Náklady zaměstnavatelů na náhrady mezd po zrušení karenční doby rostou. Zaměstnavatelé dle analýzy Hospodářské komory ČR [HK ČR] za posledních 12 měsíců jen za první tři dny nemoci vydali na náhrady 4,9 mld. Kč. Od zrušení karenční doby rostly i počty dočasných neschopností [DPN].
Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí [MPSV] se průměrný měsíční počet případů pracovní neschopnosti od 1. července 2019, kdy byla zrušena třídenní karenční doba u zaměstnanců, do 1. července 2020 oproti stejnému období před rokem zvýšil o 17 procent. Před zrušením karenční doby byl měsíční průměr pracovních neschopností 128 431. Po zrušení 150 650. MPSV však tento nárůst vysvětluje zejména pandemií koronaviru.
„Na tomto čísle se výrazným způsobem podílela hlavně pandemie covid-19. Od 1. března do konce června 2020 bylo vystaveno celkem 681 449 eNeschopenek. Z nich bylo 57 242 karantén. Ze statistik vyplývá, že krátkodobá nemocnost nijak výrazně nevzrostla. Podíl krátkodobé nemocnosti od jednoho do tří dnů byl před zrušením karenční doby 4,2 procenta, po zrušení dosahoval 4,7 procenta,“ argumentuje MPSV ve zprávě k počtu pracovních neschopností.
S tím však kategoricky nesouhlasí HK ČR. Ta upozorňuje, že systém nemocenského pojištění je v ČR nadužívaný a mnohdy i zneužívaný. Z údajů komory vyplývá, že po zrušení karenční doby v polovině loňského roku se nápadně zvýšila krátkodobá nemocnost, a to již před koronavirem. V některých krajích dokonce až o 36 procent.
„Karenční doba plnila svůj účel, přispěla k větší odpovědnosti zaměstnanců především ke krátkodobým pracovním neschopnostem, umenšila prostor pro fiktivní nemocnost a zabránila tak zneužívání systému při čerpání nemocenské,“ tvrdí HK ČR ve své zprávě.
Počty pracovních neschopností covid nezvýšil
Podle odborníků pandemie covid-19 nejenže nezpůsobila zvýšení nemocnosti, ale naopak ji snížila. Nemocnost v délce jeden až tři dny a čtyři až 14 dnů totiž od letošního dubna výrazně poklesla. V meziročním srovnání byla nižší i v měsících květnu a červnu. A to hned z několika důvodů.
„Zaměstnanci nebyli tak často na dočasné pracovní neschopnosti, protože byli doma na překážce v práci, ošetřovném nebo na home office. Roli zde hrál například i strach z návštěvy lékaře. Dále vyšší příjem ve srovnání s náhradou mzdy při pracovní neschopnosti, respektive s nemocenskou,“ tvrdí zástupci HK ČR.
Podle nich nižší počty krátkodobé nemocnosti zřejmě svědčí o snížení zneužívání krátkodobé nemocnosti. Zjednodušeně řečeno zaměstnanci neměli tolik důvodů se házet marod, tvrdí zástupci komory. Navíc tolerance zaměstnavatelů k nepřítomnosti zaměstnanců na pracovišti i s těmi nejmenšími příznaky jakékoliv choroby nebo i jen s podezřením na příznaky byla a je stále velmi vysoká.
Čísla ke krátkodobé nemocnosti mluví jasně
HK ČR ve své analýze o zrušení karenční doby pracuje hlavně s daty České správy sociálního zabezpečení [ČSSZ] z druhé poloviny roku 2019. A to za období prvních 14 dnů, kdy zaměstnanec dostává při DPN náhradu mzdy od svého zaměstnavatele. Výsledky přitom mluví jasně.
V meziročním srovnání vzrostl ve 2. polovině 2019 počet ukončených případů dočasné pracovní neschopnosti v délce jeden až 14 dnů o 22,3 procent, čísly pak o 80 370 případů. Tedy v součtu na 441 187 případů. Nárůst HK ČR vysvětluje právě zrušením třídenní karenční doby.
„Meziroční nárůst případů krátkodobé DPN byl přitom zaznamenán ve všech krajích v ČR, procentuálně nejvyšší nárůst byl ve Zlínském kraji [36 %], dále ve Středočeském kraji [28,5 %] a v Libereckém kraji [27,6 %],“ uvádí HK ČR ve své analýze.
V této souvislosti je třeba upozornit, že statistika ČSSZ uvádí pouze ukončené DPN. Nejsou do ní tedy zahrnuty pracovní neschopnosti, které lékaři ukončili po 31. 12. 2019. Počet případů DPN byl proto ve skutečnosti ještě vyšší.
Zrušení karenční doby přišlo jako první od komunistů
Karenční doba funguje ve většině členských zemí EU. U nás byla zavedena Taafeho reformou v 90. letech 19. století. Existovala i po vzniku Československa a zrušena byla až v dobách centrálně řízené ekonomiky.
Před znovuzavedením karenční doby u nás byla nemocnost ve srovnání s ostatními vyspělými evropskými zeměmi nápadně vyšší, a to především u krátkodobých pracovních neschopností. A to i ve srovnání se zeměmi s podobnou historií, jako je Maďarsko, Polsko nebo Slovensko. Přitom podle mezinárodních srovnávacích lékařských průzkumů je zdravotní stav obyvatelstva v těchto zemích horší než v ČR.
Data z ČSSZ navíc potvrzují souvislost počtů DPN s prázdninami a dny volna, což v letech 2001 až 2003 vedlo k vysoké míře pracovní neschopnosti, která dosahovala 6,8 procent. Ve vyspělých zemích EU se přitom pohybuje mezi 4 až 4,5 procenty.
–VRN–
