Krize covid-19 – zastavení ekonomiky a uzavření škol a home office – donutila mnohé členy domácností zůstat doma. To se projevilo na zvýšeném počtu ohlášených případů týraní žen.
„Oproti loňsku jsme zaznamenali dvojnásobný nárůst počtu telefonátů od žen v ohrožení,“ potvrzuje pro ZdraveZpravy.cz socioterapeutka a zakladatelka spolku Rosa – centrum pro ženy Zdena Prokopová
Rosa pomáhá zejména ženským obětem domácího násilí. Smyslem její činnosti je zejména poskytnutí bezpečí, jistoty, posilování klientek, aby našly sílu a vlastními silami dokázaly nedobrou situaci změnit.
„Provozujeme utajený azylový dům a pracujeme na prevenci. Fungujeme již 27 let,“ říká v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz statutární zástupkyně spolku Rosa Zdena Prokopová.
Dodává, že při jarní covid krizi, kdy Rosa zaznamenala vysoký nárůst telefonů žen v ohrožení, Rosa zareagovala tak, že zřídila další telefonní linku a začala poskytovat i online poradenství. Prostřednictvím mailů, chatů i skypu.
Týrání žen nelze podceňovat
Podle Zdeny Prokopové domácí násilí na ženách není možné podceňovat. Vyskytují se případy končící zabitím ženy. Byť by ho nikdo nepředpokládal. V této souvislosti upozorňuje na nebezpečnost škrcení a dušení obětí domácího násilí.
„Policie ČR při krizi covid-19 například řešila, kam by umístila násilníky v momentě, když je nemohla vykázat ze společné domácnosti. Třeba kvůli tomu, že měli covid-19,“ vrací se do jarních měsíců v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz.
Podle ní od roku 2007 fungují v Česku takzvaná intervenční centra, kam se týrané osoby mohou obrátit o pomoc. Avšak stále chybí takzvané utajené azylové domy pro ženy [třeba i s dětmi], nebo alespoň bezpečné a specializované azylové domy pro ženy.
Tyto bezpečné azylové domy přitom dle jejích slov chybí i v novém návrhu zákona o sociálních službách Ministerstva práce a sociálních věcí [MPSV]. Což je dle jejího názoru chyba. Zvlášť, když autoři návrhu zákona o této skutečnosti věděli.
Domácí týrání jako přestupek, nikoliv trestný čin
Podle ní v ČR ročně dojde k vykázání asi 1 300 násilníků v domácnosti. Například v Rakousko je to mnohem méně. Důvod je, že tam tento nástroj funguje mnohem lépe.
„U nás je problém v tom, že mnoho násilných činů je hodnoceno jako přestupek, ne jako trestní činy,“ upozorňuje Zdena Prokopová v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz.
V něm se vyjadřuje i k financování nevládních organizací, které pomáhají týraným ženám.
„Něco jiného jsou odměny sociálním pracovníkům, něco jiného jsou finance na zajištění třeba toho, abychom mohli nabízet služby našeho azylového domu nonstop, jak jsou v životě potřeba,“ vysvětluje s tím, že její organizace čerpá dotace na sociální pracovníky [platy podle ní nejsou vysoké], ale vše ostatní musí získat ze soukromých zdrojů, od dárců.
Istanbulská smlouva
V rozhovoru dále upozorňuje na to, že v ČR dosud nebyla ratifikována Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí [Istanbulská úmluva]. Což je mezinárodní smlouva Rady Evropy zaměřená na potírání a prevenci násilí na ženách a domácího násilí. Česká republika přitom smlouvu podepsala již v květnu roku 2016. Od té doby na naplánovanou ratifikaci smlouvy v roce 2018 nedošlo.
Daniel Tácha
