Lidé dnes žijí v průměru o 20 let déle než před 50 lety. V roce 2050 má být na světě poprvé více seniorů než dětí do věku 14 let. Podle Světové zdravotnické organizace [WHO] to znamená nutnost umožnit stárnoucí populaci zapojení do aktivního života a podporovat její soběstačnost. A zároveň se o ni postarat. Třeba tak, jak to dělaly Masarykovy domy v pražské Krči.
WHO doporučuje ke zvládnutí demografického vývoje využívat potenciál stárnoucích lidí. V tomto smyslu pak razí termín aktivní stárnutí. To znamená, připravovat člověka na to, aby zůstával aktivní a byl co nejdéle soběstačný a samostatný v zajištění péče o sebe samotného.
K zajištění zdravotní a sociální péče i k postavení seniorů v zemi musí přispět i stát svojí politikou. Prioritou v oblasti politických opatření je investování do zdraví občanů i formou posilování zodpovědnosti občanů ke svému zdraví. Nepostradatelné je zajištění primární zdravotní péče, ale i domácí péče nebo i paliativní péče v zemi.
Průměrný věk dožití roste každý rok
Ve starém Řecku se lidé dožívali kvůli nemocím, infekcím a válkám v průměru 25 let. V roce 2017 byla průměrná délka života u mužů 76 let a u žen 81,9 let. Průměrný věk dožití se u obou pohlaví zvyšuje každý rok. Což platí i pro Českou republiku.
„I když je české zdravotnictví na evropské špičce, tak lidem u nás často chybí dostupná zdravotní péče, ale i informace o tom, jak mají pečovat o své zdraví,“ uvedl na semináři „Průvodce českým zdravotnictvím pro seniory,“ místopředseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu ČR Peter Koliba.
Problém přitom nespočívá pouze ve stárnutí populace, ale i v postupují urbanizaci.
„To znamená, že lidé z venkova se postupně přesouvají do měst, kde se pak přirozeně navyšuje podíl obyvatel starších 60 let a zároveň se zvyšují kapacitní nároky na zařízení zdravotní péče i zařízení zajišťující sociální služby,“ upřesnil.
Klíčoví jsou praktici
Podle odborníků je i v tomto ohledu klíčová role praktických lékařů. Zajištění co nejkomplexnější zdravotní péče přímo u praktických lékařů je pro seniory velice důležité. Nemusí pak navštěvovat jiná oddělení a pozitivní dopad to má i na ekonomiku zdravotního systému.
Podle členky předsednictva Sdružení praktických lékařů Jany Uhrové se však v minulosti stalo mnoho chyb, které je třeba dnes napravovat.
„Práce praktika byla v minulosti mnohem komplexnější. Praktici dokonce dokázali poskytnout i základní chirurgickou péči přímo ve svých ordinacích,“ říká.
Za chybu pak považuje rozhodnutí, kdy z ordinací praktiků musely zmizet základní chirurgické pomůcky a došlo k omezení jimi poskytované základní chirurgické péče.
Na druhou stranu jako pozitivní hodnotí současné změny, které praktikům přiznávají více kompetencí.
„Dnes už patří mezi běžné vybavení ordinace EKG. Přímo v ordinaci se provádějí i krevní zkoušky, kardiologické markery, akutní koronární vyšetření,“ říká.
Za palčivé místo praktického lékařství přesto označuje některé mezery v systému preskripce léčivých prostředků.
„Nemůžeme předepisovat mnohé léky například na astma. Pacient pak musí na odborné pracoviště vzdálené i desítky kilometrů, což zatěžuje jak praktika, tak pacienta,“ vysvětluje.
Pochvaluje si i digitalizaci zdravotnictví. V případě praktiků pak konkrétně fungující systém e-zprávy, kdy si jednotlivá zdravotnická zařízení prostřednictvím šifrované elektronické komunikace předávají zprávy o pacientovi. Systém používají jak praktičtí lékaři, tak ambulantní specialisté, nemocnice a laboratoře.
Lidé umírají v nemocnicích
Většina lidí si přeje strávit poslední chvíle života v domácím prostředí. Ideálně se svou rodinou. Realita je ale jiná. V České republice většina lidí umírá v zařízení akutní péče. Což je problém, který se bude spolu se stárnutím populace do budoucna prohlubovat.
„Náš systém nefunguje v tomto ohledu efektivně. To znamená, že můžeme být velmi zaskočeni až nás demografické změny doženou,“ uvedla náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová.
Dodala, že v tomto ohledu situaci komplikuje špatná organizace systému, ale i legislativní a ekonomické problémy.
K zajištění zdravého stárnutí populace a k zajištění péče o seniory je podle Šteflové důležité zajistit především terénní služby. A i v malých obcích, odlehlých oblastech, kde je jich velký nedostatek.
„Každý chce žít ve svém původním prostředí i přes disabilitu. Po rehabilitaci by se měl pacient vrátit do svého domácího prostředí,“ vysvětluje.
Podle ní je ale v Česku běžnou praxí, že se pacient domů vrátit nemůže. To z toho důvodu, že nemá zajištěnou domácí [zdravotní a často i sociální] péči. Což se řeší tím, že se umístí do zařízení ústavní péče. A ani to nefunguje, jak má, protože výsledek jsou pak dlouhé čekací pořadníky do těchto zařízení.
Masarykovy domy a riziko gerontofobie
Stárnutí populace ale nepřináší jen problémy z hlediska zdravotní péče či sociálního systému. Projevit se může, jak na semináři upozornil ředitel společnosti ŽIVOT 90 Jan Lorman, i v takzvané gerontofobii. To je chorobný strach ze stárnutí a ze starých lidí.
„Otázka gerontofobie je velice případná. Jde o přemnožený despekt k nedokonalým a churavým ve společnosti,“ říká.
Stát by se měl podle něj zasadit i k předcházení tomuto riziku. Za unikátní příklad v přístupu k péči o nemocné, staré nebo občany v tíživé životní situaci označil Masarykovy domy v pražské Krči [Pozn. red.: Areál dnešní Thomayerovy nemocnice].
„Masarykovy domy spojovaly v zajištění péče zdravotní i sociální hledisko zároveň. Vzniklo společenství, které spolu dokázalo žít a společně i věci řešit tak, aby zařízení fungovalo komplexně. Nešlo jen o to, aby byl starý člověk odsunut na lůžko a tím veškerá snaha skončila,“ říká.
Upozorňuje na to, že součástí Masarykových domů bylo šest starobinců, jeden ústav pro sto seniorských manželských dvojic, čtyři chorobince s 800 lůžky, tři dětské ústavy a dvě dětské ozdravovny. V areálu dále byla kaple sv. Václava, kino, knihovna, rehabilitační vyhřívané bazény, tenisové kurty, pekárna, řeznictví, skleníky, zahrady, sady, stálá policejní služebna. V areálu Masarykových domů byla zajištěna i doprava elektrovozíky značky Křižík.
–VRN–
