Jak sehnat zubaře dnes řeší tisíce českých domácností. Není to o tom, že by zubaři nebyli, ale že většina z nich nepřibírá nové pojištěnce. Stomatologická péče se tak stala i dle prezidenta České stomatologické komory [ČSK] Romana Šmuclera nedostupnou pro cca milion Čechů.
Podle statistik počet stomatologů za poslední roky jenom roste. A přesto mnoho lidí od nich slyší, že nové pojištěnce nepřibírají. Kde jsou tedy ti noví zubaři?
Mladí zubaři mají menší kapacitu. Teprve se učí… Dříve se také běžně přebíraly stomatologické praxe. Zdravotní pojišťovny „tlačily“ na přebírání praxí. Lékař tak učinil, jen když se cítil, že zvládne 2 500 pacientů. Dnes mladý lékař dostane smlouvu a nic mu nebrání po stovce vybraných pacientů prohlásit kapacitu za plnou a přibírat už jen samoplátce. Na druhém konci okresu pak zanikne praxe s 2 500 pacienty. Proč to tak pojišťovny dělají, nepochopím. A nepochopí to asi nikdo v Evropě.
Na tiskové konferenci jste uvedl, že je to tím, že pojišťovny raději lékaři vybaví novou praxi, než aby jim daly smlouvu na praxi zanikající. Proč?
Protože je to pro všechny zúčastněné větší byznys.
Argumentem, proč nedochází k přebírání praxí, což platí třeba i u praktiků, je i to, že noví lékaři nevědí, že jejich starší kolega končí. Co si o tom myslíte?
To je absurdní výmluva. Seznamy lékařů má Česká stomatologická komora. Víme, kdo prodává. I se chystá prodat. Měly by to řešit pojišťovny. Konečně jde o jejich dodavatele.
Kdo selhává?
Situace s dostupností stomatologické péče je kritická zejména v regionech. Kdo v této věci selhává – stát, zdravotní pojišťovny nebo stomatologové?
Stát řídí a kontroluje pojišťovny. Nemají fakticky samostatnost, jako třeba v Německu. Současný zmatek je právě kvůli zasahování státu. Kdyby pojišťovny byly konkurenční komerční subjekty, o pacienty by se postaraly. Nebo jste slyšel o nedostatku zákonného pojištění automobilů?
Není spíše problém v tom, že stomatologové nechtějí pracovat se zdravotními pojišťovnami? Tedy ve výši úhrad za stomatologické výkony?
Plat zubního lékaře je státem kalkulován na 22 tisíc korun a 11 tisíc korun u zdravotní sestry. Zkuste za tuto částku najít aspoň pomocné pracovníky do nemocnic… Spoléhalo se, že lékař vydělá na nadstandardních výkonech a bude sponzorovat takzvanou pojišťovenskou medicínu. Pokud ale pacienti žádají 100% bezplatnou péči, pak to nefunguje. A takových lidí je asi milion.
Milion lidí je celkem nezanedbatelné číslo… Jak byste to řešil?
Řešení je prosté. Říci si, kolik dáme peněz do stomatologie. Nebo jinak – říci si, kolik do stomatologie můžeme dávat peněz. Což asi tedy nebude o moc více než dnes, a tyto peníze rozdělit podle zákonných kalkulací na nejpotřebnější ošetření. Ani více ani méně… To znamená, abychom zajistili péči pro každého. Tedy nepřispívat na výkony, které si lidé beztak doplácejí, ale aby ta zákonná a základní stomatologická péče byla zaplacená a dostupná.
Dovedete si představit, že by ve vyspělých zemích nemělo milion lidí na zubaře?
V mnoha vyspělých zemích je to, samozřejmě, mnohem horší. V některých se neplatí z pojištění ani základní péče.
Co má dělat ten, koho bolí zub
Co má dělat člověk, kterému odchází z platu 13,5 % na zdravotní pojištění, ale přesto má problém sehnat zubaře, který pracuje se zdravotní pojišťovnou?
