Nebudu to lakovat na růžovo, říká ministr Adam Vojtěch

„Já stále říkám, že ve zdravotnictví je největší problém špatná organizace péče. Od té primární sféry až po ta specializovaná centra. A ne nedostatek peněz,“ říká v první části exkluzivního rozhovoru pro Zdravezpravy.cz ministr zdravotnictví Adam Vojtěch [za ANO].

Koncem loňska jsme byli svědky střelby ve Fakultní nemocnici Ostrava. Jakkoli je tato událost tragická, nejde jen o ni. V nemocnicích je patrný nárůst agresivity, na nemocnice míří kybernetické útoky. Mají se lidé začít bát chodit do nemocnic?

Bezpečnost nemocnic je složitá věc. Nemocnice jsou takzvané měkké cíle. Podobně jako školy. Je v nich velký počet lidí. Jsou v nich polikliniky, kterými prochází velký počet lidí, jako to třeba bylo i v té Ostravě. Zabezpečit nemocnice na sto procent je velice složité.

Co děláte proto, aby nemocnice byly bezpečné?

My chceme, aby vláda schválila program ochrany měkkých cílů. Ministerstvo zdravotnictví již nyní dostalo sto milionů korun na to, aby nemocnicím dalo dotace na přípravu krizových plánů. Na vycvičení personálu pro případ krizových situací. Což se mimo jiné týkalo i té Ostravy, kde se tato příprava na krizi osvědčila.

V reexportech se točí pět miliard, tvrdí Adam Vojtěch

Sedm obětí na životech… Skutečně se tato příprava osvědčila?

Akci šíleného střelce můžete těžko předejít. Proti takto zvrácenému útoku se těžko připravíte. Nemocnice nejsou vězení. A ani by neměly být. Už třeba proto, že tam za pacienty chodí mnoho příbuzných. Na druhou stranu je potřeba pracovat na tom, aby personál nemocnic byl poučený a z hlediska bezpečnosti vycvičený. To znamená znalost postupů při mimořádných událostech. Jako je třeba evakuace. Nutné jsou i technologie. Jako například kamerové systémy. Ten se v Ostravě osvědčil. I když byl pachatel identifikován až na druhý pokus. Ale ta rychlost byla dobrá. A touto cestou je třeba jít.

Co konkrétně teď nabízíte nemocnicím v této věci?

Další výzvu v rámci programu, o kterém jsem mluvil. Teď nabídneme nemocnicím na jejich zabezpečení 32 milionů korun. A chceme hledat i další investiční prostředky na zajištění bezpečnosti. Peníze budou směřovat na bezpečnostní analýzy nemocnic. To proto, aby se definovala slabá místa. Třeba, že někde ty kamery chybí. Že je potřeba zamezit otevřeným vstupům, mít možnost zamykat dveře na dálku a podobně.

Reforma nemocnic

O nemocnicích se nemluví jen v souvislosti s jejich bezpečností, ale i s jejich kvalitou a stále častěji i jejich počtem. Premiér Babiš na konferenci Zdravotnictví 2020 uvedl, že nemocnice by měly být jen krajské. Jak si to vysvětlujete?

Tak pan premiér to bere z toho pohledu, že je tu mnoho typů vlastníků nemocnic. A mluvil zejména o městských nemocnicích, u nichž je tendence, aby přecházely pod kraj. Důvod je, že pro město není vždy snadné provozovat nemocnici. Zvlášť pokud jde o menší město s omezeným rozpočtem. To pak dá většinu rozpočtu do nemocnice. Je to sice důležité pro zaměstnanost, ale městu pak zase chybějí peníze třeba na chodníky.

Technologie změní i zdravotnictví, říká ministr Vojtěch

Je podle vás nutná reforma nemocniční sítě? A pokud ano, jak by měla vypadat?

Ke změně sítě bude muset dojít. Nemocniční síť není v některých regionech nastavena úplně ideálně. My pokračujeme v centralizaci specializované péče. Ta patří do center. To je jedna cesta. Druhá cesta je budování urgentních příjmů. Akutní péče 24 hodin, sedm dní v týdnů. A pak je tu otázka vzdělávání. Ta také bude mít vliv na to, jak se síť vyprofiluje. Není to tak, že by se nemocnice měly bát o svou existenci. Je to spíše o tom, že některé nemocnice nebudou působit v té akutní péči. Budou si muset nají nové uplatnění.

