Psoriázou [lupénkou] trpí v ČR cca dvě procenta populace. Výjimkou nejsou ani děti. „Problém je v dětských kolektivech. Ty jsou dost kritické,“ říká v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a FN Královské Vinohrady Petr Arenberger.
Když někdo vypadá trošku jinak, je většinou to ošklivé káčátko, které je vylučováno z kolektivu,“ dodává.
Při psoriáze je imunitní systém pacienta přehnaně aktivní a tím poškozuje kůži. Kožní buňky se v místě zánětu obměňují až sedmkrát rychleji než u zdravé kůže. Tím dochází k nadměrnému šupinatění kůže. Psoriázou nejčastěji postižená místa jsou na kůži, nehtech a ve vlasech.
Kolik dětí u nás trpí psoriázou?
My vysloveně nemáme přesnou statistiku. V podstatě vedeme registr pro pacienty s těžkou formou lupénky, u kterých podáváme systémovou [především biologickou] léčbu. A v těchto případech máme několik desítek malých dětí, kteří trpí tou nejtěžší formou lupénky.
A kolik dětí trpí lehčí formou nemoci?
Když to interpretujeme z hlediska výskytu lupénky jako takové, tak víme, že je to takových deset až 15 procent dětí, které mají těžkou formu. Zbylých zhruba 85 procent trpí lehčí formou. Kdybychom to přepočítali, tak řekněme mluvíme o několika stovkách pacientů v dětském věku do osmi až deseti let.
Moderní léčba pomáhá
Jak se děti s psoriázou vyrovnávají?
Problém je v dětských kolektivech. Ty jsou dost kritické. Když někdo vypadá trošku jinak, je většinou to ošklivé káčátko, které je vylučováno z kolektivu.
Dokážete pomoci i malým dětem?
Opravdu se u takových dětí snažíme pomoci co nejvíce. Dřívější systémová léčba, která se používala v tabletách, tak nebyla testovaná a i z medicínského hlediska nebyla úplně vhodná pro použití v dětském věku. Mohla omezovat růst organismu, vývoj systémů, které jsou důležité pro obranyschopnost a podobně.
Jaká je dnešní moderní léčba u dětí s psoriázou?
Výhoda té nejmodernější léčby je v tom, že nejenže je mnohem šetrnější, ale zároveň proběhly i klinické studie na dětech. Ty ukazují, že právě tato léčba je nejšetrnější. A my máme tu výhodu, že některé z léků, které už ty studie mají, tak jsou vlastně přímo registrovány pro dětskou populaci a nedávají se tzv. off-label. Tyto léky už dnes podáváme v první linii a jsme rádi, že můžeme tuto šetrnou formu účinné léčby dětským pacientům s psoriázou nabídnout.
[Off‑label léčba znamená použití léku pro jiné léčebné účely nebo jiným způsobem, než jak je uvedeno ve schváleném souhrnu informací o léku, pozn. red.].
Mluvíte o biologické léčbě? Můžete ji opravdu předepsat i malému dítěti?
Ano, už od těch šesti let můžeme tuto biologickou léčbu dávat. A dala by se dávat i v nižším věku, ale neproběhla klinická studie.
V jaké formě se dítěti léčba podává?
Klasická biologická léčba je subkutánními injekcemi [podkožní podání] a u modernějších léků jsou relativně dlouhé odstupy. Není to například jako u diabetiků, kdy si pacient musí něco dávkovat každý den.
Jak často musí dítě chodit na injekce?
Záleží na typu preparátu. Nejkratší doba u toho konkrétního léku, který se dává je jednou za 14 dní. Ale jsou i léky a předpokládám, že ty klinické studie to také umožní s dlouhodobějším intervalem. Například s podáním čtyřikrát ročně.
Dítě je bez omezení
Omezuje nějak ta léčba dítě? Například v jeho aktivitách?
Dítě může dělat všechno to, co dělají i ostatní děti.
Na dítěti není na první pohled poznat, že trpí lupénkou jako to bývalo v minulosti?
Moderní prostředky u těžkých psoriatiků dokáží potlačit ty vnější projevy. Neříkám, že jsme schopni to onemocnění vyléčit. To u psoriázy neumíme, ale umíme odstranit projevy tak, aby to dítě vypadalo jako zdravý člověk. Aby ani to vnitřní prostředí nebylo zatěžováno zbytečným zánětem.
Mouhou budoucí rodiče nějak eliminovat riziko výskytu lupénky u svého dítěte, když psoriázou trpí jeden z nich, případně oba?
