Odmítání očkování Světová zdravotnická organizace [WHO] zařadila mezi deset největších zdravotních hrozeb letošního roku. A realita jí svým způsobem dává za pravdu. Nižší proočkovanost obyvatelstva jde často ruku v ruce s vyšším počtem nakažených lidí některým z onemocnění, proti kterému se očkuje.
V České republice podstupuje povinné i nepovinné očkování stále méně lidí než v minulosti. Například u spalniček proočkovanost klesla za posledních deset let [v souladu s vyhláškou] téměř o 20 %. A podle lékařů je tu i jiný problém, kterým je odmítání očkování.
„Ty vážné infekční nemoci, které se nám podařilo v ČR dostat očkováním pod kontrolu, lidé dnes už nepovažují za nebezpečné. Už se nákazy nebojí. A místo toho se jejich obavy docela iracionálně přesouvají k obávám z vakcín,“ říká dětská praktická lékařka a místopředsedkyně České vakcinologické společnosti Hana Cabrnochová.
Odmítání očkování mimo lékařské kruhy
Fakt je, že v posledních letech vzniklo mnoho občanských iniciativ, které napadají očkování. A to hned z několika úhlů pohledu.
„Poněvadž svoboda je naším cílem číslo jedna, principiálně odmítáme jakékoli povinné očkování. Ať už plošné, nebo selektivní pro libovolnou skupinu obyvatel,“ říká například Milan Fillo z československého neformálního sdružení Svoboda očkování.
Očkování se tak i proto stalo tématem, které řeší laici, odborníci i široká veřejnost.
Svůj názor na to má i matka dvou dětí ze Středočeského kraje: „Já jsem ráda, že je tady ta možnost nechat děti naočkovat. Zejména, když vidím, kolik lidí a z kterých zemí k nám přichází. Což není nic proti tomu, že přicházejí, ale je otázka, jak jsou na tom s nemocemi a vůbec zdravotní péčí,“ říká.
Dodává i osobní zkušenost, když chtěla nechat před několika lety nepovinně naočkovat dítě proti tuberkulóze: „V rádiu se akorát hádali, jestli je očkovat užitečné, nebo není. A já jsme akorát obvolávala plicní oddělení po celé republice, protože v kraji, kde bydlíme, nebyly vakcíny na TBC dlouhodobě k dispozici,“ říká.
Upřesňuje, že když vakcínu nakonec sehnala, lékař jí řekl, že polské vakcíny nejsou příliš kvalitní, ale ty kvalitní francouzské, že už vůbec nejsou.
Co říká zákon
V ČR musí být očkované každé dítě, které nastupuje ve třech letech do mateřské školy. Do školky děti povinně nastupují v pěti letech [předškoláci], ale to už očkované být nemusí. To, zda jsou, nebo nejsou očkované, nikdo nekontroluje.
„Problém například je, že i v případech, kdy se dítě některou z nemocí nakazí, protože nebylo naočkováno z důvodu odmítnutí očkování, rodiče nenesou odpovědnost za ohrožení okolí,“ tvrdí Hana Cabrnochová.
Na straně druhé ale v tuzemské legislativě bude uzákoněno odškodnění za případnou újmu na zdraví po naočkování. A právě následky, nežádoucí účinky, jsou jedním z hlavních argumentů kritiků. Odvolávají se i na statistiky Státního ústavu pro kontrolu léčiv [SUKL], jemuž podle nich lékaři ročně nahlásí až několik set závažných nežádoucích reakcí po naočkování.
„Ročně se v ČR aplikuje čtyřem populačním ročníkům dětí celkem sedm dávek vakcín, tj. cca 900 000 dávek. V případě, že by závažných reakcí bylo kolem 300 ročně, jak uvádí SUKL, je to 1 ku 3 000 dávkám. A to nebereme v úvahu obrovskou podhlášenost nežádoucích účinků, která se odhaduje na 90 až 99%. Je tedy vysoce pravděpodobné, že je hlášena pouhá setina až desetina reakcí,“ říká praktická lékařka Ludmila Eleková ze sdružení Svoboda očkování.
Podle Hany Cabrnochové jistě nelze nežádoucí účinky podceňovat. Na druhou stranu ale jejich výskyt nevyváží obrovská zdravotní rizika, která představuje vůbec se neočkovat. Říká, že ta se plně projeví až časem. Až o obranné látky získané očkováním přijde velká část populace.
„A co se týče toho odškodného ze strany státu za vážné újmy kvůli očkování, tak to je více než potvrzení nežádoucích účinků, signál, že stát, který na jedné straně vyžaduje dodržování povinnosti očkování, současně plně přebírá finanční odpovědnost za případné vážné následky,“ upřesňuje s tím, že poslední slovo má vždy pediatr, který musí posoudit, zda je, nebo není, očkování dítěte bezpečné.
Úpadek českého očkování
Hana Cabrnochová dokumentuje současný úpadek proočkovanosti české veřejnosti za poslední roky na datech nepovinných očkování proti pneumokokovým nákazám u kojenců. V tomto případě byla proočkovanost veřejnosti ještě před sedmi roky 81%, ale dnes je 68%.
„U očkování proti nákaze lidským papilomavirem, HPV, je proočkovanost v ČR někde mezi 50 a 60 procentech. A podobné to je u všech dalších nepovinných očkování nehrazených ze zdravotního pojištění,“ vysvětluje.
Za jeden z faktorů spoluzodpovědných za pokles proočkovanosti považuje i dezinformace. Zmiňuje i fatální dopady mediální prezentace, jak říká, zapálených matek proti očkování, které svou odmítavou reakcí k očkování dokáží velice účinně „infikovat“ další matky.
„Z vlastní zkušenosti vím, že věcná diskuze s těmito aktivistkami není možná. Odmítají všechny argumenty a o věci de facto diskutovat nechtějí. Jenomže naší povinností jako lékařů je také hájení práv dítěte. Je škoda, že nechtějí pochopit, že právě očkování je jedinou účinnou ochranou společnosti před některými z vážných nemocí,“ tvrdí a jako příklad uvádí spalničky, které se aktuálně stávají po Praze problémem i v dalších krajích.
Odmítání očkování a spalničky na postupu
Zatímco v celém Česku bylo loni 207 případů spalniček, letos do poloviny února jich bylo již 93. Zvýšený výskyt spalniček je kromě Prahy evidován celkem v osmi krajích, z nichž nejvíce případů hlasí Moravskoslezský kraj a Plzeňský kraj.
Hygienická stanice Hlavního města Prahy přitom už loni mimořádně nechala proti spalničkám očkovat stovky zdravotníků. Teď to samé všem přímo řízeným nemocnicím [na urgentním příjmu povinně] nařídilo Ministerstvo zdravotnictví. Ministr vyzval k naočkování zdravotníků prostřednictvím hejtmanů i krajské nemocnice.
Podle odborníků je jedním z důvodů šíření nákazy je i pokles proočkovanosti právě proti spalničkám za posledních deset let. Cca o 20 %. Problém se přitom netýká jenom ČR, ale celé Evropy. Nejhůře je na tom Ukrajina, v níž ještě před nedávnem zuřila občanská válka. Mezi státy, které mají největší počet nemocných, se dere ale i sousední Slovensko. Z unijních zemí mají problémy se spalničkami zejména ve Francie, Itálii a Řecku.
–RED–
