Lékaři Univerzity Karlovy píší veřejnosti o covid-19

Přední čeští lékaři včetně Martina Balíka [na snímku] ze Všeobecné fakultní nemocnice [VFN], jež patří mezi hlavní zdravotnická zařízení v boji s covid-19, zveřejnili „Výzvu jedenácti: Lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti“. Zdravezpravy.cz ji publikují s drobnými redakčními úpravami v plném znění [viz níže].

„Na naši výzvu mám jenom pozitivní reakce. Nefunguji na sociálních sítích, ale zprávy, které mi přicházejí emailem mě o tom utvrzují. A přicházejí jak od kolegů, tak pacientů, ale i zástupců firem, celé veřejnosti,“ říká pro Zdravezpravy.cz vedoucí lékař z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze Martin Balík.

Dodává, že na vytvoření výzvy se podílel zcela spontánně. Důvod byl, aby pomohl najít řešení ze současné situace.

„Léčím pacienty s covid-19, ale mám i pacienty s dalšími nemocemi, takže si myslím, že mám dostatečný vhled do celé té problematiky, abych se k ní mohl vyjádřit. Zároveň vidím, že pacienti s jinými nemocemi, než je covid-19, se nyní mnohdy dostávají do velice obtížných situací,“ vysvětluje.

Podle něj situace v souvislosti s šířením nákazy covid-19 už není zdaleka tak kritická, jak se jevila na začátku. Což potvrzují i aktuální čísla o počtu nakažených v Česku. Dodává, že počty nakažených klesají i v zemích, kde ale nebyla přijata tak přísná preventivní opatření jako v České republice. Podle něj by mělo Česko v této věci čerpat inspiraci v zahraničí. Zejména pak v Německu nebo Rakousku.

„Pokud bych měl vybrat něco, co je nejdůležitějším poselstvím naší výzvy, bylo by to asi to, aby naše společnost přistoupila na tu myšlenku, že covid-19 tu je a bude i do budoucna. Ale i tak by neměl paralyzovat společnost,“ říká.

Vyjadřuje se i k testu kolektivní imunity Preval. Podle něj bude mít jistě svůj vědecký přínos, ale na druhou stranu je otázka, jaký bude jeho přínos praktický. A to z toho důvodu, že pouze na přítomnosti protilátek proti covid-19 nelze stavět jednoznačné závěry o promořenosti obyvatelstva.

„To říkám proto, aby se výsledky studie v momentě, kdy ukáží, že promořenost obyvatelstva je nízká, nestaly argumentem pro nové zpřísnění preventivních opatření,“ uzavírá pro Zdravezpravy.cz Martin Balík.

Výzvu jedenácti: Lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti

Česká republika je již téměř šest týdnů blokována restriktivními opatřeními, která byla zavedena v souvislosti s ochranou zdraví občanů při epidemii covid-19. Je potřeba ocenit vládu za první rychlá a plošná opatření, která nepochybně pomohla se zvládnutím rizik. V současnosti je nutné s ohledem na aktuální epidemiologická data a vývoj epidemie zásadně zrychlit rozvolňování opatření – ve prospěch zdraví občanů, ekonomické a společenské stability a prosperity země.

Společnou motivací pro vznik této výzvy je ochrana zdraví občanů České republiky, které dlouhodobá omezení ohrožují, obava o naši budoucnost, ať již zdravotní, či ekonomickou, a rovněž snaha vyvrátit nepravdy a mýty, jež jsou o epidemii šířeny. Plošná opatření nepovedou k vymýcení covid-19. Je potřebné vytvářet především imunitní odpověď u většiny populace, což bude chránit i ohrožené skupiny obyvatel, definované svou diagnózou, nikoli věkem.

V zájmu zachování zdraví a prosperity naší země je nezbytné:

• Ukončit nouzový stav ke 30. dubnu 2020.
• Obnovit dostupnost zdravotní péče pro všechny občany v plné šíři.
• Obnovit výuku na základních, středních a vysokých školách v průběhu měsíce května 2020.
• Odstranit překážky pro chod ekonomiky, zabránit krachu, který hrozí významné části malých a středních firem a živnostníků.
• Postupně uvolňovat státní hranice v koordinaci s okolními zeměmi, a zvláště s našimi sousedy a těmi, které mají podobnou epidemiologickou situaci. Jako jsou například Německo či Rakousko.
• Přijímat promyšlená řešení místo chaotických a protichůdných opatření.

V našem stanovisku vycházíme z aktuálních epidemiologických dat, znalostí, faktů, expertiz a také z našich odborných i praktických zkušeností a poznatků.

1: Je nutné co nejdříve obnovit plnou lékařskou péči pro všechny občany

Od začátku března dochází ve zdravotnických zařízeních k výpadku služeb pro závažně nemocné pacienty, kteří nejsou covid-19 pozitivní. Jsou zastaveny preventivní programy v kardiovaskulární péči a v onkologii, byly například omezeny odběry orgánů pro transplantace a řada chirurgických výkonů.

