Žloutenka neboli hepatitida je nejčastější příčina onemocnění jater. Lékaři podle způsobu přenosu a závažnosti rozlišují několik jejích typů od A až do E. Známější virové hepatitidy jsou A, B a C. Typy B a C přecházejí do chronicity a způsobují cirhózu a rakovinu jater.
Celosvětově mortalita na virovou hepatitidu stoupá od roku 2000 a představuje sedmou nejčastější příčinu smrti. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace [WHO] zemře v důsledku některé z hepatitid ročně okolo 1,45 milionu lidí.
„Samotný termín žloutenka ve skutečnosti neoznačuje nemoc samotnou, ale její hlavní příznak, tedy zežloutnutí kůže a očního bělma, které je způsobeno nahromaděním barviva bilirubinu v krvi,“ uvádí prezident České lékárnické komory [ČLnK] Lubomír Chudoba.
Kromě akutní infekce mohou viry žloutenky způsobit chronickou hepatitidu. Ta může vést k cirhóze, selhání jater nebo jejich rakovině. A akutní poškození může vyústit k nutnosti bezodkladné transplantaci jater.
Žloutenka a její první příznaky
Počáteční projevy nemoci jsou podobné chřipce. Dostaví se zvýšená teplota, bolest hlavy, svalů, kloubů a vše doprovází rýma a kašel. Někteří pacienti zvrací a mají žaludeční potíže. Žloutenka ale na rozdíl od chřipky nezačne po několika dnech ustupovat, ale přichází další dramatičtější fáze. Počáteční projevy zůstávají, ale nemocný začne mít tmavší moč, světlou stolici, svědí ho kůže, která má nažloutlé zabarvení.
Každé takové podezření na onemocnění hepatitidou musí být oznámeno praktickému lékaři, který nemocnému doporučí vhodnou léčbu a zajistí pravidelné jaterní testy. Pokud totiž nemoc propukne naplno, způsobuje trvalé postižení jater a v krajním případě jejich selhání a smrt.
Žloutenka typu A, B, C, D a E
Žloutenka se rozděluje do pěti základních skupin. Nejrozšířenější v naší společnosti je typ A, B a C. Naopak nejméně se u nás objevují hepatitidy typu D a E. Dobrá zpráva je, že výskyt hepatitidy typu B v Česku v posledních letech nenarůstá.
Tento typ žloutenky se přenáší parenterálně – nejčastěji krví [při poranění infikovanou jehlou, při použití společného holicího strojku, zubního kartáčku], ale i při sexuálním styku. V jedné třetině případů není způsob přenosu jasně znám.
Nejvíce ohroženi rizikem nákazy virem hepatitidy B jsou pacienti s opakovanými transfúzemi, hemodialyzovaní pacienti, uživatelé injekčních drog, vězni a pracovníci ve zdravotnictví a sociálních službách.
Hepatitida A je v podstatě všude kolem nás
Žloutenka typu A je známá jako nemoc špinavých rukou a jejímu přenosu je těžké se v některých případech vyhnout i přes dodržování hygienických pravidel. Vyskytuje se totiž ve větších kolektivech a v místech s horším hygienickým standardem. Vydatným semeništěm jsou i veřejné dopravní prostředky.
Hepatitida typu A se přenáší oro-fekální cestou. To znamená, že virové částice jsou vylučované nakaženými pacienty stolicí a do organismu se dostávají ústy prostřednictvím kontaminovaných předmětů, potravinami, závadnou vodou. Tím postupují a pronikají do jater.
Nakazit se ale lze i kontaminovanou vodou [včetně kostek ledu], neoloupaným ovocem, zeleninou, mořskými plody a dalšími potravinami a například zmrzlinou. Lidé by se měli z preventivních důvodů vyhnout i syrovým, nebo tepelně nedostatečně zpracovaným potravinám, jídlu od pouličních prodejců a pití nebalené vody [v cizích lokalitách]. Nákaza je ale možná dokonce i při čištění zubů při použití vody z veřejného vodovodu, ve kterém není voda dostatečně dezinfikovaná a kontrolovaná.
V letních měsících se také stává, že lidé po návratu z dovolené zjistí, že jim není dobře. Na vině bývá právě žloutenka typu A. Ve vyšším riziku nákazy jsou dále homosexuálové, narkomani, ale i zdravotní, sociální pracovníci, kteří jsou s rizikovou skupinou v užším kontaktu.
Prevence je hygiena a očkování
Žloutenka typu A nejčastěji souvisí s nedostatečným dodržováním hygieny. Před nakažením tímto virem je nutné se bránit vysokou prevencí. Neexistuje totiž žádná specifická léčba. Při nákaze se pouze mírní její projevy. Doporučuje se klidový režim a zdravá strava. Vhodné je také užívat podpůrné prostředky, které chrání a obnovují jaterní buňky [hepatoprotektiva].
„Zásadním opatřením v rámci prevence je dodržování základních hygienických pravidel, především omývání potravin a důsledné mytí rukou,“ upozorňuje viceprezident ČLnK Aleš Krebs.
V lékárnách i drogeriích jsou běžně dostupné dezinfekční prostředky jak ve formě jednorázových ubrousků, tak bezoplachových gelů na ruce. Právě ty mají být výbavou každého, kdo nemá možnost si pravidelně omývat ruce. Na festivaly, cesty vlakem, autobusem jsou takové pomůcky jedinou možností, jak se chránit před virem hepatitidy A. Mimořádně pozorní musí být cestující s malými dětmi, které nejen že navštěvují toaletu často jen pro zábavu, ale v každé volné chvilce si strčí prsty do pusy.
Dalším základním preventivním opatřením je očkování, které je podle Aleše Krebse nejvhodnější ochranou před nákazami žloutenkou typu A a B. Očkovací látka existuje pouze proti typu A a B. V Česku jsou od roku 2001 očkovány děti proti typu B. Proti žloutence typu A se mohou nechat lidé očkovat za úplatu dobrovolně. Některé z pojišťoven na toto očkování přitom přispívají až jedním tisícem korun.
Účinné léky na žloutenku typu C
„Přestože se například proočkovanost populace díky zdravotní osvětě zvyšuje, náklady na léčbu této infekční nemoci významně rostou,“ říká tisková mluvčí České průmyslové zdravotní pojišťovny Elenka Mazurová.
Podle statistik se náklady na léčbu hepatitidy od roku 2013 zvýšily téměř čtyřikrát. Významně stouply výdaje na léčbu žloutenky typu C, která si loni vyžádala 114 milionů korun. Před pěti lety na léčbu pacientů s tímto typem žloutenky „stačilo“ 25,3 milionu korun.
„V uplynulém roce jsme vynaložili na léčbu žloutenky typu A, B a C v souhrnu 124,9 milionu korun. Před pěti lety to bylo ještě 36 milionů korun,“ upřesňuje Mazurová.
Velký nárůst léčených pojištěnců se žloutenkou typu C vyplývá hlavně z úhrady nových nákladných léků, které přinesly pacientům vhodnější možnost vyléčení tohoto chronického onemocnění.
–VRN–