Kde přesně?

Akutní péče je buď potřeba, nebo je plánovaná. A my celkově vidíme přesun akutní lůžkové péče do té ambulantní. Aniž by došlo k přerušení péče. Klesá počet hospitalizací, stoupá počet ambulantních výkonů v nemocnicích. A to je role pro ty menší nemocnice. Máme tu deficit následné péče. To jsou rehabilitace apod. Není to o tom, že chceme zavírat nemocnice, ale chceme změnit jejich strukturu. A k tomu bude postupně docházet. A je to správně. Akutní péče opravdu nemůže být všude. To je příklad třeba Orlové.

Lidé si to ale ne vždy myslí…

Máme solidní síť záchranné služby, která pacienta doveze na to správné místo. I proto posilujeme urgentní příjmy. Ta věc není o zavírání nemocnic, je to otázka transformace.

Jsou změny v nemocniční síti dnes vůbec proveditelné? Není to až příliš citlivé téma?

S kým se o transformaci nemocnic bavím, ten nemá negativní postoj k nutnosti síť transformovat. Ve věci panuje shoda u drtivé většiny odborníků. Všichni se shodují na tom, že změna je nutná. Že centralizovaná specializovaná péče je cesta, jak řešit kvalitu i personální otázku. To jsou i tak často zmiňované přesčasy… Ten odborný názor je jasný. Já stále říkám, že ve zdravotnictví je největší problém špatná organizace péče. Od té primární sféry až po ta specializovaná centra. A ne nedostatek peněz.

Přesto, jakmile jde o další existenci některé z nemocnic, přicházejí petice, protesty, demonstrace… Například na Slovensku kvůli jejich reformě rezignovala ministryně zdravotnictví.

Ke změně je potřeba přistupovat postupně. Je potřeba ji vysvětlovat. Pomalu ji začínají vnímat kraje. Chápou, že pacient, který se dostane do akutní péče, musí dostat komplexní a kvalitní péči. A tu dostane pouze v centru. A co se týče toho Slovenska, které jste zmínil, netěší mě, že ministryně Kalavská rezignovala. Měla dobrou vizi. A dobře se s ní spolupracovalo. Na druhou stranu chtěla změnu prosadit zákonem. A to byla možná ta chyba. My jdeme cestou postupných změn.

Neřešené problémy

Proč jsou zjevné problémy, jako je reforma nemocniční sítě, ale třeba i současný nedostatek některých lékařských specializací, zdravotních sester, stomatologů na zdravotní pojišťovnu, fungování zdravotních pojišťoven vůbec řešeny v Česku tak zoufale pomalu. Nebo jinak, proč se často vůbec neřeší?

To je otázka, kterou si také často kladu, proč se zjevné problémy neřešily dříve. Typicky je to třeba otázka navýšení kapacit lékařských fakult. Ta se řešila tak dlouho, až se nevyřešila. Až teď od října, kdy jsme navýšili jejich kapacitu. A přitom se vědělo, že lékaři odcházejí do penze. Že budou potřeba do budoucna. Nebo primární péče, ta byla také dlouhodobě zanedbávána. Stomatologie, kde máme nejvyšší počet stížností, kterých je 80 až 90 procent, ale i tak se tím dlouhodobě nikdo nezabýval.

Proč se tím podle vás nikdo nezabýval?

Těžko říci. My to řešíme. Přidáváme a hradíme nové výkony tam, kde je to potřeba.

Dobře, ale proč se problémy neřešily v minulosti? Proč se nyní s velkou slávou oznamuje náprava věcí tam, kde měla přijít už dávno? Navíc často lidmi, kteří jsou mnohdy za neutěšený stav roky zodpovědní?

Máte pravdu, že ta témata, která řešíme, nejsou nic nového. Těžko říci, proč se neřešila. Jsou to třeba i urgentní příjmy. Mnoho nemocnic má urgentní příjmy od roku 1999, ale urgentní příjmy doposud nebyly vůbec hrazeny. Nebyly stanoveny výkony. Pro ty nemocnice to tak byla ztrátová věc.