Pacient si platí zdravotní pojišťovnu. Co byste udělal s dodavatelem plynu, kdybyste mu platil a plyn vám do domu nešel?
Změnil bych ho… I tak ale bude muset pojištěnec počítat s vysokou spoluúčastí. Není to vzhledem k výši příjmů v ČR až příliš?
Máme zákonnou kalkulaci. Fixní náklady ordinace jsou obvykle 17 až 50 korun za minutu. Pokud trvá ošetření třeba hodinu, tak je to matematika pro základní školy. Hygienistky jsou zpravidla v ordinaci samy, ale některé také mají asistentku. K minutové kalkulaci je třeba připočítat náklady třeba na zubní laboratoř, zvláštní materiály atd. Není to levné. Auto vám také neopraví za 100 korun za hodinu…
U auta si ovšem neplatíte povinně havarijní pojištění. U zdravotní péče ano. Tedy přece jenom, nedostala se spoluúčast pojištěnců u stomatologů mimo realitu? Když ji třeba srovnáte s tím, kolik u nás je průměrná mzda?
Porovnání se mzdou je emotivní. Mzda se blíží v průměru 40 000 korun. [Pozn. red.: Podle Českého statistického úřadu činila v roce 2018 průměrná hrubá měsíční nominální mzda 31 885 Kč.] Dvakrát do roka si tak například tu dentální hygienu, pacient může, myslím, dovolit. Ale i tak, ta debata není jen o konkrétních částkách. Pro někoho může být bolestivé i cokoli nad pět korun. Neradi platíme. Já také ne. Jenže ordinace jsou většinou pořízené na úvěr. A když lékař dluh nesplatí, tak mu vše seberou a skončí v exekuci. A exekutor se neptá, co je a není adekvátní. Exekutor chce peníze.
Tomu rozumím. Vysoká spoluúčast ze strany pojištěnce není jen u stomatologů… Na co podle vás obecně ukazuje stav, kdy má být péče „zadarmo“, respektive již uhrazena ze zdravotního pojištění, ale není?
U nás máte docela špičkovou péči v případě infarktu, i když jsme relativně chudá země. Proto si musíte doplácet stomatologii. Popravdě v mnoha zemích si ji lidé platí úplně celou, aby zbylo na život zachraňující léčbu.
Hlavně sami nic nevymýšlet
Znamená to, že peníze na stomatologickou péči „už došly“. To je ten problém?
Pojišťovny dle zákona mají platit v zákonné výši nezbytnou péči. Na to jsou peníze a bude po problému.
Je podle vás současná situace u poskytování stomatologické péče v ČR udržitelná? Vyřeší ji zase jen nalití dalších peněz do systému anebo je potřeba celková změna?
Nikdo nemluví o dalším nalití peněz do systému. Konečně ani žádné nejsou. Tento stát žije na dluh. Musíme předávat praxe a platit řádně základní péči. Kdo chce více, musí si našetřit. Pokud se podíváte na rekordní spotřebu alkoholu, velké vlastnictví chat a chalup, velké vlastnictví automobilů. Peníze tu zjevně jsou i na kvalitní stomatologickou péči, minimálně u velké většiny národa. Jakkoli i já nerad platím, ale jinak to nejde.
Jak by u nás měla ideálně fungovat kvalitní stomatologická péče?
Nic není potřeba vymýšlet. V zemích, s nimiž jsme kdysi byli v jednom státu, vše funguje dobře. Na mysli mám Rakousko a Bavorsko. Stačí tam zajet a systém převzít. Hlavně nic sami složitě nevymýšlet, protože s tím jsme neuspěli.
Daniel Tácha
—
Doc. MUDr. Roman Šmucler CSc.: je zubní lékař, stomatochirurg, specialista na laserovou a estetickou medicínu, vysokoškolský pedagog, podnikatel, moderátor a scénárista. Od září 2017 je prezidentem České stomatologické komory.
