěte.
A právě očkování je u spalniček jediné účinné preventivní opatření, jak říká předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů [OSPDL ČLS JEP] Alena Šebková.
„U spalniček většina zdrojů uvádí nutnou proočkovanost 95 %. Obecně lze říci, že proočkovanost musí být stejně jako u jiných onemocnění vysoká,“ tvrdí.
Právě kvůli klesající proočkovanosti se v České republice začaly v posledních sedmi letech objevovat ohniska epidemie spalniček. Kupříkladu v roce 2014 proběhla epidemie Ústeckým krajem, způsobil ji genotyp viru B3 importovaný z Indie. Mezi postiženými dominovaly osoby narozené v letech 1970 až 1980, očkované jen jednou dávkou vakcíny a s delším odstupem od očkování.
„Očkování zásadně snížilo výskyt spalniček v Evropě, v důsledku zmenšující se proočkovanosti v posledních letech se však znovu celosvětově rozmáhá. V uplynulých letech jsme byli svědky propuknutí epidemií v lokálních ohniscích,“ potvrzuje výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu [AIFP] Jakub Dvořáček.
Další vlnu epidemie řešili hygienici v roce 2017 v Moravskoslezském kraji. Původcem byl genotyp B3 pravděpodobně importovaný z Rumunska. Mezi nemocnými byly výrazně zastoupeny děti mladší jednoho roku, věková skupina 1–4 roky a dospělí ve věku 35–44 let a před třemi roky [2018] se začaly spalničky šířit i v Praze.
HIB infekce [heamophilus influenzae] a očkování
Očkování proti hemofilovým nákazám typu b ve světě začalo v 70. letech 20. století, v Česku se stalo součástí dětského očkovacího kalendáře od konce roku 2000. Zprvu se očkovalo monovakcínou, později čtyřvalentní vakcínou. Dnes je součástí povinné očkovací látky hexavakcíny proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli, dětské obrně a hepatitidě typu B. Očkování se dětem plně hradí z veřejného zdravotního pojištění.
A výsledky po zavedení povinného očkování proti hemofilovým infekcím v Česku? Ve věkové skupině 0 až 11 měsíců se snížila nemocnost Hib invazivních onemocnění z 15,6 případu na 100 tisíc obyvatel v roce 2000 na 3,3 případů na stejný počet obyvatel v roce 2001. Ve věkové skupině 1 až 4 roky klesl počet nakažených z 20,9 na 100 tisíc v roce 2000 na 11,8 na tentýž počet osob v roce 2001.
Nejzávažnější hemofilovou infekci způsobuje právě typ b – Hib, jež vyvolává těžkou pneumonii, meningitidu a jiná invazivní onemocnění. Ve většině případů se jím nakazí děti do pěti let. Přenáší se kapénkovou infekcí, spíše výjimečně kontaminovaným předmětem.
Světová zdravotnická organizace odhaduje, že ročně na celém světě onemocní Hib infekcí tři miliony osob, z toho 400 tisíc na infekci umírá. Dvě třetiny případů se potvrdí u dětí mladších dvou let, nejvyšší incidence onemocnění připadá na děti ve věku 10 až 12 měsíců.
–RED–
