Budoucnost lékárenského byznysu je spíše než v regulaci vlastnictví lékáren ve zvyšování kvality poskytované péče pacientům a klientům lékáren. Alespoň to vyplynulo z mezinárodní konference Pharmacy Care – Towards Beyond, která se uskutečnila minulý čtvrtek [17.10.] v Praze.
Konferenci uspořádala Evropská federace lékárenských sítí [EFPC] s cílem zmapovat další vývoj lékárenského byznysu. Ten se v současnosti v některých unijních zemích potýká se snahou o jeho co největší regulaci, třeba ve vlastnictví lékáren. Řešit ale musí i stupňující se požadavky na kvalitu péče ze strany klientů a pacientů i nástup nových technologií.
Zkušenosti z Maďarska
Jako první vystoupil na konferenci Gábor Báthory, právní zástupce advokátní kanceláře Beal & Bellis sídlící v Bruselu a Ženevě. Ve svém příspěvku se soustředil na to, jak mají postupovat na evropské úrovni soukromé lékárnické subjekty, když mají za to, že jsou diskriminovány politickými rozhodnutími na národní úrovni.
Jako příklad si zvolil situaci v Maďarsku. Tam v roce 2010 maďarská vláda oznámila, že bude regulovat vlastnictví lékáren na do té doby liberálním lékárenském trhu. O tři roky později v Maďarsku vstoupil v platnost zákon, který majitelům lékáren ukládal, že lékárníci musí vlastnit v dané lékárně minimálně 25% majetkový podíl. Následně došlo k navýšení tohoto podílu na 51 % a přišly i další zákonné požadavky na personální obsazení lékáren.
Gábor Báthory uvedl, že regulace vlastnictví lékáren paradoxně nezlepšilo služby poskytované lékárnami ani nezabránilo rozmachu síťových lékáren, ale naopak vedlo k tomu, že mnoho maďarských lékáren začalo fungovat ve franchisingovém modelu. To znamená, že několik hlavních vlastníků má přímý vliv na provoz ostatních lékáren, od nichž inkasují podíl na zisku. Což je situace, která zdaleka nemusí všem vyhovovat.
Přesto dodal, že z hlediska práva platí, že pokud mohou jednotlivé státy regulovat zdravotní systém, uplatňovat na něm restrikce, stejně tak mohou regulovat a zavádět restrikce, které se přímo dotýkají i vlastnictví poskytovatelů zdravotní péče. Kam patří i lékárny. To dle jeho slov potvrdil i Evropský soudní dvůr. Přitom ale nabídl i dvě možnosti, jak se proti tomu bránit.
Řízení o nesplnění povinnosti
Jako první uvedl Řízení o nesplnění povinnosti. To je proces, jímž Evropská komise šetří porušení práva EU na základě svých vlastních šetření. Anebo na základě stížností občanů, podniků či jiných zainteresovaných stran.
„Z hlediska lékáren to znamená nutnost podání stížnosti na Komisi. To je první krok, který je nutné učinit, má-li lékárenský subjekt za to, že je neoprávněně zasahováno do jeho vlastnických práv,“ upřesnil.
Podle něj je nutné se obrnit trpělivostí. Komise nemá stanoveny žádné lhůty, do kdy musí učinit nějaký závěr. Šetření může trvat rok i několik let. V případě úspěšné stížnosti je ale výsledek podání žaloby na daný unijní stát ze strany Komise u Evropského soudního dvora.
„V tomto ohledu je třeba brát v úvahu celý kontext stížnosti a počítat s tím, že Komise obecně nerada vstupuje jasným postojem do ožehavých politických kauz. A zejména pak nerada hájí zájmy těch subjektů, které se netěší dobré pověsti u veřejnosti. Jakkoli by byly z hlediska práva subjekty poškozenými,“ řekl s tím, že to se spíše než lékáren, týká firem, jako jsou například producenti tabákových výrobků.
Při využití instrumentu Řízení o nesplnění povinnosti je podle něj velice důležitá strategie stěžovatele. Stěžovatel by měl hledat v průběhu šetření spíše kompromisní řešení sporu s daným členským státem.