Další oběti na životech způsobuje jak odkládání plánovaných výkonů, tak i strach nemocných jít včas do nemocnice. Množí se případy zanedbaných bolestí břicha [prasklé záněty slepého střeva a jiné náhlé příhody břišní], drobných poruch hybnosti či mluvení [mozkové příhody] či bolesti v rameni nebo v zádech [akutní infarkty myokardu], a to vše v důsledku strachu pacientů z nákazy během ošetření či hospitalizace.

Snížení výběru zdravotního pojištění – i při návrhu navýšení plateb za státní pojištěnce – povede k prohloubení podfinancování celého systému zdravotnictví a tím ve svých důsledcích ke zhoršené péči o nemocné s jinými, často závažnějšími nemocemi, než je covid-19. Oběti takto vyvolaného nedostatku péče budou bohužel důsledkem protiepidemických opatření proti koronaviru.

2: Zdravotnický systém nezkolaboval a nezkolabuje pod náporem pacientů s covid-19

Z Itálie víme, že 80 % populace virózou covid-19 prochází s lehkými příznaky nevyžadujícími hospitalizaci. Z 20 % závažnějších symptomů jich 5 % vyžadovalo příjem na intenzivní péči. Zde zastánci plné karantény národa a uzavírání se světu kalkulují s 50% úmrtnostní a třítýdenní hospitalizací na jednotkách intenzivní péče. Tato čísla platí jen pro nejtěžší formy zápalů plic a respiračního distresu. Ty však nacházíme jen u 25–30 % příjmů do intenzivní péče, zatímco celková nejčastější délka pobytu pacienta s covid-19 je mezi 8–10 dny. To zvyšuje odhad maximální dostupné kapacity intenzivní péče více než dvojnásobně. Doplňujeme, že do dneška [21. 4. 2020] jsme se v ČR nedostali ve vytížení intenzivních lůžek přes 45 % kapacity, trvale tedy máme více než poloviční rezervu!

3: Koronavirus nezvýšil přirozenou úmrtnost v ČR

Ztráta každého lidského života je vždy nenahraditelná a tíživá. Každý rok v ČR zemře přirozenou smrtí přibližně 110 000 lidí, tj. průměrně zemře každý den asi 300 lidí. Zesnulých, u kterých byl identifikován covid-19, je za den průměrně 5 – nicméně smrt minimálně poloviny z nich nemá přímou souvislost s onemocněním covid-19, nýbrž se jedná o úmrtí způsobená jiným závažným onemocněním.

Při porovnání úmrtí na respirační onemocnění za rok 2019 nenacházíme rozdíl s rokem 2020 [zdroj: data SZÚ]. Ze statistického hlediska je třeba objektivně poznamenat, že koronavirus nezvýšil přirozenou úmrtnost v ČR.

4: [Ne]získání kolektivní imunity

Velká pozornost se v nyní upírá k testování imunity ve společnosti, jež by mělo ukázat, kolik lidí nemoc prodělalo a kolik z nich má protilátky. Dosud však není jasné, zda každý, kdo prodělá koronavirovou infekci, musí mít nutně protilátky. Na obraně proti viru se totiž významně podílí i buněčná imunita, která se běžnými laboratorními testy nedá podchytit.

Vytvořené protilátky mohou přetrvávat několik týdnů až měsíců, ale paměťová stopa v lymfocytech [buněčná imunita] přetrvává až i celoživotně, po novém kontaktu s tímtéž virem se protilátky začnou ihned tvořit znovu.

Každý jedinec tak protilátky vytváří v různém množství a v různém časovém období. V populaci může být mnoho jedinců, kteří koronavirus úspěšně prodělali a nemají zvýšené nebo detekovatelné množství protilátek. Tento fakt podporuje odhad počtu dárců konvalescentní plazmy [tj. plazmy od osoby, která prodělala koronavirovou infekci], kde množství protilátek – a tedy vhodnost odběru této plazmy – bude mít cca jeden z osmi až deseti dárců, kteří koronavirovou infekci prodělali a uzdravili se.

Výskyt protilátek v populaci můžeme odhadovat na jednotky procent.

Zároveň se ukazuje, že izolování nerizikových skupin z hlediska covid-19, což v praxi znamená znemožňování celé populaci normálně žít a pracovat, nepovede k získání imunity. Naopak – další prodlužování karantény bude mít rozsáhlé následky a povede k celospolečenskému traumatu.

Argumentace, že pokud kolektivní testování neodhalí v populaci dostatek případů s pozitivitou protilátek, pak musíme pokračovat v karanténních opatřeních a restrikcích, je chybná.

5: Starší občané potřebují bezpečný sociální kontakt, ne absolutní karanténu

Stigmatizace a omezování starších lidí v rámci „boje s covid-19“ je neopodstatněné a neoprávněné a etabluje věkovou diskriminaci v obecném povědomí.

