Miluše Schejbalová bydlí sama v Kolíně v rodinném domku. Čas tráví doma nebo na zahrádce, stará se o psa, navštěvují ji kamarádky a rodina. Dříve pracovala ve Státní opeře jako kostymérka. V penzi onemocněla idiopatickou plicní fibrózou.
Idiopatickou plicní fibrózou [IPF] je v České republice diagnostikováno zhruba 2 000 pacientů. Jde o vážné plicní onemocnění, které pacientům působí dýchací problémy a často se zakašlávají. Idiopatická plicní fibróza totiž poškozuje plicní sklípky tak, že jejich jemná tkáň se postupně mění na husté vazivo. To způsobuje, že plíce tuhnou. IPF sice nedokáže současná medicína úplně vyléčit, ale dokáže významně zpomalit její rozvoj.
„První potíže s dechem jsem začala mít už v roce 2015. Byla jsem tehdy v lázních v Karlově Studánce, šla jsem na výšlap na Praděd a nemohla jsem chůzi udýchat,“ říká 83letá Miluše Schejbalová trpící IPF.
Rok bez správné léčby
IPF ji lékaři diagnostikovali v půlce roku 2016. Obrátila se na ně v momentě, kdy zjistila, že jako aktivní vysokohorská turistka nemůže udýchat výšlap na Praděd. Do té doby byla ve výborné fyzické kondici. Slézala i sopky na Islandu. Pracovala v divadle, kde měla na starosti dámský sbor a muzikál Jesus Christ Superstar, což bylo její poslední představení před penzí.
„Po návratu z lázní jsem navštívila lékaře v kolínské nemocnici, ale tam si mě několikrát posílali z plicního na kardiologii a zpět, až mi nakonec řekli, že mám ischemickou chorobu srdeční a anginu pectoris a nasadili mi léky,“ říká Miluše Schejbalová.
Termín vyšetření za půl roku
Problémy se zadýcháváním se nelepšily i navzdory užívaným lékům. Dcera jí proto zařídila vyšetření ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze [VFN Praha]. Tam jí lékaři po sérii vyšetření sdělili, že má zanedbanou idiopatickou plicní fibrózu a objednali jí do specializovaného centra.
„Volný termín ale měli až za půl roku,“ vzpomíná paní Miluše.
Nikdy předtím o idiopatické plicní fibróze neslyšela. Hledala informace na internetu a zjistila, že pokud se nezačne hned léčit, tak do tří let zemře.
„Když jsem na internetu narazila na přednášky, které o nemoci pořádá paní doktorka Šterclová z centra v Thomayerově nemocnici, rozhodla jsem se, že jí napíši. To bylo mezi vánočními svátky a paní doktorka mi k mému milému překvapení okamžitě odpověděla, ať hned 2. ledna přijdu k ní do ordinace,“ popisuje zásadní zlom.
Lékařka jí po sérii vyšetření diagnózu potvrdila.
„Už v únoru jsem dostala ty nejmodernější léky a kyslíkový přístroj, který musím používat 24 hodin denně. Mám jeden větší doma a pak takový malý mobilní, když vyrazím ven,“ popisuje Miluše Schejbalová, které se hned poté zlepšilo dýchání a začala se cítit mnohem lépe.
Pomáhá i rodina
Miluše Schejbalová má dvě bezvadné dcery, čtyři vnučky a dva pravnuky. Jedna dcera bydlí v Praze, druhá v Brně.
„I přesto se mě snaží navštěvovat. Nebo si alespoň telefonujeme. Z každé dovolené mi vnuci píšou pohlednice nebo dopisy,“ usmívá se.
