„Stát chce využít tisíců mediků, ale posílá je vykonávat pomocné práce,“ píše ve svém komentáři „Povoláváme do zdravotnictví mediky nebo dělníky?“ děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy [1. LF UK] Martin Vokurka.
V současné době přibývá pacientů s těžkým průběhem onemocnění covid-19 a zároveň ubývá lékařů a kvalifikovaných zdravotníků. Jako řešení se mimo jiné nabízí povolat mediky na pomoc do zdravotnictví – ale co přesně tam mají dělat? Jak přesně mají současnou situaci zachraňovat?
Většina z nich nastupuje do pozice zvané „dělník ve zdravotnictví“, a to i medici z vyšších ročníků. V zásadě jde o výkon pomocných profesí, které jsou jistě potřebné. Přesto si musíme klást otázku, jestli tito mladí lidé mají mít v podstatě nulové kompetence, teoreticky na pomezí uklízečky či poslíčka. A to i přesto, že již několik let studují, pohybují se mezi lékaři a pacienty. Ty se učí vyšetřovat, mluvit s nimi, ovládají první pomoc včetně základů resuscitace. Také prošli ošetřovatelskou praxí, jsou zvyklí na princip lékařského tajemství a etiku práce ve zdravotnictví. Je otázka, jestli energie a prostředky, které už do jejich vzdělávání stát vložil, nějak lépe nevyužít.
—
Jsme v mimořádné situaci. Již nyní chybí zdravotnický personál, počty nemocných se budou dále zvyšovat. Stát chce využít mediky, tisíců mediků, ale posílá je vykonávat pomocné práce. Řada mediků je ochotna i na těchto pozicích pomáhat. Nebrání se tomu zejména studenti nižších ročníků, ale proč ty, kteří už za rok za dva nás budou léčit, nezapojit na vyšší úrovni? Svěřit jim pod dozorem lékařů či sester některá vyšetření či úkony? Proč z nich neudělat jakési asistenty lékařů či aspoň zdravotních sester?
V mnoha zemích jsou studentům z vyšších ročníků svěřeny pod dozorem značné kompetence. Odebírají např. anamnézu, provádí základní vyšetření, mohou odebrat krev. Některé země v této krizové době i vyškolují studenty ke speciálním úkonům nezbytným k ošetřování pacientů v závažném stavu. Nejen naše fakulta je schopna ve spolupráci s fakultními nemocnicemi zorganizovat velmi rychle příslušné kurzy včetně využití simulačních metod tak, aby zapojení studentů bylo co nejhladší a nejefektivnější. Je bohužel pravděpodobné, že situace nepomine po několika málo týdnech.
Práce mediků v kvalifikovanější pozici by rozhodně nebyla žádnou druhořadou péčí. Byla by pod dozorem. Lékaři by měli více času na zásadní výkony a medici by kromě významné pomoci získali i cenné zkušenosti v době, kdy je jejich studium značně omezeno. Čas však kvapí. Situace může být už brzy kritická a odvážná a kreativní řešení, která dohlédnou dále než za formální předpis vytvořený kdysi v klidu kanceláře, mohou zachraňovat životy.
—
V této době lze změnit některé předpisy, dokážeme „tisknout“ stovky miliard korun, tak proč se nepodívat lépe na lidské zdroje, které už máme? Byla by to nejen pomoc v současné situaci, ale i dobrá investice pro budoucnost. Získali bychom takto nejen možnost mobilizovat kvalifikovaný zdravotnický personál v podobných nouzových případech, ale studenti medicíny by byli lépe vybaveni klíčovými dovednostmi v momentě, kdy odcházejí do klinické praxe.
Musíme tedy apelovat na vládu a další státní orgány, aby jednaly aktivně a umožnily studentům medicíny ve vyšších ročnících se kvalifikovaně zapojit do péče o nemocné. A to pokud možno co nejrychleji.
Autor: doc. MUDr. Martin Vokurka, CSc., děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
