„O najímaní cizinců se jen mluví. Je to teď samá konference. Každý mluví o tom, jak nejsou lidi, jaká je potřeba cizinců v ČR, ale to je všechno. Moc věcí se nehýbe,“ říká Martin Stolín, jednatel společnosti AV Institut, která se specializuje na nábor pracovníků do zdravotnictví a sociálních služeb z Ukrajiny a Běloruska.
Vaše agentura působí na Ukrajině a v Bělorusku. Je mezi tamějšími lidmi zájem o práci ve zdravotnictví a v sociálních službách v Česku?
Je zájem. V obou zemích máme kanceláře. Provádíme standardní marketingový nábor, to jsou letáky, reklamy, spolupracujeme s jednotlivými fakultami, nemocnicemi. Vidíme, že zájem je, ale ti lidé jsou velmi opatrní. Mají obavy z nesolidních pracovních agentur.
Jak zájemce o práci u nás najímáte?
Máte dvě možnosti. Buď jim zprostředkujete zaměstnání. To znamená, že máte uchazeče, a snažíte se jim u nás najít práci. Anebo je jako agentura zaměstnáte a pronajímáte je.
Říkáte, že zájem o práci v ČR je. Je ten zájem od kvalifikovaných či nekvalifikovaných lidí?
Zájem je velký od nekvalifikovaných, kvalifikovaných i vysoce kvalifikovaných lidí.
Proč tedy v Česku chybí pracovníci ve zdravotnictví a sociálních službách?
Víte, oni všichni jenom mluví. To je samá konference… Problémy se ale neřeší. Ten hlavní problém je, že samo Česko není schopné nastavit efektivně procesy pro přijímání zahraničních pracovníků. Ale nejde jen o to, vy potřebujete mít silnou pozici i v zemi, odkud chcete lidi přijímat. Jen deset procent zahraničních pracovníků je schopno si věci vyřídit samo. Ostatních 90 procent potřebuje pomoc. A tyto dvě věci musí jít ruku v ruce. Bude skvělé, když tady ubyde byrokracie. Pokud ale v dané zemi nebudete nikoho znát, nebudete tam mít kontakty a partnery, tak to také nebude fungovat.
Všechno dlouho trvá
Pokud mluvíte o tom, že ČR není schopná nastavit efektivně systém pro přijímání cizinců v ČR, v čem je hlavní problém?
Největší problém jsou dlouhé termíny Ministerstva vnitra ČR. To, než prověří žadatele, vezme to věčnost. Další problém jsou dlouhé termíny českých zastoupení v daných zemích. To také trvá velice dlouho.
Jak dlouho trvá zařídit zaměstnávání cizinců v ČR?
Uběhnou čtyři měsíce od prvního pohovoru, než pracovník dostane povolení od české ambasády. Dlouho trvá i to, než Ministerstvo vnitra ČR pracovníka prověří a schválí. To je problém už kvůli tomu, že poptávka na pracovním trhu se mění velice rychle.
Jak dlouho trvá nábor zahraničního pracovníka ostatním zemím?
Německo nebo Rakousko věc vyřídí za dva měsíce, Polsko do tří neděl. A Němci to teď znovu zjednodušili a zase zkrátili. Jak jsem říkal, to je samá konference, každý mluví o tom, jak nejsou lidi, jak potřebujeme zahraniční pracovníky, ale to je asi tak všechno. Moc věcí se dopředu nehýbe.
Co se musí stát, aby to netrvalo tak dlouho?
To by stát musel mít zájem navýšit počty svých pracovníků na ambasádách.
Možnosti zaměstnávání
Na jak dlouho lze dnes zaměstnat cizince v ČR?
První možnost je schengenské, krátkodobé, pracovní vízum. To je na 90 dní. To je krátká doba, protože toho zaměstnance musíte zaškolit a proškolit. A než to uděláte, tak těm lidem vízum skončí. Toto se hodí například pro pracovníky na stavbách, kde je můžete točit. Už to ale neplatí například pro zdravotnictví nebo sociální služby.
O jaké pracovní vízum je mezi zahraničními pracovníky největší zájem?
Největší zájem je o takzvanou zaměstnaneckou kartu, kdy se ten zahraniční pracovník stává kmenovým zaměstnancem českého zaměstnavatele. Dostane stejnou smlouvu jako český zaměstnanec. Má stejné peníze, stejné benefity. Prostě ten zaměstnavatel se k tomu zaměstnanci musí chovat podle zákoníku práce, jako se chová k Čechům.
Vědí toto pracující cizinci v ČR?
Jistě, že to vědí. Vezměte si, že tu máme 300 tisíc Ukrajinců, kteří tu pracují už dobře 30 let. Ti lidé nejsou hloupí, znají tyhle věci. Nikdo vám tady nebude pracovat za nesmyslně nízké mzdy a načerno.
Výuka češtiny, zkoušky lékařů
Předsedkyně Výboru pro zdravotnictví PS PČR Věra Adámková by nedostatek pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách řešila i výukou češtiny na školách ve Vietnamu nebo na Ukrajině. Tak to prý dělají Němci a Japonci. Když studenti školu dokončí, jdou pracovat do Německa, Japonska a umějí jazyk. Co si o tom myslíte?
