Přítulní a přátelští zajíci ve volné přírodě vzbuzují oprávněné pochybnosti. Je dobré se jim proto raději vyhnout. A nejen jim, ale i dalším podobně chovajícím se zvířatům. Hrozí totiž, že je trápí tularémie.
Tularémie je akutní nebo chronické bakteriální onemocnění, jehož původcem je bakterie Francisella tularensis. Zdrojem nákazy tularémie není člověk, ale zvíře. Nemoc je nebezpečná především proto, že je přenosná jak na ostatní volně žijící zvířata [i domácí], tak i ze zvířete na člověka. To tularémii řadí do skupiny nemocí s názvem zoonózy.
Zdroje a přenašeči tularémie
Tularémií se může člověk nakazit v přírodě, ale i v domácím prostředí. Nejčastěji pak od zajíců, ale i dalších infikovaných hlodavců. Jako jsou králíci, myši, křečci nebo i veverky. Tularémii ale přenáší i členovci sající krev jako jsou mouchy, blechy, komáři, ovádi či klíšťata. Ti se infikují od nemocného savce a nemoc dokáží pak přenést bodnutím i na člověka. Onemocnění není přenosné z člověka na člověka.
V posledních letech se v České republice nakazí zhruba 50 až 100 osob ročně. Podle údajů Státní veterinární správy [SVS] se u nás ohniska tularémie trvale vyskytují v Jihomoravském kraji. Občasná ohniska nákazy ale hlásí i Jihočeský kraj, Královéhradecký a Pardubický kraj.
Pokud je nákaza zjištěna během prováděného monitoringu u zajíců, jsou přijata přísná veterinární opatření. Ty spočívají ve vymezení pásma, ze kterého se odlovení zajíci nesmí dostat do tržní sítě. Pokud se po dobu dvou let na území nevyskytne žádný pozitivní případ tularémie, pak je prohlášeno jako nákazy prosté.
Nemocnost tularémie ve Středočeském kraji a ČR v období 2008 – 2017
[Zdroj: SVS]
Příznaky tularémie u člověka
Projevy nákazy u člověka jsou závislé na cestě přenosu infekce do organismu. Člověk nakažený tularémií začne mít vysoké teploty, zvětšenou slezinu, a to v případě, že se bakterie do těla dostala kontaminovanou stravou nebo vodou. Po vdechnutí původce tularémie je pak příznakem atypický zápal plic. Dalšími projevy jsou vředovité změny v místě poraněné kůže, spojivky nebo i zhnisáním mízních uzlin. Inkubační doba v případě nákazy tularémií trvá zhruba 3 až 5 dní.
Prevence nákazy tularémií:
- Nepít vodu z volných neznámých zdrojů.
- Dbát na dostatečně tepelnou úpravu masa, především lesní zvěře.
- Používat ochranné pomůcky [brýle, rukavice] především při práci se senem, slámou.
- Nedotýkat se zajíců, kteří ztratili plachost, potácejí se při pohybu a mají zježenou srst.
- Zajíce nikdy nechytat! Pozor, ostatní zvířata infikované tularémií jsou bez vnějších příznaků.
Při kontaktu se zajíci je nezbytné vždy používat rukavice. Při kontaktu s nimi ani nejíst, nepít, nekouřit a po skončení práce provést dezinfekci rukou 1% roztokem chloraminu. Všechny předměty, které přijdou do styku s odlovenými, utracenými nebo uhynulými zajíci či hlodavci se musí dezinfikovat 3% roztokem chloraminu.
Hrozbou tularémie nejsou jen přítulní zajíci
Pozor by si lidé měli dávat nejenom na nezvykle přítulná zvířata, uhynulou zvěř, ale i na konzumaci dostatečně tepelně upraveného masa. To zůstává infekční i v zmrazeném stavu při -15 stupních Celsia, a to až po dobu tří let. Odborníci ani nedoporučují konzumaci vody z volných přírodních zdrojů, jako jsou například studánky.
Výjimkou nejsou ani případy, kdy se člověk nakazil tularémií nepřímo. Například vdechnutím prachu ze slámy, sena, které bylo kontaminované močí hlodavců. Inokulací do spojivky [přenos okem], kůží, sliznicí. Dále i přisátím infikovaného klíštěte, bodnutím hmyzem, konzumací kontaminovaných potravin a pitné vody. Často i při manipulaci s nemocným zvířetem, kdy má člověk, byť jen drobné poranění či oděrku na kůži.
Co jsou zoonózy
Zoonózy jsou nákazy zvířat, které jsou přenosné na člověka. A to buď přímým kontaktem, [vdechnutím, polknutím], prostřednictvím živých přenašečů [u lymeské boreliózy, klíšťové encefalitidy] nebo i prostřednictvím neživých přenašečů. Zdrojem nákazy je například půda, voda či zvířecí exkrementy.
Nejčastější zoonózy v České republice jsou salmonelóza, lymeská borelióza, klíšťová encefalitida, toxoplasmóza, yersinióza, tularémie, leptospiróza, listerióza, toxokaróza, ténióza, kampylobakterióza.
Vzteklina v České republice nebyla u zvířat prokázána od roku 2002 a to především díky plošné vakcinaci u divoce žijících zvířat.
–RED–