Zásadní prevence není. Teoreticky možná volit jiného partnera, který lupénku nemá. Ale i tam je jisté riziko, protože člověk, který lupénku nemá, tak pro ni klidně může mít vlohu. Akorát, že se mu to neprojevilo. Ani výběr partnera vám v tomto případě nepomůže. Dítě by nemělo mít takové nadprahové podněty, které by vedly k tomu, že se ta lupénka z té genetické informace dostane do viditelného onemocnění.
Ozdravené pobyty u moře
Co si myslíte o ozdravných pobytech u moře pro děti s lupénkou, jsou prospěšné?
Pobyt u moře je jedna z léčebných možností. Neumíme tím onemocnění vyléčit. Působení ultrafialového [UV] záření je na jedné straně velmi účinné a oproti modernějším léčebným metodám umí ten léčebný efekt udržet delší dobu, než je tomu u běžné léčby ve většině případů. Je to jedna z metod, kterou pro léčbu, a neříkám pro kosmetické účely, ale pro léčbu, rádi využíváme.
Jak je to s UV zářením u dětí? Na co si dát pozor?
U dětí je to trošku problematičtější, protože dětská kůže je na UV záření citlivější. Proto jsme v léčbě UV zářením u dětí mnohem opatrnější. V tom standardním režimu UV záření používáme pro léčbu až kolem dvanáctého roku věku a snažíme se děti tolik neopalovat.
Je pravda, že UV záření může dětem uškodit i pomoci zároveň?
Ono to souvisí s tím, že působení UV záření u vyvíjející se kůže může zvyšovat množství mateřských znamének. Čímž se zvyšuje riziko vzniku maligního melanomu. Jsou tam určitá rizika, proto ty mořské pobyty slouží k tomu, aby se organismus spíše stabilizoval. Určitě bych je doplňoval užíváním fotoprotekce. A určitě bych se jim nebránil. Ale je to jenom jedna z léčebných možností stejně, jako jsou masti, tablety, injekce…
Indulona se osvědčuje stále
Mohou urychlit výskyt lupénky u dítěte některé krémy čí léky?
Mohou vadit některé léky. Ty mohou vyvolat lupénku jako například lithium u psychiatrických pacientů. Dalším rizikem je stres, těžké infekce, operace.
Co doporučujete rodičům v péči o pokožku malého dítěte? Čím ho bezpečně promazávat?
Zdravé dítě není potřeba mazat.
A kojence s podrážděnou pokožkou od plenek?
Pokud chcete ošetřit kůži například v plenkové oblasti, kde bývá kůže často podrážděna, tak čím jednodušší prostředek, tím lepší. My jsme léta používali Indulonu a ta se osvědčuje stále jako jedna z nejlepších.
A v horších případech?
Když už je tam zánět výraznější, tak je dobré přidat účinnější látky, jako je rybí tuk, který se přidává do mastí, nebo jiné léky obsahující protizánětlivé přísady.
Genciánová violeť
Někteří odborníci už nedoporučují používat genciánovou violeť. Co si o tom myslíte, je opravdu nebezpečná?
Genciánová violeť je prostředek, který se podával více než sto let a my se k němu uchylujeme i dnes. A to i přesto, že se stále spekuluje o tom, že není bezpečný. Když máme zánět bakteriálního typu, který se nám nedaří léčit jiným způsobem, tak nám genciánová violeť vždy pomůže.
Doporučujete jí?
Já se jí nebráním. Člověk si ji na kůži nebo sliznici nedává každý den a po celý život. V době, kdy je to potřeba, udělá dobrou službu.
I dětem?
Ano. Jen dětem nedáváme tak silnou koncentraci. Jednoprocentní koncentrace, kterou běžně podáváme u dospělých, tak může tu dětskou pokožku trošku víc podráždit a vyvolat třeba i nekrózy v kožních záhybech. Tam pracujeme s poloviční koncentrací čili půlprocentní. Pokud potřebujeme rychle zvládnout hnisavou infekci, tak genciánová violeť pomůže.
Jakou mají dětští i dospělí pacienti s psoriázou naději do budoucna na úplné vyléčení onemocnění?
Já jsem optimista. Stejně jako kolegové v posledních sto letech. Věřím, že někdo objeví ten konkrétní gen a zablokuje ho. Myslím, že dnešní genetické inženýrství už takovou metodu umožňuje. Jen musíme příjít na to, o co přesně jde. To se zatím nikomu nepodařilo. Ale určitě se to podaří.
Veronika Táchová
—
Prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA je přednosta Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Patří mezi nejuznávanější české a evropské dermatovenerology. Vedle dlouhodobého působení na Dermatovenerologické klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady pracoval několik let na Dermatovenerologické klinice při Mnichovské univerzitě a na Stanford university v Kalifornii v USA. Jeho klinické práci dominují zejména oblasti psoriázy a kožních nádorů, je rovněž zakladatelem preventivně zdravotní akce Stan proti melanomu.