„Praxe ukazuje, že málokterá firma má zájem dostat se až k soudní při u evropského soudu. Naopak cílem je využít šetření k naleznutí dohody. Už jen to, že šetření běží, totiž nutí členské státy k větší otevřenosti, protože ty také nemají zájem se soudit,“ upřesnil.
Řízení o předběžné otázce
Další z možností, jak se bránit tvrdé regulaci, je využití Řízení o předběžné otázce. Účelem řízení je zajistit jednotný výklad unijního práva ve všech unijních zemích. S ohledem na konstrukci právního řádu EU se jedná o nejdůležitější soudní řízení před Soudním dvorem. I v tomto případě je proto na konci procesu soudní pře u Evropského soudního dvora.
„Řízení o předběžné otázce má však poněkud jiný mechanismus, než má Řízení o nesplnění povinnosti. Spor se nejdříve odehrává u národního soudu, který se zabývá otázkou, zda danou regulací došlo k porušení evropského práva. Ve chvíli, kdy národní soud dojde k určitému závěru, obrátí se na Evropský soudní dvůr, aby jeho rozhodnutí potvrdil či vyvrátil,“ uvedl Gábor Báthory.
Pak následuje jednání u Evropského soudního dvoru, kde mohou účastníci sporu přednést své argumenty a Evropský soudní dvůr rozhodne o oprávněnosti jejich nároků. Jakmile Evropský soudní dvůr učiní rozhodnutí, proces se znovu vrací na národní úroveň. To znamená k národnímu soudu, který následně vynese finální rozhodnutí v daném sporu.
„Stejně jako u Řízení o nesplnění povinnosti i v tomto případě lze počítat s tím, že Evropský soudní dvůr bude postupovat v tom duchu, aby jeho rozhodnutí bylo platné, využitelné a v souladu s praxí ve všech unijních zemích,“ uzavřel své vystoupení Gábor Báthory.
Jak to chodí ve Švédsku
Dalším řečníkem byl ředitel The Swedish Pharmacists Association Johan Wallér. Účastníky konference seznámil s výsledky transformace švédského lékárenského trhu z roku 2009.
„Důvod pro takzvanou reregulaci švédského lékárenského trhu byla nespokojenost zákazníků a pacientů. Cíl byl zlepšit dostupnost léčiv, snížit jejich ceny a docílit vyšší efektivity jejich užívání. Nově byla stanovena i liberální pravidla pro vlastnictví lékáren,“ uvedl Johan Wallér.
Podle něj byla reregulace úspěšná. Došlo ke splnění všech cílů s jedinou výjimkou, kterou je zvýšení efektivity využívání léčiv. V tom má Švédsko dle jeho slov ještě rezervy.
„Reregulace změnila distribuci léčiv, umožnila vyšší konkurenci na trhu, čímž došlo k výraznému snížení cen, ale i zajištění lepší dostupnosti léčiv. Změnou bylo, že ceny léků na předpis začal stanovovat stát,“ upřesnil.
Během uplynulých deseti let se dle jeho slov počet lékáren ve Švédsku zdvojnásobil. Dnes už tak neplatí praxe běžná ještě v roce 2008, kdy ten, koho ve Švédsku v pátek navečer rozbolela hlava, musel čekat do pondělí, aby si mohl koupit lék proti bolesti.
„Dnes máme otevírací doby i o víkendech. Zde evidujeme skoro 300% nárůst oproti předchozímu stavu. Celkově máme také o cca půl tisíce lékáren více než v roce 2008,“ uvedl Johan Wallér.
Dodal, že švédští novináři často kritizují, že je ve Švédsku zřizováno až příliš mnoho lékáren, ale podle něj se mýlí, protože v zemi jsou stále místa, kde lékárny dosud chybějí.
