Kramářova vila – vila prvního československého předsedy vlády Karla Kramáře [1860–1937] – se při příležitosti oslav Dne vzniku samostatného Československa 28. října otevře veřejnosti. Návštěvníci vilu mohou v pondělí navštívit od 9 do 17 hodin. Jaká je Kramářová vila a kdo byl Karel Kramář?
Kramářova vila zabírá prostor o rozloze 700 metrů čtverečních a má 56 místností. Stojí na atraktivním místě v pražských Letenských sadech. Její výstavba trvala téměř pět let. První práce započaly roku 1911 a na jaře roku 1915 se manželé Kramářovi do vily přestěhovali. Ve vile ale pobyli jen několik dní.
Krátce po nastěhování byl totiž Karel Kramář zatčen. V době 1. světové války organizoval domácí odboj, za což byl v květnu 1915 zatčen a po půlročním procesu odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. Spolu s ním byli ke stejnému trestu odsouzeni i Alois Rašín, Vincenc Červinka a Josef Zamazal. Později mu byl trest smrti změněn na 20 let vězení. V této souvislosti se traduje, že po Benešovi Masarykovi vzkázal, že zatímco on a ostatní doma trpěli, Masaryk a další se váleli v cizině po hotelích. Kramář ale nikdy nepřipustil, že by taková slova někdy řekl.
V červenci roku 1917 byl spolu s ostatními odsouzenými amnestován císařem Karlem I., který se ujímal rakousko-uherské vlády. A tak se Karel Kramář s manželkou mohli vrátit zpátky do pražské vily.
Kdo byl Karel Kramář
Ve stručnosti: JUDr. Karel Kramář byl český a československý politik, první ministerský předseda ČSR, účastník 1. odboje. Dále pak předseda Československé národní demokracie, předseda Národního sjednocení. Byl jediným přeživším z pěti dětí svých rodičů. Vystudoval [mimo jiné] práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
V roce 1889 se podílel spolu s Tomášem Masarykem na založení České strany lidové – realistické. V roce 1891 byl Karel Kramář zvolen za mladočechy do vídeňské Říšské rady a v této straně byl později zvolen i jejím předsedou.
1. předseda vlády
14. listopadu 1918 byl Karel Kramář zvolen prvním ministerským předsedou ČSR. V době svého ministerského předsednictví vedl československou delegaci na Pařížské mírové konferenci. Prosazoval tam názor, že by měly vítězné mocnosti intervenovat proti bolševické vládě v Rusku. S tímto požadavkem však pro Benešův odpor neuspěl.
Jeho názor, že bez svobodného Ruska nelze zajistit trvalejší mír v Evropě, se ukázal jako proroctví v době 2. světové války i války studené. V době konference se vyostřily ideové i osobní rozpory s tehdejším ministrem zahraničí Edvardem Benešem.
8. července 1919 končí ve funkci ministerského předsedy po neúspěšných obecních volbách a v žádné další československé vládě už nikdy nevystupoval. Ještě jako ministerský předseda přežil pokus o atentát, o který se na jeho osobu pokusil 8. ledna 1919 mladý komunista Alois Šťastný.
Kramářova vila a její stavba
Karel Kramář si pozemek pro výstavbu plánované vily vybral na baště sv. Máří Magdalény. Ten získal od pražské obce pod podmínkou, že půjde o jednopatrovou budovu a její vzhled nebude narušovat celkový vzhled okolí Pražského hradu. Další podmínkou ze strany města bylo jeho předkupní právo k pozemku i budově. Za to město k pozemku, který měl tehdy rozlohu 12 000 metrů čtverečních, na svoje náklady vybudovalo přístupové cesty a inženýrské sítě.
Architektonický návrh vily vypracoval na žádost Kramáře vídeňský architekt Friedrich Ohmann a stavební práce vedl Josef Čámský. Kramářova vila o rozloze 700 m2 má bezmála 60 místností. Několik soukromých ložnic, pracoven, několik jídelen, salonů, hal, hostinské pokoje i kulečníkový sál.
Je zajímavé, že i přes své významné postavení v politickém životě první republiky musel Kramář uhájit své soukromí před bytovou komisí, která navrhla do vily ubytovat potřebné spoluobčany. Druhý boj o svůj domov svedl Kramář ve třicátých letech, když se v souvislosti s hospodářskou krizí dostal do finančních obtíží. Tehdy požádal pražskou obec o zbavení závazků ohledně předkupního práva, které mu bránily disponovat s mnohamilionovým majetkem. Po ostré kritice ze strany levicového tisku mu nakonec obec vyhověla, a tak skončily i spekulace o tom, že by vila mohla být sídlem pražského primátora.
Tenisový kurt i ruský vkus
Při výstavbě se pamatovalo i na dostatečné hospodářské prostory pro zajištění provozu náročné stavby. Ve vile je osm sklepů, žehlírna, odsávač prachu, sklady se strategickými surovinami, ale i domácí výtah a centrální teplovzdušné vytápění.
Pozadu nezůstává ani areál vily. V zahradě je několik skleníků, tenisový kurt park i dům pro zahradníka. Bohatě a nezvykle zdobené jsou vnitřní prostory vily, na kterých se podepsal ruský původ a vkus manželky Kramáře Naděždy Nikolajevny. Interiéry jsou bohatě dekorovány ruskými až byzantskými motivy. To zároveň i korespondovalo s Kramářovým politickým cítěním, ve kterém hrála významnou roli všeslovanská myšlenka a silná orientace na carské Rusko.
[Pozn. red.: Přílišnou orientaci na carské Rusko odmítal už Karel Havlíček Borovský, stejně jako první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Bolševické Rusko vyloženě označoval za totalitní režim držený při životě násilím.]
Skon Karla Kramáře
Karel Kramář zemřel v roce 1937 v Praze. Pohřben je v kryptě pravoslavného kostela na Olšanských hřbitovech. O rok dříve umřela jeho žena. Neměli žádné potomky, vila přechází do vlastnictví Společnosti Karla Kramáře. Ta následně pronajímá vilu Národní galerii. Koncem čtyřicátých let převzalo Kramářovu vilu Národní muzeum a v padesátých letech spadá budova i pozemek do správy Úřadu předsednictva vlády [dnes Úřad vlády ČR, který vlastní i Benešovu vilu v Sezimově Ústí]. V devadesátých letech [1994 – 1998] byla Kramářova vila kompletně zrekonstruována a dnes je rezidencí předsedy vlády České republiky.
V pondělí 28. října 2019 k příležitosti oslav Dne vzniku samostatného Československa budou některé prostory Kramářovy vily otevřeny veřejnosti. Prohlídka potrvá kolem 40 minut a návštěvníci během nich nahlédnou do jídelny, pracovny Karla Kramáře, navštíví kulečníkový sál i nově zrekonstruovanou terasu i zahradu.
–VRN–