V rámci řešení krize covid-19 je veřejnost masivně utvrzována v obavě z mimořádné nebezpečnosti nákazy pro „starší“ lidi a v nutnosti přijímat pro tuto velmi heterogenní skupinu jednotná mimořádná opatření včetně nevycházení z bytu či vymezení nákupní doby. Současně se veřejnost dozvídá, že právě senioři postižení covid-19 by mohli zahltit zdravotnický systém. Objevily se i představy o třídění nemocných potřebujících intenzivní péči jen na základě věku. Vymezením „ohroženého stáří“ na 65+ došlo k bezprecedentní stigmatizaci 20 % obyvatel republiky, včetně lidí zdravých a nijak zvlášť ohrožených. Někteří byli znejistěni či vystaveni manipulativnímu jednání svého okolí. Mnozí strádají přehnanou obavou z nákazy, omezením kontaktu s rodinami, izolací, samotou, komunikační deprivací, narušením denního rytmu se závažnými psychickými důsledky, a to nepřiměřeně riziku i možnostem jeho snížení. Několikatýdenní nevycházení ohrozilo křehké lidi ztrátou stability, pohyblivosti a tím soběstačnosti. Přitom není důvod, aby se při dodržování odstupu od jiných lidí nepohybovali ve volném prostoru.

Ukazuje se, že zhoršení prognózy covid-19 souvisí především s přidruženou nemocností, nikoliv s věkem jako takovým. Jde o poruchy výživy, onkologická a kardiovaskulární onemocnění, cukrovku, možná některé léky. Ohroženi nejsou primárně „starší lidé“, ale „lidé křehcí a závažně nemocní“. V tom se covid-19 neliší od všech zátěží včetně chorob, jak to známe z epidemií chřipky, z vln veder či mrazů.

Samostatnou problematikou jsou pobytová zařízení sociálních služeb [domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem] a zdravotnická zařízení dlouhodobé péče. Jde o rizikové soustředění mimořádně křehkých osob s řadou vážných onemocnění. Zahraniční zkušenosti i první data z ČR ukazují, že právě tito lidé tvoří zřejmě většinu všech obětí covidu-19. To ukazuje nadřazenost zdravotního potenciálu [zdatnosti, odolnosti, adaptability] nad věkem jako takovým. Řada křehkých pacientů podlehla nákaze jako nespecifické zátěži, stejně jako by podlehla chřipce či většímu úrazu.

Naopak ani v ČR nebylo zdaleka učiněno dost pro ochranu této nejohroženější skupiny – obyvatel pobytových zařízení sociálních služeb. To se týká kvality preventivních opatření, personálních záloh, výcviku v karanténním režimu, dostatku ochranných a hygienických pomůcek, častého testování nákazy u personálu, hlavního zdroje jejího zavlečení, testování podezřelých projevů u klientů s okamžitým převozem nakažených do kvalitních karanténních zařízení s dostupnou potřebnou péčí při rozvoji potíží aj.

6: Nejde jen o zdraví fyzické a duševní, ale i o zdravou ekonomiku a demokracii

Je nutné zdůraznit, že fyzické zdraví jde ruku v ruce se zdravím duševním, zdravím socioekonomickým a zdravím české demokracie. Nikomu na zdraví nepřidá, když bude muset likvidovat svůj pracně budovaný a dobře fungující podnik, rozdávat výpovědi kvalifikovaným pracovníkům a hlásit se s celou rodinou na pracovním úřadě. Existuje prokázaný vztah mezi kardiovaskulární úmrtností, četností onkologických onemocnění a psychiatrickými onemocněními v souvislosti se ztrátou zaměstnání.

Dlouhodobá izolace je devastační pro celou společnost. Izolace a omezení aktivit zvyšují spotřebu alkoholu a dalších návykových látek, závislost na počítačích a gamblerství. Izolace vede k nárůstu domácího násilí, rozvodovosti, napětí ve společnosti a agresivity.

Závěrem:

Jsme přesvědčeni, že médii sycený emocionální náboj současné situace je třeba korigovat podloženými fakty a s ohledem na ně a na možné celospolečenské důsledky a dopady krizových opatření je nutné co nejdříve konat a urychlit strategii státu v návratu k normálnímu životu. To vše za rozumného dodržování hygienických opatření, tedy nošení roušky při kontaktu s jinými lidmi, mytí rukou a udržování sociální vzdálenosti. Občané během koronavirové krize prokázali nejen velkou solidaritu a sounáležitost, ale rovněž disciplínu v dodržování těchto pravidel, proto není žádných pochyb, že by tato základní opatření dál nedodržovali.

V této nesnadné době potřebujeme více optimismu a rozumných řešení, nesmíme propadat strachu, panice a beznaději. Věříme, že i k tomu naše výzva přispěje.

Podepsáni [v abecedním pořadí]: doc. MUDr. Martin Balík, Ph.D. / prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., MBA / prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc. / MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc. / prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D. / prof. MUDr. Robert Lischke, PhD. / prof. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc., MBA / prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. / MUDr. Jaroslav Svoboda / prof. MUDr. Julius Špičák, CSc. / prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA

–DNA–