Výuka češtiny je výborná všude. I na té Ukrajině a v Bělorusku. My ji doporučujeme. Kurz češtiny si ti lidé ale platí sami. To je normální, dělají to pro svou budoucnost. Ale systémově tyhle nápady v praxi nefungují. Mluvil jsem například s běloruským velvyslancem a ten to řekl rovnou. Nedovedu si představit, že bychom naše lidi na našich školách vyučili, nechali je učit češtinu, aby oni pak po škole okamžitě odešli pryč.
Tedy to podle vás řešení není?
Ne, to je mylná představa. Vychází z potřeby, že zahraniční zaměstnanci se musejí umět dorozumět. To je pravda, ale také si to otočte. To je, jako by k nám přišli Američané, že budou naše studenty medicíny učit zdarma angličtině, aby poté, kdy u nás na naše náklady vystudují, odešli do USA. To nedává smysl. Teorie je dobrá, praxe horší. Problém je, že tyto nápady mají lidé, kteří nemají skutečnou zkušenost s náborem přímo na místě v zahraničí.
Jak aktuálně vypadá situace při najímání zahraničních pracovníků ve zdravotnictví či sociálních službách?
Tam je to velice komplikované. Když chcete třeba sanitáře ze zahraničí, tak ho nedostanete, protože nedostane povolení. A to proto, že nemá vzdělání, i když by to byl ve své domovské zemi třeba primář.
V čem je problém?
Problém je v tom, že takový člověk, sanitář, aby u nás mohl pracovat, musí nejdříve absolvovat kurz sanitáře, pak dostane pracovní povolení. Tím chci říci, že by bylo na místě, když by uchazeč o zaměstnání ze zahraničí u nás mohl nastoupit na místo sanitáře a třeba do půl roku si musel udělat kurz sanitáře. Ne obráceně. Nejdříve kurz, pak pracovní povolení.
Česká lékařská komora [ČLK] dlouhodobě upozorňuje na to, že u nás mnoho doktorů-cizinců v ČR pracuje načerno? Je to pravda?
Lékař musí vykonat aprobační zkoušku, aby mohl samostatně pracovat. Tyto zkoušky jsou tak neskutečně složité, že je málokdo z těch zahraničních lékařů zvládne. Než aprobaci vykoná a má na to 30 měsíců, pracuje pod dohledem a to může být laiky vnímáno, že pracuje načerno. Ale pracovat načerno je i přesto něco docela jiného…
Jak to?
Lékaři mají 30 měsíců na to, aby vše zvládli. A protože jsou zkoušky velice těžké, lékaři to oddalují. Pracují tady na třicetiměsíční povolení s omezením, protože nemají zkoušky, aprobaci, pod dozorem přiděleného lékaře. V praxi je to tak, že tu pracují 30 měsíců, a když zkoušku neudělají, vrátí se do své země. A věc může začít znovu. Zase se shání doktor.
Jak je to u zdravotních sester?
U sester je to podobné. Jen ten termín tam není 30 měsíců, ale dvanáct.
Tak trochu „otrokářská“ společnost
Jak je na tom Česko s takzvanými integračními programy zahraničních pracovníků?
Všichni mluví o tom, že jim chybí pracovníci, ale když už někoho seženou – lékaře, sestry, jakékoli pozice, tak jim integrační programy chybí. A tím to všechno padá. Zaměstnavatelé co nejvíce využívají uchazeče na práci a na proces začlenění jim nezbývá čas. Proto, když nejsou integrační programy, přicházejí problémy. To platí zejména v průmyslu. Je to velice jednoduché. Pokud tam ti lidé jenom pracují, nic se neučí, peníze posílají domů, jsou frustrovaní. Léčí to alkoholem a drogami, perou se mezi sebou. V tomto ohledu jsme tak trochu společnost, která zahraniční pracovníky zneužívá.
Podle Českého statistického úřadu klesá z důvodu ochlazení ekonomiky zájem o zaměstnávání cizinců v ČR, konkrétně agenturní zaměstnance? Souhlasíte s tím?
Ne. Problém je, že kvůli tomu, co jsem říkal, nikdo nechce agenturní zaměstnance ve městech. To jsou ty problémy s integrací. A také stoupají ceny za tyto zaměstnance.
Jaký máte zájem o své zaměstnance ve zdravotnictví a sociálních službách?
Máme neskutečně velký zájem o zaměstnávání cizinců v ČR. Například v jedné z pražských nemocnic chybí sto sester, sestry chybí všude. A to platí i pro lékaře. Všichni by chtěli lékaře, ale nejsou na to připraveni. Je nutné mít legislativní opatření, musí být minimálně akreditovaným zařízením. Fakultní nemocnice, krajské nemocnice jsou akreditovanými zařízeními, ale ne ty malé nemocnice. A tak v nich nemohou zahraniční lékaři splnit podmínky pro aprobaci. Je to tak trochu začarovaný kruh.
Daniel Tácha
—
Mgr. Martin Stolín, Ph.D. je předseda Zdravotní a sociální sekce Hospodářské komory hl. m. Prahy. Od roku 2012 působí jako rozhodce Rozhodčího soudu v Praze. Je ředitel sekce pojišťoven a finančních služeb Unie zaměstnavatelských svazů ČR. Ve své podnikatelské činnosti [jednatel společnosti AV Institut] se věnuje řízení zdravotnického zařízení a agentuře práce se specializací na řešení legislativní souvislosti plnění povinného podílu zaměstnávání OZP. Provozovatelem portálu www.praceozp.cz.
