Ústavní soud [ÚS] včera zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení právní úpravy o sběru dat v Národním zdravotnickém informačním systému [NZIS]. Ten je podle soudu v pořádku, protože sleduje legitimní cíl v ochraně zdraví. Návrh na změny u NZIS v zákonech o zdravotních službách a veřejném zdravotním pojištění podalo 20 senátorů z různých klubů v roce 2016.
Podle senátorského návrhu jsou registry „historickým reliktem předrevolučního centrálně řízeného zdravotnictví“ a nedostatečně respektují právo na soukromí.
„U žádného z údajů evidovaných v některém ze zdravotnických registrů ÚS neshledal jeho zjevnou nedůvodnost, respektive nadbytečnost,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka.
Místopředsedkyně senátního zdravotnického výboru Alena Dernerová z klubu Starostů, která byla jednou z navrhovatelek, s verdiktem ÚS k NZIS spokojena nebyla.
„Ústavnímu soudu trvalo rozhodnout v této věci čtyři roky, ale úroveň rozhodnutí tomu bohužel neodpovídá. Soud si nedal práci posoudit potřebnost jednotlivých registrů, přitom veřejný zájem shromažďovat data o nemoci covid-19 je zjevně odlišný než zájem na sběru citlivých dat o potratech,“ uvedla senátorka a lékařka.
Soud podle ní nepřihlédl k zájmům pacientů. Ti tak dle jejího názoru nemají možnost odmítnout shromažďování některých dat o svém zdraví, například citlivých dat o rakovině nebo pohlavních nemocech. U lékového záznamu je to přitom možné, dodala senátorka.
NZIS: Spor nejen o rodné číslo
Vzájemně propojený systém různých registrů podle zákona slouží ke zpracování údajů o zdravotním stavu obyvatelstva nebo o činnosti poskytovatelů péče a jejich ekonomice. Cílem je to, aby existovaly ucelené informace o rozsahu a kvalitě poskytovaných zdravotních služeb, zejména pro řízení zdravotnictví a tvorbu zdravotní politiky. Správou systému je pověřen Ústav zdravotnických informací a statistiky [ÚZIS].
„U žádného z údajů evidovaných v některém ze zdravotnických registrů ÚS neshledal jeho zjevnou nedůvodnost, respektive nadbytečnost,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje.
Nejproblematičtější položku centralizovaných osobních údajů představovalo rodné číslo. V systému ale podle ÚS neslouží k identifikaci konkrétních lidí.
„ÚS považuje za podstatnou tu skutečnost, že rodné číslo slouží pouze jako propojovací [linkovací] údaj, který využívá celý zdravotnický systém k propojení mezi různými záznamy o téže osobě v čase,“ napsali soudci v nálezu.
ÚZIS se postavil za zákon
ÚS plánoval kvůli systému NZIS výjimečně svolat veřejné ústní jednání. Ani na jaře, ani na podzim ale nebylo možné jednání uskutečnit kvůli šíření koronavirové nákazy. Proto si ÚS od některých institucí vyžádal písemná vyjádření. Kriticky se k zákonu postavil Úřad pro ochranu osobních údajů. Naopak ÚZIS uvedl, že moderní medicína a její hodnocení se musí opírat o velmi robustní národní data. Také, že metodika všech registrů v systému vychází z průběžně vydávaných mezinárodních doporučení.
Plénum soudu nebylo při rozhodování jednotné. Odlišná stanoviska zaujali Ludvík David, Kateřina Šimáčková, Vojtěch Šimíček a Jiří Zemánek. Ve společném stanovisku poukázali Šimáčková, Šimíček a Zemánek například na to, že v důsledku možnosti digitálního propojení a pospojování mnoha citlivých osobních údajů s údaji o zdravotním stavu jsou lidé vystaveni „mimořádně silnému potenciálnímu zásahu do svého soukromí“. Například prostřednictvím dat o jejich duševním zdraví, dědičných či sexuálně přenosných nemocech.
„Navíc na rozdíl od řady srovnatelných evropských zemí není dotčené osobě umožněno svá data chránit. To je zakázat státu, aby je využíval. Což se v zahraničí děje zpravidla formou tzv. opt-outu, tedy možností ‚vystoupit‘ z příslušného systému,“ stojí ve stanovisku.
Podle právníka se specializací na zdravotnictví a vysokoškolského učitele Ondřeje Dostála Ústavní soud bohužel neposoudil ústavnost registrů jednotlivě. A to dle jeho slov od rakovin až po potraty.
„Jen obecně konstatoval – ´je to pro zdraví, je to OK. A proto není možný ani ´opt-out´ pacienta,“ uvedl na svém twitterovém účtu právník.
–ČTK/RED–