Švédské online lékárny
Johan Wallér se věnoval i problematice online lékáren. Ty ve Švédsku mohou vydávat i léky na předpis. Podle něj jsou online lékárny jednoznačný trend, který do budoucna nejspíše povede k poklesu počtu kamenných lékáren. Ukázal i obrázek online lékárny severně od Stockholmu, jejíž plocha zabírá 38 000 metrů čtverečních a pracuje v ní 60 lékárníků.
„Lékárníci poskytují odborné poradenství i léky vydávají. Většina léků z lékárny ale odchází prostřednictvím zásilkové služby. Funguje to tak, že když jsem si v neděli objednal balíček paralenů, tak mi je za 9 centů ještě v neděli doručili. Což je samozřejmě skvělé, ale chápu, že z hlediska klasických lékáren to je problém,“ řekl.
Online lékárny dnes mají na švédském trhu 12% podíl, ale podle něj do budoucna mohou mít i 50%.
„Online lékárny se zároveň ukazují i jako řešení takzvaných odlehlých lékáren, jejichž provoz musí stát nyní dotovat,“ dodal.
Upřesnil, že 75 % léků, které se prodávají v lékárnách, jsou léky na předpis. Volně prodejná léčiva lze ve Švédsku koupit i na čerpacích stanicích, přičemž objem takto prodávaných léků dle jeho slov stále narůstá.
Odvolal se i na výsledky průzkumu mezi Švédy, ze kterého vyplynulo, že 80 až 90 % z nich je nyní spokojeno se službami švédských lékáren. Vyjádřil se i k otázce vlastnictví. Odhadl, že do budoucna bude ve Švédsku operovat cca pět velkých lékárenských sítí.
Zkušenosti ze Slovenska
Dalším vystupujícím byl Peter Pažitný ze slovenské poradenské agentury Kandilaki & Pažitný, jejíž specializací je zdravotnictví. Peter Pažitný zrekapituloval výsledky reformy zdravotního systému na Slovensku, jehož součástí byla i reforma lékárenského byznysu.
„Od roku 2004, kdy došlo k reformě, máme dnes na Slovensku totálně otevřené vlastnictví u lékáren. Každý, kdo splní zákon, si může otevřít lékárnu,“ řekl.
Upřesnil, že na Slovensku je dnes pouze 20 lékáren, které nenáleží k žádné ze sítí. Ať už se jedná o vlastnickou síť, nebo síť virtuální, respektive sdružující. Téma podle něj přitom není v otázce vlastnictví lékáren, ale jak jejich pacientům a klientům poskytovat lepší služby.
Reforma podle něj prospěla všem. Zatímco v roce 2004 bylo na Slovensku 1 168 lékáren, letos je jich 2 004. Zatímco před pěti lety připadala jedna lékárna na 4 600 obyvatel, dnes jedna lékárna připadá na 2 179 obyvatel. Lékárny přitom dle jeho slov stále vznikají. A to po celém území Slovenska.
„60 procent z nich pak má nějaký zákaznický věrnostní program, což znamená slevy pro klienty. Zákon přitom stanoví, že sleva nesmí být vyšší než 50 procent,“ upřesnil.
Na Slovensku je dle jeho slov 78 online lékáren, z nichž každá musí provozovat i kamennou lékárnu. Léky na recept nesmějí být na Slovensku stejně jako v Česku prodávány online.
Zmínil i prospěšnost emergentního systému, který podstatně zlepšil dostupnost léků na Slovensku a omezil masivní reexport léků ze Slovenska.
Vyjádřil se i k povinnému členství v národních komorách lékárníků: „Rozlišil bych mezi registrací a členstvím. Pokud má někdo pocit, že mu členství v komoře prospívá, tak ať je členem a platí poplatky. Kdo ten pocit nemá, ať má možnost se registrovat, ale pak ať si dělá, co chce. To znamená, že pokud nechce platit poplatky, ať je neplatí,“ upřesnil.
O kvalitě služeb
Dalším tématem konference byla kvalita služeb. Mezi vystupujícími byl i ředitel lékáren Dr.Max a místopředseda představenstva Asociace provozovatelů lékárenských sítí [APLS – Dr.Max, Benu, Devětsil] Daniel Horák. Uvedl, že lékárny APLS vycházejí z hlediska výsledků kontrol kvality Státního ústavu pro kontrolu léčiv [SÚKL] lépe než průměr trhu. Subjektů, které kontrolují lékárny, je dle něj ale více a četnost kontrol je vysoká.