Řekněte, je tohle zametání problémů pod koberec ve zdravotnictví normální? 

Já bych spíše řekl, že je zvláštní, že se zdravotní systém v Česku nebuduje systematicky.

Proč se nebuduje systematicky?

Možná proto, že se v minulosti mnohé řešilo až příliš často takzvaně pod rukou. Tomu se dalo, tomu se nedalo. Teď je to o kompromisu. A věci se řeší.

Nedostatek pediatrů

Když se tedy věci řeší, jedním z dlouhodobě neřešených problémů je nedostatek dětských lékařů, pediatrů. Souhlasíte?

Pediatři – to je jedna z našich největších hrozeb. Z hlediska věku jsou vůbec nejstarší odborností ze všech. I zde se mnoho lidí ptá, co se tady dělalo posledních 20 let. Proč tu máme věkový průměr 57 let. To je další dlouhodobé zanedbání. Systémová chyba. Nikdo na tom nepracoval.

Pracujete na tom vy?

Ano. Je to otázka vzdělávání, ale i připravujeme novou koncepci rezidenčních míst. Obecně chceme podpořit primární péči jako takovou prostřednictvím finančních dotací. Zejména v těch regionech, kde je s ní největší problém. Koncepce bude motivační. Řešit bude zejména tu regionalitu. Ale nelze čekat, že to bude hned. Že lusknutím prsty přijdou mladí pediatři do regionů. Nebudu to lakovat na růžovo. Ale my do této oblasti dáme peníze už tento rok. Ale i tak zlepšení nepřijde jako mávnutím kouzelného proutku.

Byla podle vás chyba, když došlo ke spojení pediatrů a praktických lékařů?

Debata o spojení těchto oborů byla vydatná. Řešilo se to i ve Sněmovně. To sloučení má své plusy a minusy. Záměrem bylo umožnit snazší přechod mezi klinickou a praktickou praxí, aby nebyl tak komplikovaný. Aby třeba primář, který chce skončit v nemocnici, neměl problém otevřít si vlastní praxi. Což asi nedává úplně logiku… My nyní hledáme mechanismy, jak to napravit. Jak nastavit rezidenční místa a bonifikace, aby pediatři nezůstávali jen na těch klinikách, ale aby šli i do terénu.

U dětí ale nechybí jen pediatři, chybějí i dětští psychiatři, dětské sestry… Znovu se zeptám, proč to ministerstvo, když už to nějakým způsobem v minulosti neřešily zdravotní pojišťovny, řeší až nyní?

Možné vysvětlení je, že předchozí ministři zdravotnictví byli až příliš ovlivněni tím prostředním, z něhož na ministerstvo přišli. Většina z nich byla v posledních 15ti letech až na pár krátkých výjimek bývalí ředitelé nemocnic. Já jsem externista, nejsem tedy, nemyslím to pejorativně, bývalý ředitel nemocnice. A tedy ten systém nevnímám jen optikou ředitele nemocnice. Snáze tak vidím problémy v oblasti primární péče a podobně. To je jedno vysvětlení.

Dohodovací řízení byla fikce

Rozumím vašemu vysvětlení, ale ne všichni s ním asi budou souhlasit. Třeba ti, kteří nejsou spokojeni s výsledkem nárůstu úhrad v roce 2020. Myslím tím třeba lékaře v nemocnicích, ředitele nemocnic…

Já se snažím měřit všem stejným metrem. Vezměte si, jak to tady chodilo u dohodovacího řízení dříve. To byla jen fikce. My jsme přinesli na úřad transparentnost. Do té doby mnozí měli za to, že dohodovací řízení je zbytečná procedura, protože ministerstvo si to stejně udělá s těmi svými favority, jak bude chtít. To jsme změnili. Jednáme se všemi, nikoho nechceme hodit přes palubu. Když je nárůst v úhradách, tak je nárůst pro všechny. Není to tak, že bychom někoho preferovali a jiného ne.

Když se ale člověk podívá třeba na vyjádření zástupců České lékařské komory, ale i dalších subjektů, tak ten pocit nemá… Jejich zástupci často mluví o tom, že peníze přidáte těm, kteří vás podpoří, třeba stomatologům a praktikům, ale na úkor jiných.