Jako pozitivní zmínil i novinku, která zavádí úhradu pro ty z lékáren, které jsou nonstop otevřeny. Jako další krok uvedl bonifikaci pro ty lékárny, které pacientům a klientům nabízejí prodloužené otevírací doby. V tomto ohledu zmínil, že síťové lékárny dnes suplují mnohde chybějící lékárenské pohotovosti. Jedním z důvodů je, že více než polovina z nich se nachází v objektech obchodních center, z nichž mnohé mají otevřeno 7 dní v týdnu od 8 do 20 hodin. Zdůraznil, že Dr.Max provozuje v Brně i Praze lékárny s nepřetržitou službou.
Budoucnost je v datech
Mezi dalšími vystupujícími byl například i ředitel European Association of Mail Service Pharmacies [EAMSP] a ředitel rozvoje online lékárny s celoevropskou působností DocMorris Max Müller. Ten se tradičně věnoval novým technologiím a zejména pak digitalizaci nejen v lékárenském byznysu, ale obecně ve zdravotnictví. Podle něj se nelze přicházejícím změnám bránit, ale je třeba je využít ve prospěch pacientů, klientů i samotných lékárníků.
V této souvislosti upozornil i na dotační podporu [120 miliard euro v aktuálním programovém období] ze strany EU, která má jít právě do digitalizace, včetně digitalizace zdravotnictví. Konkrétně zmínil celounijní dotační program Horizon. Podle jeho názoru i tato podpora přiměje mnohé změnit názor na nové technologie ve zdravotnictví.
„Zdravotnictví jako obor zatěžuje mnoho klišé. Politici se ohánějí právy pacientů, ale to jsou jen prázdné proklamace, protože tím největším pomocníkem pacientů nejsou politické reprezentace, ale jsou to hlavně moderní technologie. Jsou to chytré mobilní telefony, internet, aplikace. A to je potřeba přijmout,“ upřesnil.
Zmínil i skutečnost, že Česká republika stejně jako jiné unijní země schválila lékový záznam, přičemž budoucnost je dle jeho názoru ve sdílení dat napříč všemi unijními zeměmi. Ať už se to týká lékového záznamu či ověřování pravosti léčiv. V tomto ohledu vypíchl i výhodu síťových lékáren, které většinou působí hned v několika zemí najednou.
„Problém ale stále vidím v mentalitě lidí, politiků, pacientů prostě těch, kteří nechtějí přijmout, že tu je doba digitalizace,“ upřesnil.
Lékárna o 60 000 metrech čtverečních
Navázal i na slova svého švédského kolegy Johana Walléra: „Naše firma má několik skladů. Všechny velice dobře fungují, přičemž jeden z nich má 60 000 metrů čtverečních plochy.“
V tomto ohledu zmínil i odmítavý postoj, s nímž se často setkává na online prodeje léků u samotných lékárníků.
„Když je ale vezmeme do naší firmy, kde vidí, jak dokážeme být efektivní jak z hlediska služeb klientům, tak z hlediska nákladů, velice často změní názor,“ upřesnil s tím, že budoucnost leží v optimalizaci a dalším využití dat.
Na otázku, zda se využití dat o pacientech nemůže nakonec stát problémem pro samotné pacienty, pro ZdraveZpravy.cz uvedl, že podmínkou využití těchto dat je samozřejmě i účinná ochrana osobních údajů. Ať už se jedná o data, které pacienti sami o sobě poskytnou, data o nich vypozorovaná nebo data o nich odvozená.
„Ta debata je neustále o tom, zda kamenné lékárny, jaké vlastnictví lékáren, zda online lékárny, zda telemedicína a tak podobně, ale to není důležité. Důležité je, abychom všichni dokázali spolupracovat,“ uzavřel svůj příspěvek.
–DNA–