Ano. To je ta rétorika určitých skupin lidí, které, myslím si, jsou čím dál menší. Stejně jako si myslím, že jim citelně ubývá podpory. Což podle mě i cítí, proto přidávají na útocích.

Koho máte na mysli?

To jsou lidé, kteří jsou stále takříkajíc na barikádách. Stále jsou v boji. Bojují s ministerstvem a mají negativní postoj ke všemu, co konáme. A to je něco, kde my těžko najdeme nějaký konsensus. No a pak jsou tady i takoví, kteří jsou schopni přijít s tím, že po nás sice něco chtějí, ale také nám jsou za to schopni něco nabídnout. Že zlepší své služby, že budou více pracovat. A to jsou praktičtí lékaři, stomatologové, ambulantní specialisté, záchranná zdravotnická služba a další. A já si dokonce myslím, že takových je dnes už většina. Že už to není ani půl na půl. Že těch, kteří jsou na těch barikádách, ubývá. Že jich je minimum.

Otázka ale je, zda na těch barikádách nejsou oprávněně?

Já rozhodně neříkám, že je všechno ideální. Také ale není možné změnit systém za dva roky. To prostě nejde. Zdravotnictví má svou setrvačnost. Ale každý musí objektivně uznat, že se problémy snažíme řešit. Problém je spíše v tom, že to někteří vidět prostě nechtějí. To je třeba již zmíněná Česká lékařská komora. Jsou to odbory. Já s nimi problém nemám, jednám s nimi, pravidelně tu věci řešíme, ale bohužel oni mají pocit, že musí bojovat za každou cenu. A to brání jakékoli dohodě. Podle mě to vidí více a více lidí, že ten jejich postoj je přehnaný. Nevím, proč stále hledají konflikt. Jím se nic nevyřeší, nezmění. A mě to mrzí, protože to nikam nevede. [Pozn. red.: Rozhovor pokračuje zde.]

Daniel Tácha

—

Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA se narodil 2. října 1986 v Českých Budějovicích. Dne 13. prosince 2017 byl prezidentem republiky jmenován ministrem zdravotnictví ČR.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vystudoval právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na téže univerzitě absolvoval i mediální studia na Fakultě sociálních věd. V roce 2018 získal titul Master of Healthcare Administration na pražském Advance Healthcare Management Institute.

Po ukončení vysokoškolských studií působil současný ministr Adam Vojtěch jako právník ve společnosti MAFRA [patří do svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše, pozn. red.]. V období 2014–2017 byl tajemníkem ministra financí [tehdy Andreje Babiše, pozn. red.] pro oblast zdravotnictví. V říjnu 2017 byl zvolen poslancem v Jihočeském kraji jako nestraník za hnutí ANO.

Od roku 2016 byl členem správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a od roku 2015 také členem dozorčí rady České průmyslové zdravotní pojišťovny. To skončilo zvolením nových zástupců do orgánů zdravotních pojišťoven v únoru 2018. Aktuálně je ministr Adam Vojtěch, který zároveň vykonává i funkci poslance Parlamentu ČR, členem dozorčí rady Randovy nadace při Spolku českých právníků Všehrd.

V minulosti byl současný ministr Adam Vojtěch člen Občanské demokratické strany [ODS]. On sám členství v ODS označil za prehistorickou studentskou záležitost.

Ministr Adam Vojtěch působil jako člen představenstva společnosti THERMAL-F, a. s., předseda dozorčí rady Státní tiskárny cenin a místopředseda představenstva společnosti PRISKO a.s. Angažoval se rovněž již ve zmíněném Spolku českých právníků Všehrd, jehož byl v letech 2010–2012 starostou.

Do povědomí veřejnosti se ministr Adam Vojtěch zapsal již v roce 2005, kdy soutěžil v pěvěcké soutěži SuperStar, z níž vypadl v semifinále. Předím několik let zpíval v českobudějovickém swingovém orchestru Metroklub Big Band a příležitostně hostoval v dalších českobudějovických tanečních orchestrech Valdaband a Fordance Orchestra.